Comparer

Mateus 12

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Mateus

Chapitre 12
1 Naquele tempo, Jesus passou pelas searas no sábado. Seus discípulos estavam com fome e começaram a colher espigas e a comer.
2 Mas os fariseus, vendo isso, disseram-lhe: “Veja, seus discípulos estão fazendo o que não é lícito fazer no sábado.”
3 Mas ele lhes disse: “Vocês não leram o que Davi fez quando estava com fome, ele e os que estavam com ele:
4 como ele entrou na casa de Deus e comeu os pães da proposição, que não era lícito a ele comer, nem aos que estavam com ele, mas apenas aos sacerdotes?
5 Ou vocês não leram na lei que, aos sábados, os sacerdotes no templo profanam o sábado e ficam isentos de culpa?
6 Mas eu lhes digo que está aqui quem é maior do que o templo.
7 Mas, se vocês soubessem o que significa: 'Misericórdia quero, e não sacrifício', vocês não teriam condenado os inocentes.
8 Pois o Filho do Homem é Senhor do sábado.”
9 Partindo dali, ele foi à sinagoga deles.
10 E eis que estava ali um homem com uma das mãos ressequida. Eles lhe perguntaram: “É lícito curar no sábado?”, para que pudessem acusá-lo.
11 Ele lhes disse: “Qual de vocês, tendo uma ovelha, se ela cair num buraco no sábado, não a agarrará e a tirará de lá?
12 Quanto mais vale um homem do que uma ovelha! Portanto, é lícito fazer o bem no sábado.”
13 Então ele disse ao homem: “Estenda a sua mão.” Ele a estendeu, e ela foi restaurada, ficando sã como a outra.
14 Mas os fariseus saíram e conspiraram para matá-lo.
15 Jesus, percebendo isso, retirou-se dali. Grandes multidões o seguiram, e ele curou a todos,
16 e lhes ordenou que não o tornassem conhecido,
17 para que se cumprisse o que foi dito pelo profeta Isaías, que disse:
18 “Eis o meu servo, a quem escolhi, o meu amado, em quem a minha alma se agrada. Porei sobre ele o meu Espírito, e ele proclamará justiça às nações.
19 Ele não contenderá, nem gritará, e ninguém ouvirá a sua voz nas ruas.
20 Ele não esmagará a cana rachada, nem apagará o pavio que fumega, até que leve a justiça à vitória.
21 Em seu nome, as nações esperarão.”
22 Então, foi trazido a ele um endemoninhado, cego e mudo; e ele o curou, de modo que o cego e mudo falava e via.
23 Todas as multidões ficaram maravilhadas e diziam: “Será este o filho de Davi?”
24 Mas os fariseus, ouvindo isso, disseram: “Este homem não expulsa demônios senão por Belzebu, o príncipe dos demônios.”
25 Conhecendo os pensamentos deles, Jesus lhes disse: “Todo reino dividido contra si mesmo é levado à desolação, e toda cidade ou casa dividida contra si mesma não subsistirá.
26 Se Satanás expulsa a Satanás, ele está dividido contra si mesmo. Como, então, o seu reino subsistirá?
27 E se eu expulso demônios por Belzebu, por quem os filhos de vocês os expulsam? Portanto, eles mesmos serão os juízes de vocês.
28 Mas, se é pelo Espírito de Deus que eu expulso demônios, então o Reino de Deus chegou até vocês.
29 Ou como alguém pode entrar na casa do homem forte e saquear os seus bens, se primeiro não amarrar o homem forte? Então, saqueará a sua casa.
30 “Quem não está comigo está contra mim; e quem não ajunta comigo, espalha.
31 Portanto, eu lhes digo: todo pecado e blasfêmia serão perdoados aos homens, mas a blasfêmia contra o Espírito não será perdoada aos homens.
32 Quem falar uma palavra contra o Filho do Homem, isso lhe será perdoado; mas quem falar contra o Espírito Santo, não lhe será perdoado, nem nesta era, nem na que está por vir.
33 “Ou façam a árvore boa e o seu fruto bom, ou façam a árvore má e o seu fruto mau; pois a árvore é conhecida pelo seu fruto.
34 Raça de víboras, como vocês podem falar coisas boas, sendo maus? Pois da abundância do coração, a boca fala.
35 O homem bom, do seu bom tesouro tira coisas boas, e o homem mau, do seu mau tesouro, tira coisas más.
36 Eu lhes digo que de toda palavra inútil que os homens disserem, darão conta dela no dia do juízo.
37 Pois pelas suas palavras você será justificado, e pelas suas palavras você será condenado.”
38 Então, alguns dos escribas e fariseus responderam: “Mestre, queremos ver um sinal seu.”
39 Mas ele lhes respondeu: “Uma geração má e adúltera pede um sinal, mas nenhum sinal lhe será dado, senão o sinal do profeta Jonas.
40 Pois, assim como Jonas esteve três dias e três noites no ventre do grande peixe, assim o Filho do Homem estará três dias e três noites no coração da terra.
41 Os homens de Nínive se levantarão no juízo com esta geração e a condenarão, pois se arrependeram ao ouvir a pregação de Jonas; e eis que está aqui quem é maior do que Jonas.
42 A Rainha do Sul se levantará no juízo com esta geração e a condenará, pois ela veio dos confins da terra para ouvir a sabedoria de Salomão; e eis que está aqui quem é maior do que Salomão.
43 “Quando um espírito imundo sai de um homem, ele passa por lugares áridos buscando descanso, e não o encontra.
44 Então ele diz: 'Voltarei para a minha casa, de onde saí'; e, quando volta, a encontra vazia, varrida e em ordem.
45 Então ele vai e leva consigo outros sete espíritos piores do que ele, e eles entram e habitam ali. A condição final daquele homem torna-se pior do que a primeira. Assim também acontecerá a esta geração má.”
46 Enquanto ele ainda falava às multidões, eis que sua mãe e seus irmãos estavam do lado de fora, procurando falar com ele.
47 Alguém lhe disse: “Eis que sua mãe e seus irmãos estão lá fora, procurando falar com você.”
48 Mas ele respondeu àquele que lhe falou: “Quem é minha mãe? E quem são meus irmãos?”
49 Ele estendeu a mão para os seus discípulos e disse: “Eis aqui minha mãe e meus irmãos!
50 Pois qualquer que fizer a vontade de meu Pai que está nos céus, esse é meu irmão, irmã e mãe.”

