Comparer
Mateus 13
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Mateus
Chapitre 13
1
Naquele dia, Jesus saiu de casa e sentou-se à beira-mar.
2
Grandes multidões se reuniram ao seu redor, de modo que ele entrou num barco e sentou-se; e toda a multidão ficou em pé na praia.
3
Ele lhes falou muitas coisas por parábolas, dizendo: “Eis que o semeador saiu a semear.
4
Enquanto semeava, algumas sementes caíram à beira do caminho, e os pássaros vieram e as devoraram.
5
Outras caíram em solo rochoso, onde não havia muita terra, e logo brotaram, porque a terra não era profunda.
6
Mas, quando o sol nasceu, foram queimadas. E, porque não tinham raiz, secaram.
7
Outras caíram entre os espinhos. Os espinhos cresceram e as sufocaram.
8
Outras caíram em boa terra e deram fruto: algumas cem, outras sessenta e outras trinta vezes mais.
9
Aquele que tem ouvidos para ouvir, ouça.”
10
Os discípulos se aproximaram e lhe disseram: “Por que você fala a eles por parábolas?”
11
Ele lhes respondeu: “A vocês é dado conhecer os mistérios do Reino dos Céus, mas a eles não é dado.
12
Pois a quem tem, será dado, e terá em abundância; mas a quem não tem, até o que tem lhe será tirado.
13
Por isso eu lhes falo por parábolas, porque vendo, não veem, e ouvindo, não ouvem, nem entendem.
14
Neles se cumpre a profecia de Isaías, que diz:
‘Ouvindo, vocês ouvirão,
e de modo algum entenderão;
Vendo, vocês verão,
e de modo algum perceberão;
15
pois o coração deste povo se tornou insensível,
seus ouvidos são pesados para ouvir,
e eles fecharam os seus olhos;
para que não vejam com os olhos,
ouçam com os ouvidos,
entendam com o coração,
e se convertam,
e eu os cure.’
16
“Mas bem-aventurados são os olhos de vocês, porque veem; e os ouvidos de vocês, porque ouvem.
17
Pois em verdade lhes digo que muitos profetas e justos desejaram ver as coisas que vocês veem, e não as viram; e ouvir as coisas que vocês ouvem, e não as ouviram.
18
“Ouçam, então, a parábola do semeador.
19
Quando alguém ouve a palavra do Reino e não a entende, o maligno vem e arrebata o que foi semeado em seu coração. Este é o que foi semeado à beira do caminho.
20
O que foi semeado em lugares rochosos, este é o que ouve a palavra e imediatamente a recebe com alegria;
21
contudo, ele não tem raiz em si mesmo, mas dura pouco tempo. Quando surge tribulação ou perseguição por causa da palavra, logo ele tropeça.
22
O que foi semeado entre os espinhos, este é o que ouve a palavra, mas as preocupações desta era e o engano das riquezas sufocam a palavra, e ele se torna infrutífero.
23
O que foi semeado na boa terra, este é o que ouve a palavra e a entende, e certamente dá fruto e produz: uns a cem, outros a sessenta e outros a trinta por um.”
24
Ele lhes propôs outra parábola, dizendo: “O Reino dos Céus é semelhante a um homem que semeou boa semente em seu campo,
25
mas, enquanto os homens dormiam, seu inimigo veio e semeou joio no meio do trigo, e foi embora.
26
Mas, quando a planta brotou e produziu grãos, então o joio também apareceu.
27
Os servos do dono da casa se aproximaram e lhe disseram: ‘Senhor, o senhor não semeou boa semente em seu campo? De onde, então, veio este joio?’
28
“Ele lhes disse: ‘Um inimigo fez isso.’ “Os servos lhe perguntaram: ‘O senhor quer que vamos e o arranquemos?’
29
“Mas ele disse: ‘Não, para que não aconteça que, ao arrancar o joio, vocês arranquem também o trigo com ele.
30
Deixem ambos crescerem juntos até a colheita, e no tempo da colheita direi aos ceifeiros: “Primeiro, ajuntem o joio e amarrem-no em feixes para queimá-lo; mas recolham o trigo no meu celeiro.”’”
31
Ele lhes propôs outra parábola, dizendo: “O Reino dos Céus é semelhante a um grão de mostarda que um homem pegou e semeou em seu campo,
32
que, de fato, é a menor de todas as sementes. Mas, quando cresce, torna-se maior do que as plantas da horta e vira uma árvore, de modo que as aves do céu vêm e se aninham em seus ramos.”
33
Ele lhes contou outra parábola: “O Reino dos Céus é semelhante ao fermento que uma mulher pegou e escondeu em três medidas de farinha, até que tudo ficasse levedado.”
34
Jesus falou todas essas coisas às multidões por parábolas; e não lhes falava sem usar parábolas,
35
para que se cumprisse o que foi dito pelo profeta, que diz:
“Abrirei a minha boca em parábolas;
Proclamarei coisas ocultas desde a fundação do mundo.”
36
Então Jesus despediu as multidões e entrou em casa. Seus discípulos se aproximaram dele, dizendo: “Explique-nos a parábola do joio do campo.”
37
Ele lhes respondeu: “Aquele que semeia a boa semente é o Filho do Homem,
38
o campo é o mundo, as boas sementes são os filhos do Reino, e o joio são os filhos do maligno.
39
O inimigo que o semeou é o diabo. A colheita é o fim dos tempos, e os ceifeiros são os anjos.
40
Assim como o joio é colhido e queimado no fogo, assim será no fim desta era.
41
O Filho do Homem enviará os seus anjos, e eles ajuntarão do seu Reino tudo o que causa tropeço e os que praticam a iniquidade,
42
e os lançarão na fornalha de fogo. Ali haverá choro e ranger de dentes.
