Comparer
Mateus 22
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Mateus
Chapitre 22
1
Jesus respondeu e lhes falou novamente por parábolas, dizendo:
2
“O Reino dos Céus é semelhante a um rei que preparou um banquete de casamento para seu filho,
3
e enviou seus servos para chamar os convidados para o banquete de casamento, mas eles não quiseram vir.
4
Novamente enviou outros servos, dizendo: ‘Digam aos convidados: “Vejam, preparei o meu banquete. Meus bois e novilhos gordos foram abatidos, e tudo está pronto. Venham para o banquete de casamento!”’
5
Mas eles não deram atenção e foram embora, um para a sua fazenda, outro para os seus negócios;
6
e os restantes agarraram os servos dele, os maltrataram e os mataram.
7
Quando o rei ouviu isso, ficou irado e, enviando os seus exércitos, destruiu aqueles assassinos e incendiou a cidade deles.
8
“Então disse aos seus servos: ‘O banquete de casamento está pronto, mas os convidados não eram dignos.
9
Vão, portanto, aos cruzamentos das estradas e convidem para o banquete de casamento todos os que vocês encontrarem.’
10
Aqueles servos saíram pelas estradas e reuniram todos os que encontraram, tanto maus quanto bons. E o salão de casamento ficou cheio de convidados.
11
“Mas, quando o rei entrou para ver os convidados, viu ali um homem que não vestia trajes de casamento,
12
e lhe perguntou: ‘Amigo, como você entrou aqui sem trajes de casamento?’ E ele emudeceu.
13
Então o rei disse aos servos: ‘Amarrem-lhe os pés e as mãos, levem-no e lancem-no nas trevas exteriores. Ali haverá choro e ranger de dentes.’
14
Pois muitos são chamados, mas poucos escolhidos.”
15
Então os fariseus saíram e planejaram como poderiam apanhá-lo em suas palavras.
16
Enviaram-lhe seus discípulos, junto com os herodianos, dizendo: “Mestre, sabemos que você é verdadeiro e ensina o caminho de Deus com verdade, sem se importar com quem quer que seja; pois você não faz acepção de pessoas.
17
Diga-nos, portanto, o que você acha? É lícito pagar impostos a César, ou não?”
18
Mas Jesus, percebendo a maldade deles, disse: “Por que vocês me põem à prova, hipócritas?
19
Mostrem-me a moeda do imposto.” E eles lhe trouxeram um denário.
20
Ele lhes perguntou: “De quem é esta imagem e inscrição?”
21
Eles lhe responderam: “De César.” Então ele lhes disse: “Deem, portanto, a César o que é de César, e a Deus o que é de Deus.”
22
Ao ouvirem isso, ficaram maravilhados e, deixando-o, foram embora.
23
Naquele dia, os saduceus (que dizem não haver ressurreição) aproximaram-se dele. Eles lhe perguntaram,
24
dizendo: “Mestre, Moisés disse: ‘Se um homem morrer, não tendo filhos, seu irmão se casará com a mulher dele e suscitará descendência para seu irmão.’
25
Ora, havia entre nós sete irmãos. O primeiro casou-se e morreu e, não tendo descendência, deixou sua mulher para seu irmão.
26
Da mesma forma, o segundo também, e o terceiro, até o sétimo.
27
Depois de todos eles, a mulher morreu.
28
Na ressurreição, portanto, de qual dos sete ela será esposa? Pois todos a tiveram.”
29
Mas Jesus lhes respondeu: “Vocês estão enganados porque não conhecem as Escrituras nem o poder de Deus.
30
Pois na ressurreição eles não se casam nem são dados em casamento, mas são como os anjos de Deus no céu.
31
Mas, quanto à ressurreição dos mortos, vocês não leram o que Deus lhes disse:
32
‘Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó’? Deus não é Deus de mortos, mas de vivos.”
33
Quando as multidões ouviram isso, ficaram maravilhadas com o seu ensino.
34
Mas os fariseus, quando ouviram que ele havia silenciado os saduceus, reuniram-se.
35
Um deles, perito na lei, fez-lhe uma pergunta, para testá-lo:
36
“Mestre, qual é o maior mandamento da lei?”
37
Jesus lhe disse: “‘Ame ao Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma e de todo o seu entendimento.’
38
Este é o primeiro e grande mandamento.
39
E o segundo, semelhante a este, é: ‘Ame ao seu próximo como a si mesmo.’
40
Destes dois mandamentos dependem toda a lei e os profetas.”
41
Ora, enquanto os fariseus estavam reunidos, Jesus lhes fez uma pergunta,
42
dizendo: “O que vocês pensam do Cristo? De quem ele é filho?” Eles lhe responderam: “De Davi.”
43
Ele lhes disse: “Como então Davi, no Espírito, o chama de Senhor, dizendo:
44
‘O Senhor disse ao meu Senhor:
assente-se à minha direita,
até que eu faça dos seus inimigos um estrado para os seus pés’?
45
“Se Davi, então, o chama de Senhor, como ele é seu filho?”
46
Ninguém foi capaz de lhe responder uma só palavra e, daquele dia em diante, ninguém ousou fazer-lhe mais perguntas.
Matouš
Chapitre 22
1
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
4
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
5
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
8
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20
I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
21
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
25
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
30
Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
32
Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35
I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
36
Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
37
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
38
To jest přední a veliké přikázání.
39
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40
Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
41
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
45
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.