Comparer

Mateus 22

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Mateus

Chapitre 22
1 Jesus respondeu e lhes falou novamente por parábolas, dizendo:
2 “O Reino dos Céus é semelhante a um rei que preparou um banquete de casamento para seu filho,
3 e enviou seus servos para chamar os convidados para o banquete de casamento, mas eles não quiseram vir.
4 Novamente enviou outros servos, dizendo: ‘Digam aos convidados: “Vejam, preparei o meu banquete. Meus bois e novilhos gordos foram abatidos, e tudo está pronto. Venham para o banquete de casamento!”’
5 Mas eles não deram atenção e foram embora, um para a sua fazenda, outro para os seus negócios;
6 e os restantes agarraram os servos dele, os maltrataram e os mataram.
7 Quando o rei ouviu isso, ficou irado e, enviando os seus exércitos, destruiu aqueles assassinos e incendiou a cidade deles.
8 “Então disse aos seus servos: ‘O banquete de casamento está pronto, mas os convidados não eram dignos.
9 Vão, portanto, aos cruzamentos das estradas e convidem para o banquete de casamento todos os que vocês encontrarem.’
10 Aqueles servos saíram pelas estradas e reuniram todos os que encontraram, tanto maus quanto bons. E o salão de casamento ficou cheio de convidados.
11 “Mas, quando o rei entrou para ver os convidados, viu ali um homem que não vestia trajes de casamento,
12 e lhe perguntou: ‘Amigo, como você entrou aqui sem trajes de casamento?’ E ele emudeceu.
13 Então o rei disse aos servos: ‘Amarrem-lhe os pés e as mãos, levem-no e lancem-no nas trevas exteriores. Ali haverá choro e ranger de dentes.’
14 Pois muitos são chamados, mas poucos escolhidos.”
15 Então os fariseus saíram e planejaram como poderiam apanhá-lo em suas palavras.
16 Enviaram-lhe seus discípulos, junto com os herodianos, dizendo: “Mestre, sabemos que você é verdadeiro e ensina o caminho de Deus com verdade, sem se importar com quem quer que seja; pois você não faz acepção de pessoas.
17 Diga-nos, portanto, o que você acha? É lícito pagar impostos a César, ou não?”
18 Mas Jesus, percebendo a maldade deles, disse: “Por que vocês me põem à prova, hipócritas?
19 Mostrem-me a moeda do imposto.” E eles lhe trouxeram um denário.
20 Ele lhes perguntou: “De quem é esta imagem e inscrição?”
21 Eles lhe responderam: “De César.” Então ele lhes disse: “Deem, portanto, a César o que é de César, e a Deus o que é de Deus.”
22 Ao ouvirem isso, ficaram maravilhados e, deixando-o, foram embora.
23 Naquele dia, os saduceus (que dizem não haver ressurreição) aproximaram-se dele. Eles lhe perguntaram,
24 dizendo: “Mestre, Moisés disse: ‘Se um homem morrer, não tendo filhos, seu irmão se casará com a mulher dele e suscitará descendência para seu irmão.’
25 Ora, havia entre nós sete irmãos. O primeiro casou-se e morreu e, não tendo descendência, deixou sua mulher para seu irmão.
26 Da mesma forma, o segundo também, e o terceiro, até o sétimo.
27 Depois de todos eles, a mulher morreu.
28 Na ressurreição, portanto, de qual dos sete ela será esposa? Pois todos a tiveram.”
29 Mas Jesus lhes respondeu: “Vocês estão enganados porque não conhecem as Escrituras nem o poder de Deus.
30 Pois na ressurreição eles não se casam nem são dados em casamento, mas são como os anjos de Deus no céu.
31 Mas, quanto à ressurreição dos mortos, vocês não leram o que Deus lhes disse:
32 ‘Eu sou o Deus de Abraão, o Deus de Isaque e o Deus de Jacó’? Deus não é Deus de mortos, mas de vivos.”
33 Quando as multidões ouviram isso, ficaram maravilhadas com o seu ensino.
34 Mas os fariseus, quando ouviram que ele havia silenciado os saduceus, reuniram-se.
35 Um deles, perito na lei, fez-lhe uma pergunta, para testá-lo:
36 “Mestre, qual é o maior mandamento da lei?”
37 Jesus lhe disse: “‘Ame ao Senhor, seu Deus, de todo o seu coração, de toda a sua alma e de todo o seu entendimento.’
38 Este é o primeiro e grande mandamento.
39 E o segundo, semelhante a este, é: ‘Ame ao seu próximo como a si mesmo.’
40 Destes dois mandamentos dependem toda a lei e os profetas.”
41 Ora, enquanto os fariseus estavam reunidos, Jesus lhes fez uma pergunta,
42 dizendo: “O que vocês pensam do Cristo? De quem ele é filho?” Eles lhe responderam: “De Davi.”
43 Ele lhes disse: “Como então Davi, no Espírito, o chama de Senhor, dizendo:
44 ‘O Senhor disse ao meu Senhor: assente-se à minha direita, até que eu faça dos seus inimigos um estrado para os seus pés’?
45 “Se Davi, então, o chama de Senhor, como ele é seu filho?”
46 Ninguém foi capaz de lhe responder uma só palavra e, daquele dia em diante, ninguém ousou fazer-lhe mais perguntas.

Matouš

Chapitre 22
1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20 I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
38 To jest přední a veliké přikázání.
39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.

Choisir un livre