Comparer
Mateus 21
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Mateus
Chapitre 21
1
Quando se aproximaram de Jerusalém e chegaram a Betesfagé, ao Monte das Oliveiras, Jesus enviou dois discípulos,
2
dizendo-lhes: “Vão ao povoado que está em frente a vocês, e logo encontrarão uma jumenta amarrada, e um jumentinho com ela. Desamarrem-nos e tragam-nos para mim.
3
Se alguém lhes disser alguma coisa, vocês dirão: 'O Senhor precisa deles', e logo ele os enviará.”
4
Tudo isso aconteceu para que se cumprisse o que foi dito por meio do profeta, que disse:
5
“Diga à filha de Sião:
eis que o seu Rei vem a você,
humilde, e montado em um jumento,
sobre um jumentinho, cria de jumenta.”
6
Os discípulos foram e fizeram exatamente como Jesus lhes havia ordenado.
7
Trouxeram a jumenta e o jumentinho, colocaram suas roupas sobre eles, e ele montou.
8
Uma multidão muito grande estendeu suas roupas pelo caminho. Outros cortaram ramos de árvores e os espalharam pelo caminho.
9
As multidões que iam adiante dele e as que o seguiam clamavam: “Hosana ao Filho de Davi! Bendito é o que vem em nome do Senhor! Hosana nas alturas!”
10
Quando ele entrou em Jerusalém, toda a cidade se agitou, perguntando: “Quem é este?”
11
As multidões respondiam: “Este é o profeta, Jesus, de Nazaré da Galileia.”
12
Jesus entrou no templo de Deus e expulsou todos os que vendiam e compravam no templo, e derrubou as mesas dos cambistas e as cadeiras dos que vendiam pombas.
13
Ele lhes disse: “Está escrito: 'A minha casa será chamada casa de oração', mas vocês fizeram dela um covil de ladrões!”
14
Os cegos e os mancos vieram a ele no templo, e ele os curou.
15
Mas quando os principais sacerdotes e os escribas viram as maravilhas que ele fazia, e as crianças clamando no templo e dizendo: “Hosana ao Filho de Davi!”, ficaram indignados,
16
e lhe disseram: “Você está ouvindo o que estes estão dizendo?” Jesus lhes disse: “Sim. Vocês nunca leram: 'Da boca das crianças e dos recém-nascidos, tu aperfeiçoaste o louvor'?”
17
Ele os deixou e saiu da cidade para Betânia, e acampou ali.
18
De manhã, ao voltar para a cidade, ele teve fome.
19
Vendo uma figueira à beira do caminho, aproximou-se dela e não encontrou nada nela, a não ser folhas. Ele lhe disse: “Nunca mais dê fruto!” Imediatamente a figueira secou.
20
Quando os discípulos viram isso, ficaram maravilhados e disseram: “Como a figueira secou tão depressa?”
21
Jesus lhes respondeu: “Em verdade lhes digo: se vocês tiverem fé e não duvidarem, não apenas farão o que foi feito à figueira, mas até mesmo se disserem a este monte: ‘Levante-se e jogue-se no mar’, isso será feito.
22
E tudo o que pedirem em oração, crendo, vocês receberão.”
23
Quando ele entrou no templo, os principais sacerdotes e os anciãos do povo se aproximaram dele enquanto ele ensinava, e perguntaram: “Com que autoridade você faz estas coisas? E quem lhe deu essa autoridade?”
24
Jesus lhes respondeu: “Eu também lhes farei uma pergunta; se me responderem, eu também lhes direi com que autoridade faço estas coisas.
25
O batismo de João, de onde era? Do céu ou dos homens?” Eles discutiam entre si, dizendo: “Se dissermos: 'Do céu', ele nos perguntará: 'Então, por que vocês não creram nele?'
26
Mas se dissermos: 'Dos homens', temos medo da multidão, pois todos consideram João como um profeta.”
27
Então responderam a Jesus: “Não sabemos.” Ele também lhes disse: “Tampouco eu lhes direi com que autoridade faço estas coisas.
28
Mas o que vocês acham? Um homem tinha dois filhos; chegando ao primeiro, disse: 'Filho, vá trabalhar hoje na minha vinha.'
29
Ele respondeu: 'Não quero', mas depois mudou de ideia e foi.
30
Chegando ao segundo, disse a mesma coisa. Ele respondeu: 'Eu vou, senhor', mas não foi.
31
Qual dos dois fez a vontade do pai?” Eles lhe disseram: “O primeiro.” Jesus lhes disse: “Em verdade lhes digo que os cobradores de impostos e as prostitutas estão entrando no Reino de Deus antes de vocês.
32
Porque João veio a vocês no caminho da justiça, e vocês não creram nele; mas os cobradores de impostos e as prostitutas creram nele. E vocês, mesmo depois de verem isso, não se arrependeram a ponto de crer nele.
33
“Ouçam outra parábola. Havia um homem, dono de uma propriedade, que plantou uma vinha, cercou-a com uma sebe, cavou nela um lagar, construiu uma torre, arrendou-a a lavradores e viajou para outro país.
34
Quando se aproximou o tempo da colheita, ele enviou seus servos aos lavradores para receber os seus frutos.
35
Os lavradores agarraram os servos dele, espancaram um, mataram outro e apedrejaram o terceiro.
36
Novamente, ele enviou outros servos, em maior número que os primeiros; e eles os trataram da mesma forma.
37
Por fim, ele lhes enviou o seu filho, dizendo: 'Eles respeitarão o meu filho.'
38
Mas os lavradores, quando viram o filho, disseram entre si: 'Este é o herdeiro. Venham, vamos matá-lo e tomar posse da sua herança.'
39
Então eles o agarraram, lançaram-no para fora da vinha e o mataram.
