Comparer
Marcos 9
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Marcos
Chapitre 9
1
Ele lhes disse: “Em verdade lhes digo que alguns dos que estão aqui de modo nenhum provarão a morte até que vejam o Reino de Deus vindo com poder.”
2
Seis dias depois, Jesus tomou consigo Pedro, Tiago e João, e os levou em particular a um alto monte, e foi transfigurado diante deles.
3
Suas roupas tornaram-se resplandecentes, extremamente brancas como a neve, como nenhum lavandeiro na terra seria capaz de deixá-las.
4
Elias e Moisés apareceram a eles, e estavam conversando com Jesus.
5
Pedro, tomando a palavra, disse a Jesus: “Rabi, é bom estarmos aqui. Façamos três tendas: uma para o senhor, uma para Moisés e uma para Elias.”
6
Pois ele não sabia o que dizer, porque estavam com muito medo.
7
Uma nuvem os envolveu com a sua sombra, e da nuvem saiu uma voz: “Este é o meu Filho amado. Ouçam-no.”
8
De repente, olhando ao redor, não viram mais ninguém com eles, a não ser Jesus.
9
Enquanto desciam do monte, ele lhes ordenou que não contassem a ninguém as coisas que tinham visto, até que o Filho do Homem tivesse ressuscitado dentre os mortos.
10
Eles guardaram essa palavra consigo, perguntando uns aos outros o que significava “ressuscitar dentre os mortos”.
11
Eles lhe perguntaram: “Por que os escribas dizem que Elias deve vir primeiro?”
12
Ele lhes disse: “De fato, Elias vem primeiro, e restaura todas as coisas. Como está escrito a respeito do Filho do Homem, que ele deve sofrer muito e ser desprezado?
13
Mas eu lhes digo que Elias já veio, e também fizeram com ele tudo o que quiseram, assim como está escrito a respeito dele.”
14
Chegando aos discípulos, ele viu uma grande multidão ao redor deles, e escribas discutindo com eles.
15
Imediatamente toda a multidão, ao vê-lo, ficou muito admirada e, correndo para ele, o saudou.
16
Ele perguntou aos escribas: “O que vocês estão perguntando a eles?”
17
Um homem da multidão respondeu: “Mestre, eu trouxe a ti o meu filho, que tem um espírito mudo;
18
e, sempre que o domina, lança-o por terra; e ele espuma pela boca, range os dentes e fica rígido. Eu pedi aos teus discípulos que o expulsassem, e eles não conseguiram.”
19
Ele lhe respondeu: “Ó geração incrédula, até quando estarei com vocês? Até quando os suportarei? Tragam-no a mim.”
20
Eles trouxeram o menino a Jesus. Quando o espírito viu Jesus, imediatamente convulsionou o menino, que caiu no chão, rolando e espumando pela boca.
21
Ele perguntou ao pai dele: “Há quanto tempo isso tem acontecido com ele?” Ele disse: “Desde a infância.
22
Muitas vezes o tem lançado tanto no fogo quanto na água para destruí-lo. Mas se podes fazer alguma coisa, tem compaixão de nós e ajuda-nos.”
23
Jesus lhe disse: “Se tu podes crer, todas as coisas são possíveis ao que crê.”
24
Imediatamente o pai do menino exclamou em lágrimas: “Eu creio. Ajuda a minha incredulidade!”
25
Quando Jesus viu que uma multidão vinha correndo, ele repreendeu o espírito imundo, dizendo-lhe: “Espírito mudo e surdo, eu te ordeno, sai dele, e nunca mais entres nele!”
26
Depois de clamar e convulsioná-lo violentamente, saiu dele. O menino ficou como morto, a tal ponto que a maioria deles dizia: “Ele está morto.”
27
Mas Jesus o tomou pela mão e o levantou; e ele ficou em pé.
28
Quando ele entrou em casa, seus discípulos lhe perguntaram em particular: “Por que nós não conseguimos expulsá-lo?”
