Comparer
Números 16
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Números
Chapitre 16
1
Ora, Corá, filho de Isar, filho de Coate, filho de Levi, com Datã e Abirão, filhos de Eliabe, e Om, filho de Pelete, filhos de Rúben, tomaram consigo alguns homens.
2
Eles se levantaram perante Moisés, com alguns dos filhos de Israel, duzentos e cinquenta líderes da congregação, chamados à assembleia, homens de renome.
3
Eles se reuniram contra Moisés e contra Arão, e lhes disseram: “Vocês estão tomando muito para si, visto que toda a congregação é santa, cada um deles, e o SENHOR está no meio deles! Por que vocês se exaltam acima da assembleia do SENHOR?”
4
Quando Moisés ouviu isso, ele prostrou-se com o rosto em terra.
5
Ele disse a Corá e a todo o seu grupo: “Pela manhã, o SENHOR mostrará quem é dele, e quem é santo, e fará com que se aproxime dele. Até mesmo aquele a quem ele escolher, ele fará chegar perto de si.
6
Façam o seguinte: peguem incensários, Corá e todo o seu grupo,
7
coloquem fogo neles, e ponham incenso sobre eles perante o SENHOR amanhã. Aquele a quem o SENHOR escolher, esse será santo. Vocês foram longe demais, filhos de Levi!”
8
Moisés disse a Corá: “Ouçam agora, filhos de Levi!
9
É pouca coisa para vocês que o Deus de Israel os tenha separado da congregação de Israel, para trazê-los para perto de si, para fazerem o serviço do tabernáculo do SENHOR, e para estarem perante a congregação para ministrar a eles;
10
e que ele tenha trazido você para perto, e todos os seus irmãos, os filhos de Levi, com você? Vocês buscam também o sacerdócio?
11
Portanto, você e todo o seu grupo se reuniram contra o SENHOR! Quem é Arão para que vocês murmurem contra ele?”
12
Moisés mandou chamar Datã e Abirão, filhos de Eliabe; mas eles disseram: “Nós não subiremos!
13
É pouca coisa que você nos tenha tirado de uma terra que mana leite e mel, para nos matar no deserto, e ainda quer se fazer príncipe sobre nós?
14
Além disso, você não nos trouxe a uma terra que mana leite e mel, nem nos deu herança de campos e vinhas. Você quer arrancar os olhos destes homens? Nós não subiremos.”
15
Moisés ficou muito irado, e disse ao SENHOR: “Não atentes para a oferta deles. Eu não tomei deles um só jumento, nem fiz mal a nenhum deles.”
16
Moisés disse a Corá: “Você e todo o seu grupo apresentem-se perante o SENHOR, você, eles e Arão, amanhã.
17
Cada homem pegue o seu incensário e coloque incenso nele, e cada homem traga perante o SENHOR o seu incensário, duzentos e cinquenta incensários; você também, e Arão, cada um com o seu incensário.”
18
Cada um deles pegou o seu incensário, colocou fogo nele, pôs incenso sobre ele, e ficaram à porta da Tenda do Encontro com Moisés e Arão.
19
Corá reuniu toda a congregação contra eles à porta da Tenda do Encontro. A glória do SENHOR apareceu a toda a congregação.
20
O SENHOR falou a Moisés e a Arão, dizendo:
21
“Separem-se do meio desta congregação, para que eu possa consumi-los em um momento!”
22
Eles se prostraram com o rosto em terra, e disseram: “Ó Deus, o Deus dos espíritos de toda a carne, se um só homem pecar, o Senhor ficará irado com toda a congregação?”
23
O SENHOR falou a Moisés, dizendo:
24
“Fale à congregação, dizendo: ‘Afastem-se do redor da tenda de Corá, Datã e Abirão!’”
25
Moisés se levantou e foi até Datã e Abirão; e os anciãos de Israel o seguiram.