40
Portanto, quando vier o senhor da vinha, o que ele fará àqueles lavradores?”
41
Eles lhe disseram: “Ele destruirá miseravelmente aqueles homens miseráveis, e arrendará a vinha a outros lavradores, que lhe darão os frutos no tempo certo.”
42
Jesus lhes disse: “Vocês nunca leram nas Escrituras:
'A pedra que os construtores rejeitaram
tornou-se a pedra angular.
Isso veio do Senhor,
e é maravilhoso aos nossos olhos'?
43
“Portanto, eu lhes digo que o Reino de Deus será tirado de vocês e será dado a uma nação que produza os seus frutos.
44
Aquele que cair sobre esta pedra será despedaçado, mas aquele sobre quem ela cair será reduzido a pó.”
45
Quando os principais sacerdotes e os fariseus ouviram as suas parábolas, perceberam que ele falava a respeito deles.
46
E, embora procurassem prendê-lo, tiveram medo das multidões, porque elas o consideravam um profeta.
Matouš
Chapitre 21
1
A když se přiblížili k Jeruzalému, a přišli do Betfage k hoře Olivetské, tedy Ježíš poslal dva učedlníky své,
2
Řka jim: Jdětež do městečka, kteréž proti vám jest, a hned naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní. Odvěžtež je a přiveďte ke mně.
3
A řekl-liť by kdo co vám, rcete, že Pán jich potřebuje, a hnedť propustí je.
4
Toto se pak všecko stalo, aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího:
5
Povězte dceři Sionské: Aj, král tvůj béře se tobě tichý, a sedě na oslici, a na oslátku té oslice jhu podrobené.
6
I jdouce učedlníci, a učinivše tak, jakož jim přikázal Ježíš,
7
Přivedli oslici i oslátko, a vložili na ně roucha svá, a jej navrchu posadili.
8
Mnohý pak zástup stlali roucha svá na cestě, jiní pak ratolesti z dříví sekali a metali na cestu.
9
A zástupové, kteříž napřed šli, i ti, kteříž nazad byli, volali, řkouce: Aj syn Davidův, Spasitel. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně; spasiž nás ty, kterýž jsi na výsostech.
10
A když vjel do Jeruzaléma, zbouřilo se všecko město, řkouce: I kdo jest tento?
11
Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok od Nazarétu Galilejského.
12
I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodavače a kupce z chrámu, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel,
13
A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou.
14
I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě, i uzdravil je.
15
Vidouce pak přední kněží a zákoníci divy, kteréž činil, a dítky, any volají v chrámě a praví: Aj syn Davidův, Spasitel, rozhněvali se.
16
A řekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak řekl jim: I ovšem. Nikdá-liž jste nečtli, že z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, dokonal jsi chválu?
17
A opustiv je, šel ven z města do Betany a tu zůstal.
18
Ráno pak navracuje se do města, zlačněl.
19
A vida jeden fíkový strom podle cesty, šel k němu, a nic na něm nenalezl, než listí toliko. I dí tomu stromu: Nikdy více neroď se z tebe ovoce na věky. I usechl jest hned fík ten.
20
A vidouce to učedlníci, divili se, řkouce: Kterak jest ihned usechl fík ten!
21
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Amen pravím vám: Budete-li míti víru, a nebudete-li pochybovati, netoliko to, co se stalo fíkovému dřevu, učiníte, a kdybyste i této hoře řekli: Zdvihni se a vrz sebou do moře, staneť se.
22
A všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete.
23
A když přišel do chrámu, přistoupili k němu přední kněží a starší lidu, když učil, řkouce: Jakou mocí tyto věci činíš? A kdo jest tobě tu moc dal?
24
Odpovídaje pak Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc, kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto věci činím.
25
Křest Janův odkud jest byl? S nebe-li, čili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Proč jste pak nevěřili jemu?
26
Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni měli Jana za proroka.
27
I odpovídajíce Ježíšovi, řekli: Nevíme. Řekl jim i on: Aniž já vám povím, jakou mocí tyto věci činím.
28
Ale co se vám zdá? Èlověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes a dělej.
29
A on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel.
30
I přistoupiv k druhému, řekl jemu též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. A nešel.
31
Který z těch dvou učinil vůli otcovu? Řekli jemu: První. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího.
32
Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a neuvěřili jste mu, ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu.
33
Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodář, kterýž vzdělal vinici, a opletl ji plotem, a vkopal v ní pres, a ustavěl věži, i pronajal ji vinařům, a odšel pryč přes pole.
34
A když se přiblížil čas ovoce, poslal služebníky své k vinařům, aby vzali užitky její.
35
Vinaři pak zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného zabili, a jiného ukamenovali.
36
Opět poslal jiných služebníků více nežli prve. I učinili jim též.
37
Naposledy pak poslal k nim syna svého, řka: Ostýchati se budou syna mého.
38
Vinaři pak uzřevše syna jeho, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, a uvažme se v dědictví jeho.
39
I chytivše ho, vyvrhli jej ven z vinice a zabili.
40
Protož když přijde pán vinice, co učiní vinařům těm?
41
Řekli jemu: Zlé zle zatratí, a vinici svou pronajme jiným vinařům, kteříž budou vydávati jemu užitek časy svými.
42
Řekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nečtli v Písmích: Kámen, kterýž jsou zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima.
43
Protož pravím vám, že bude odjato od vás království Boží, a bude dáno lidu činícímu užitky jeho.
44
A kdož by padl na ten kámen, rozrazíť se; a na kohož upadne, setřeť jej.
45
A slyšavše přední kněží podobenství jeho, porozuměli, že by o nich mluvil.
46
I hledajíce ho jíti, báli se zástupů; neb ho měli za proroka.