29
Ele lhes disse: “Esta espécie só pode sair por meio de oração e jejum.”
30
Eles saíram dali e passaram pela Galileia. Ele não queria que ninguém soubesse disso,
31
pois estava ensinando os seus discípulos, e lhes dizia: “O Filho do Homem está sendo entregue nas mãos dos homens, e eles o matarão; e, depois de morto, no terceiro dia ressuscitará.”
32
Mas eles não entendiam o que ele queria dizer, e tinham medo de lhe perguntar.
33
Ele chegou a Cafarnaum, e quando estava em casa, perguntou-lhes: “O que vocês estavam discutindo entre si no caminho?”
34
Mas eles ficaram calados, pois no caminho haviam discutido uns com os outros sobre quem era o maior.
35
Ele se sentou, chamou os doze e lhes disse: “Se alguém quiser ser o primeiro, será o último de todos, e o servo de todos.”
36
Ele tomou uma criança e a colocou no meio deles. Tomando-a nos braços, disse-lhes:
37
“Quem receber uma destas crianças em meu nome, a mim me recebe; e quem me receber, não recebe a mim, mas àquele que me enviou.”
38
João lhe disse: “Mestre, vimos alguém que não nos segue expulsando demônios em teu nome; e nós o proibimos, porque ele não nos segue.”
39
Mas Jesus disse: “Não o proíbam, pois não há ninguém que faça um milagre em meu nome e possa logo depois falar mal de mim.
40
Pois quem não é contra nós é por nós.
41
Pois quem lhes der um copo de água para beber em meu nome, por vocês pertencerem a Cristo, em verdade lhes digo que de modo nenhum perderá a sua recompensa.
42
“Quem fizer tropeçar um destes pequeninos que creem em mim, melhor lhe seria que fosse lançado no mar com uma pedra de moinho pendurada ao pescoço.
43
Se a sua mão o fizer tropeçar, corte-a. É melhor para você entrar na vida mutilado, do que, tendo as duas mãos, ir para a Geena, para o fogo inextinguível,
44
‘onde o seu verme não morre, e o fogo não se apaga.’
45
Se o seu pé o fizer tropeçar, corte-o. É melhor para você entrar na vida aleijado, do que, tendo os dois pés, ser lançado na Geena, no fogo que nunca se apagará—
46
‘onde o seu verme não morre, e o fogo não se apaga.’
47
Se o seu olho o fizer tropeçar, arranque-o. É melhor para você entrar no Reino de Deus com um só olho, do que, tendo dois olhos, ser lançado na Geena de fogo,
48
‘onde o seu verme não morre, e o fogo não se apaga.’
49
Pois cada um será salgado com fogo, e cada sacrifício será temperado com sal.
50
O sal é bom, mas se o sal perder o seu sabor, com que o temperarão? Tenham sal em vocês mesmos e vivam em paz uns com os outros.”
Marek
Chapitre 9
1
I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.
2
A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.
3
A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže.
4
I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.
5
A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.
6
Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.
7
I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.
8
A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou.
9
A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.
10
I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti?
11
I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve?
12
On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti.
13
Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm.
14
Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi.
15
A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho.
16
I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu?
17
A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého.
18
Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli.
19
A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.
20
I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil.
21
I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství.
22
A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.
23
A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.
24
A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.
25
Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho.
26
Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel.
27
Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.
28
A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci?
29
I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem.
30
A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl.
31
Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane.
32
Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati.
33
I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali?
34
A oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší.
35
A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť všech nejposlednější a všech služebník.
36
A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim:
37
Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal.
38
I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí.
39
Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Nebť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, ať by mohl snadně zle mluviti o mně.
40
Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.
41
Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své.
42
A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře.
43
A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v oheň neuhasitelný,
44
Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne.
45
A pakli noha tvá horšila by tě, utniž ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v oheň neuhasitelný,
46
Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.
47
Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného,
48
Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.
49
Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena.
50
Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě sami, a pokoj mějte mezi sebou.