43
Então os justos brilharão como o sol no Reino de seu Pai. Aquele que tem ouvidos para ouvir, ouça.
44
“Novamente, o Reino dos Céus é semelhante a um tesouro escondido no campo, que um homem achou e escondeu. Em sua alegria, ele vai, vende tudo o que tem e compra aquele campo.
45
“Novamente, o Reino dos Céus é semelhante a um comerciante que busca pérolas finas,
46
que, tendo encontrado uma pérola de grande valor, foi, vendeu tudo o que tinha e a comprou.
47
“Novamente, o Reino dos Céus é semelhante a uma rede que foi lançada ao mar e apanhou peixes de toda espécie,
48
a qual, quando ficou cheia, os pescadores puxaram para a praia. Eles se sentaram e juntaram os bons em cestos, mas os ruins jogaram fora.
49
Assim será no fim do mundo. Os anjos virão e separarão os ímpios dentre os justos,
50
e os lançarão na fornalha de fogo. Ali haverá choro e ranger de dentes.”
51
Jesus lhes perguntou: “Vocês entenderam todas essas coisas?” Eles lhe responderam: “Sim, Senhor.”
52
Ele lhes disse: “Por isso, todo escriba que se tornou discípulo no Reino dos Céus é semelhante a um dono de casa que tira do seu tesouro coisas novas e velhas.”
53
Quando Jesus terminou essas parábolas, partiu dali.
54
Chegando à sua própria terra, ele os ensinava na sinagoga deles, de modo que ficavam maravilhados e diziam: “De onde este homem obteve esta sabedoria e estas obras poderosas?
55
Não é este o filho do carpinteiro? O nome de sua mãe não é Maria, e os seus irmãos não são Tiago, José, Simão e Judas?
56
Todas as suas irmãs não estão conosco? De onde, então, este homem obteve todas essas coisas?”
57
E eles se escandalizavam por causa dele. Mas Jesus lhes disse: “Um profeta não fica sem honra, a não ser em sua própria terra e em sua própria casa.”
58
E ele não fez muitas obras poderosas ali por causa da incredulidade deles.
Matouš
Chapitre 13
1
A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podle moře.
2
I sešli se k němu zástupové mnozí, takže vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu.
3
I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
4
A když on rozsíval, některá seménka padla podle cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je.
5
Jiná pak padla na místa skalnatá, kdežto neměla mnoho země; a rychle vzešla, protože neměla hlubokosti země.
6
Ale když slunce vzešlo, uvadla, a že neměla kořene, uschla.
7
Jiná pak padla v trní; i vzrostlo trní, a udusilo je.
8
A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.
9
Kdo má uši k slyšení, slyš.
10
Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš?
11
On pak odpověděv, řekl jim: Nebo vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno.
12
(Nebo kdož má, bude jemu dáno a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato.)
13
Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce nevidí, a slyšíce neslyší, ani rozumějí.
14
A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Ušima uslyšíte, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, ale neuzříte.
15
Nebo ztučnělo jest srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli a oči své zamhouřili, aby snad někdy neuzřeli očima a ušima neslyšeli a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, a já abych jich neuzdravil.
16
Ale oči vaše blahoslavené jsou, že vidí, i uši vaše, že slyší.
17
Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti to, což vy slyšíte, a neslyšeli.
18
Vy tedy slyšte podobenství rozsevače.
19
Každý, kdož slyší slovo království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podle cesty vsát jest.
20
Ale v skalnatou zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá.
21
Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází soužení nebo protivenství pro slovo, hned se horší.
22
Ale mezi trní vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo Boží, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá učiněno bez užitku.
23
V dobrou pak zemi vsátý, ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, i ovoce nese a vydává, některé zajisté stý, a jiné šedesátý, jiné pak třidcátý.
24
Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém.
25
Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho a nasál koukole mezi pšenici a odšel.
26
A když vzrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol.
27
I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, všaks dobrého semene nasál na poli svém, kdeže se pak vzal koukol?
28
A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž, tedy půjdeme a vytrháme jej?
29
On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice.
30
Nechte, ať obé spolu roste až do žni. A v čas žni dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.
31
Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém.
32
Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak vzroste, větší jest všech bylin, a bývá strom, takže ptactvo nebeské přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho.
33
Jiné podobenství mluvil jim, řka: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko.
34
Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim,
35
Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa.
36
Tedy rozpustiv zástupy, šel do domu Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole.
37
On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jestiť Syn člověka.
38
A pole jest tento svět, dobré pak símě jsouť synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka.
39
A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, ale žeň jest skonání světa, a ženci jsou andělé.
40
Protož jakož vytrhávají koukol a ohněm spalují, takť bude při skonání světa tohoto.
41
Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost,
42
A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
43
A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš.
44
Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí pro něj odejde a prodá všecko, což má, a koupí pole to.
45
Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu dobrých perel.
46
Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu, odšel a prodal všecko, což měl, a koupil ji.
47
Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře a ze všelikého plodu shromažďující;
48
Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, v nádoby své, a což bylo zlého, preč zamítali.
49
Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé z prostředku spravedlivých,
50
A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
51
Potom dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane.
52
On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podoben jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci.
53
I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství tato, bral se odtud.
54
A přišed do vlasti své, učil je v školách jejich, takže se velmi divili, řkouce: Odkud má tento moudrost tuto a moc tuto?
55
Zdaliž tento není syn tesařův? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas?
56
A sestry jeho zdaliž také všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci?
57
I zhoršili se na něm. A Ježíš řekl: Není prorok beze cti, než v své vlasti a v domu svém.
58
I neučinil tu mnoho divů, pro nevěru jejich.