26
Ele falou à congregação, dizendo: “Afastem-se, por favor, das tendas destes homens ímpios, e não toquem em nada que seja deles, para que vocês não sejam consumidos em todos os pecados deles!”
27
Então eles se afastaram das tendas de Corá, Datã e Abirão, de todos os lados. Datã e Abirão saíram, e ficaram à porta de suas tendas com suas esposas, seus filhos e suas crianças.
28
Moisés disse: “Nisto vocês saberão que o SENHOR me enviou para fazer todas estas obras; pois elas não vêm da minha própria mente.
29
Se estes homens morrerem a morte comum de todos os homens, ou se eles experimentarem o que todos os homens experimentam, então o SENHOR não me enviou.
30
Mas se o SENHOR fizer uma coisa nova, e a terra abrir a sua boca, e os engolir com tudo o que lhes pertence, e eles descerem vivos ao Seol, então vocês entenderão que estes homens desprezaram o SENHOR.”
31
Assim que ele terminou de falar todas estas palavras, o chão que estava debaixo deles se fendeu.
32
A terra abriu a sua boca e os engoliu com suas famílias, todos os homens de Corá, e todos os seus bens.
33
Assim eles, e tudo o que lhes pertencia, desceram vivos ao Seol. A terra se fechou sobre eles, e eles pereceram do meio da assembleia.
34
Todo o Israel que estava ao redor deles fugiu ao seu grito; pois diziam: “Para que a terra não nos engula também!”
35
Fogo saiu da parte do SENHOR, e devorou os duzentos e cinquenta homens que ofereciam o incenso.
36
O SENHOR falou a Moisés, dizendo:
37
“Fale a Eleazar, filho do sacerdote Arão, que ele tire os incensários do meio do incêndio, e espalhe o fogo para longe do acampamento; pois eles são santos,
38
até mesmo os incensários daqueles que pecaram contra as suas próprias vidas. Que eles sejam batidos em lâminas para cobertura do altar, pois eles os ofereceram perante o SENHOR. Portanto, eles são santos. Eles serão um sinal para os filhos de Israel.”
39
O sacerdote Eleazar pegou os incensários de bronze que aqueles que foram queimados haviam oferecido; e eles os bateram para servir de cobertura do altar,
40
para ser um memorial aos filhos de Israel, a fim de que nenhum estranho que não seja da descendência de Arão, se aproxime para queimar incenso perante o SENHOR, para que não seja como Corá e como o seu grupo; conforme o SENHOR lhe falou por meio de Moisés.
41
Mas no dia seguinte toda a congregação dos filhos de Israel murmurou contra Moisés e contra Arão, dizendo: “Vocês mataram o povo do SENHOR!”
42
Quando a congregação se reuniu contra Moisés e contra Arão, eles olharam para a Tenda do Encontro. Eis que a nuvem a cobriu, e a glória do SENHOR apareceu.
43
Moisés e Arão vieram para a frente da Tenda do Encontro.
44
O SENHOR falou a Moisés, dizendo:
45
“Afastem-se do meio desta congregação, para que eu possa consumi-los em um momento!” Eles se prostraram com o rosto em terra.
46
Moisés disse a Arão: “Pegue o seu incensário, coloque nele fogo do altar, ponha incenso sobre ele, leve-o rapidamente à congregação, e faça expiação por eles; pois a ira saiu da parte do SENHOR! A praga já começou.”
47
Arão fez como Moisés disse, e correu para o meio da assembleia. A praga já havia começado entre o povo. Ele colocou o incenso, e fez expiação pelo povo.
48
Ele ficou em pé entre os mortos e os vivos; e a praga cessou.
49
Ora, os que morreram pela praga foram catorze mil e setecentos, além daqueles que morreram por causa do caso de Corá.
50
Arão retornou a Moisés, à porta da Tenda do Encontro, e a praga foi detida.