Matouš

Chapitre 12
1 V ten čas šel Ježíš v den sváteční skrze obilí, a učedlníci jeho lačni jsouce, počali vymínati klasy a jísti.
2 Farizeové pak vidouce to, řekli jemu: Hle, učedlníci tvoji činí to, čehož nesluší činiti v den sváteční.
3 On pak řekl jim: Co jste nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?
4 Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchžto jemu neslušelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím?
5 Anebo zdali jste nečtli v Zákoně, že kněží ve dny sváteční v chrámě svátek ruší, a jsou bez hříchu?
6 Ale pravímť vám, žeť větší jest tuto nežli chrám.
7 Než kdybyste věděli, co je to: Milosrdenství chci a ne oběti, neodsuzovali byste nevinných.
8 Syn zajisté člověka jestiť pánem i dne svátečního.
9 A poodšed odtud Ježíš, přišel do školy jejich.
10 A aj, byl tu člověk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, řkouce: Sluší-li v den sváteční uzdravovati? aby jej obžalovali.
11 On pak dí jim: Který bude z vás člověk, ješto by měl ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v den sváteční, i zdaliž dosáhna nevytáhne jí?
12 A čím lepší jest člověk nežli ovce? A protož slušíť v den sváteční dobře činiti.
13 Tedy řekl člověku tomu: Vztáhni ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest zdravá jako i druhá.
14 Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili.
15 A věda to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky.
16 A s pohrůžkou přikázal jim, aby ho nezjevovali,
17 Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího:
18 Aj, služebník můj, kteréhož jsem vyvolil, milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude.
19 Nebude se vaditi, ani křičeti, ani kdo na ulicích uslyší hlas jeho.
20 Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství.
21 A ve jménu jeho národové doufati budou.
22 Tedy podán jemu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, takže ten byv slepý a němý, i mluvil i viděl.
23 I divili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento Syn Davidův?
24 Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než Belzebubem, knížetem ďábelským.
25 Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo v sobě zpustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane.
26 A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy stane království jeho?
27 A vymítám-liť já ďábly v Belzebubu, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
28 Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, jistě přišlo jest mezi vás království Boží.
29 Aneb kterak kdo může do domu silného reka vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prve svázal toho silného, a teprvť by dům jeho obloupiti mohl?
30 Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.
31 Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno lidem.
32 A kdyby kdo řekl slovo proti Synu člověka, bude jemu odpuštěno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani na tomto světě, ani na budoucím.
33 A protož nebo čiňte strom dobrý, a ovoce jeho dobré; anebo čiňte strom zlý, a ovoce jeho zlé. Neboť po ovoci strom bývá poznán.
34 Pokolení ještěrčí, kterakž můžete dobré věci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví.
35 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.
36 Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí počet v den soudný.
37 Nebo z slov svých spravedliv budeš učiněn, a z řečí tvých budeš odsouzen.
38 Tehdy odpověděli někteří z zákoníků a farizeů, řkouce: Mistře, chceme od tebe znamení viděti.
39 On pak odpovídaje, dí jim: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, a znamení nebude jemu dáno, jediné znamení Jonáše proroka.
40 Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takť bude Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci.
41 Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je, protože pokání činili k Jonášovu kázání, a aj, víceť jest nežli Jonáš tuto.
42 Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a odsoudí je; nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, víceť jest tuto nežli Šalomoun.
43 Když pak nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí, ale nenalézaje, dí:
44 Navrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. A přijda, nalezne prázdný, vyčištěný a ozdobený.
45 Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchů horších, a vejdouce, přebývají tam, i bývají poslední věci člověka toho horší nežli první. Takť bude i tomuto zlému pokolení.
46 A když on ještě mluvil k zástupům, aj, matka a bratří jeho stáli vně, žádajíce s ním promluviti.
47 I řekl jemu jeden: Aj, matka tvá i bratří tvoji stojí vně, chtíce s tebou mluviti.
48 On pak odpovídaje, řekl tomu, kterýž k němu byl promluvil: Kdo jest matka má? A kdo jsou bratří moji?
49 A vztáhna ruku svou na učedlníky své, i řekl: Aj, matka má i bratří moji.
50 Nebo kdož by činil vůli Otce mého nebeského, tenť jest bratr můj, i sestra má, i matka má.

Choisir un livre