4 Mojžíšova
Chapitre 16
1
Chóre pak syn Izarův, syna Kahat z pokolení Léví, vytrhl se z jiných, tolikéž Dátan a Abiron, synové Eliabovi, také Hon, syn Feletův, z synů Rubenových,
2
A povstali proti Mojžíšovi, i jiných mužů z synů Izraelských dvě stě a padesáte, knížata shromáždění, kteříž svoláváni byli do rady, muži slovoutní.
3
A sebravše se proti Mojžíšovi a proti Aronovi, řekli jim: Příliště to již na vás; všecko zajisté množství toto, všickni tito svatí jsou, a u prostřed nich jest Hospodin. Pročež se tedy vyzdvihujete nad shromážděním Hospodinovým?
4
To když uslyšel Mojžíš, padl na tvář svou,
5
A mluvil k Chóre a ke vší rotě jeho, řka: Ráno ukáže Hospodin, kdo jsou jeho, a kdo jest svatý, i kdo před něj předstupovati má; nebo kohožkoli vyvolil, tomu rozkáže přistoupiti k sobě.
6
Toto učiňte: Vezměte sobě kadidlnice, ty Chóre i všecko shromáždění tvé,
7
A naklaďte do nich uhlí, a vložte na ně kadidla před Hospodinem zítra; i stane se, že kohožkoli vyvolí Hospodin, ten bude svatý. Příliště to již na vás, synové Léví.
8
I řekl Mojžíš k Chóre: Slyšte, prosím, synové Léví.
9
Zdaliž málo vám to jest, že vás oddělil Bůh Izraelský ode všeho množství Izraelského, a rozkázal vám přistupovati k sobě, abyste vykonávali službu příbytku Hospodinova, a abyste stáli před shromážděním, a sloužili jim,
10
A vzal tě sobě, a všecky bratří tvé syny Léví s tebou, a že ještě přes to i kněžství hledáte?
11
Protož věz, že ty a všickni tvoji jste ti, kteříž se rotíte proti Hospodinu; nebo Aron co jest, že jste reptali proti němu?
12
Tedy poslal Mojžíš, aby zavolali Dátana a Abirona, synů Eliabových. Kteříž odpověděli: Nepůjdem.
13
Cožť se ještě málo zdá, že jsi vyvedl nás z země oplývající mlékem a strdí, abys nás zmořil na poušti, že také chceš i panovati nad námi, a rozkazovati nám?
14
A ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a strdí, aniž jsi nám dal v dědictví rolí a vinic. Zdali oči mužům těmto vyloupiti chceš? Nepůjdeme.
15
I rozhněval se Mojžíš velmi, a řekl k Hospodinu: Nepatřiž na oběti jejich. Ani jednoho osla od nich jsem nevzal, aniž jsem komu z nich co zlého učinil.
16
Potom řekl Mojžíš k Chóre: Ty a všickni tvoji, postavte se zítra před Hospodinem, ty i oni, též i Aron.
17
A vezmouce jeden každý kadidlnici svou, dáte do nich kadidla, a postavíte se před Hospodinem, jeden každý s kadidlnicí svou; dvě stě a padesáte kadidlnic bude, ty také i Aron, každý s kadidlnicí svou.
18
Tedy vzal jeden každý kadidlnici svou, a nabravše do nich uhlí, vložili na ně i kadidla, a stáli u dveří stánku úmluvy, i Mojžíši Aron.
19
Chóre pak již byl sebral proti nim všecko množství ke dveřím stánku úmluvy; i ukázala se sláva Hospodinova všemu množství.
20
I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi, řka:
21
Oddělte se z prostředku množství tohoto, ať je v okamžení zahladím.
22
Kteřížto padše na tváři své, řekli: Bože silný, Bože duchů i všelikého těla, jediný tento člověk zhřešil, a což na všecko shromáždění hněvati se budeš?
23
Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
24
Mluv k množství a rci: Odstupte od příbytku Chóre, Dátana a Abirona.
25
A vstav Mojžíš, šel k Dátanovi a Abironovi; i šli za ním starší Izraelští.
26
A mluvil k množství, řka: Odstupte, prosím, od stanů bezbožných mužů těchto, aniž se čeho dotýkejte, což jejich jest, abyste nebyli zachváceni ve všech hříších jejich.
27
I odstoupili se všech stran od příbytku Chóre, Dátana a Abirona; ale Dátan a Abiron vyšedše, stáli u dveří stanů svých, i ženy jejich a synové jejich, i maličcí jejich.
28
Tedy řekl Mojžíš: Po tomto poznáte, že Hospodin poslal mne, abych činil všecky skutky tyto, a že nic o své ujmě nečiním:
29
Jestliže tak jako jiní lidé mrou, zemrou i tito, a navštívením obecným všechněm lidem jestliže navštíveni budou, neposlal mne Hospodin.
30
Pakliť něco nového učiní Hospodin, a země, otevra ústa svá, požře je se vším, což mají, a sstoupí-li za živa do pekla, tedy poznáte, že jsou popouzeli muži ti Hospodina.
31
I stalo se, když přestal mluviti slov těch, že rozstoupila se země pod nimi.
32
A otevřevši země ústa svá, požřela je i domy jejich i všecky lidi, kteříž byli s Chóre, i všecken statek jejich.
33
A tak sstoupili oni se vším, což měli, za živa do pekla, a přikryla je země; i zahynuli z prostředku shromáždění.
34
Všickni pak Izraelští, kteříž byli vůkol nich, utíkali, slyšíce křik jejich; nebo řekli: Utecme, aby i nás nesehltila země.
35
Vyšel také oheň od Hospodina, a spálil těch dvě stě a padesáte mužů, kteříž kadili.
36
Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
37
Rci Eleazarovi, synu Arona kněze, ať sbéře kadidlnice z toho spáleniště, a uhlí z nich pryč rozmece, nebo posvěceny jsou,
38
Kadidlnice totiž těch, kteříž proti svým dušem hřešili, a ať je rozkuje na plechy k obložení oltáře; nebo kadili jimi před Hospodinem, protož posvěceny jsou, a budou na znamení synům Izraelským.
39
I sebral Eleazar kněz kadidlnice měděné, jimiž kadili ti, kteříž spáleni jsou, a rozkovali je k obložení oltáře,
40
Pro budoucí pamět synům Izraelským, aby nepřistupoval žádný jiný, kdož by nebyl z rodu Aronova, k kadění před Hospodinem, aby se mu nestalo jako Chóre a jako rotě jeho, jakož byl mluvil jemu Hospodin skrze Mojžíše.
41
Nazejtří pak reptalo všecko množství synů Izraelských na Mojžíše a na Arona, řkouce: Vy jste příčinou smrti lidu Hospodinova.
42
I stalo se, když se opět sbíral lid proti Mojžíšovi a proti Aronovi, že se ohlédli k stánku úmluvy, a aj, přikryl jej oblak, a ukázala se sláva Hospodinova.
43
Přišel také Mojžíš s Aronem před stánek úmluvy.
44
I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
45
Vyjděte z prostředku množství tohoto, a zahladím je v okamžení. I padli na tváři své.
46
Tedy řekl Mojžíš Aronovi: Vezma kadidlnici, dej do ní uhlí z oltáře, a vlož kadidla, a běž rychle k množství a očisť je; nebo vyšla prchlivost od tváři Hospodinovy, a již rána se začala.
47
I vzav Aron kadidlnici, jakž rozkázal Mojžíš, běžel do prostřed shromáždění, (a aj, rána již se byla začala v lidu,) a zakadiv, očistil lid.
48
A stál mezi mrtvými a živými; i zastavena jest rána.
49
Bylo pak těch, kteříž od té rány zemřeli, čtrnácte tisíců a sedm set, kromě těch, jenž zemřeli příčinou Chóre.
50
I navrátil se Aron k Mojžíšovi, ke dveřím stánku úmluvy, když ta rána přetržena byla.