Comparer
Provérbios 29
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Provérbios
Chapitre 29
1
Quem é frequentemente repreendido e endurece a sua cerviz
será destruído de repente, sem remédio.
2
Quando os justos prosperam, o povo se alegra;
mas quando o ímpio governa, o povo geme.
3
Quem ama a sabedoria traz alegria ao seu pai;
mas o companheiro de prostitutas desperdiça as suas riquezas.
4
O rei estabelece a terra com a justiça,
mas aquele que exige subornos a destrói.
5
O homem que lisonjeia o seu próximo
estende uma rede para os passos dele.
6
O homem mau é enlaçado pelo seu próprio pecado,
mas o justo pode cantar e se alegrar.
7
Os justos se importam com a justiça para os pobres.
Os ímpios não se importam em ter esse conhecimento.
8
Os zombadores agitam a cidade,
mas os homens sábios desviam a ira.
9
Se um homem sábio for a julgamento com um homem tolo,
o tolo se enfurece ou zomba, e não há paz.
10
Os homens sanguinários odeiam o homem íntegro;
e buscam tirar a vida dos retos.
11
O tolo dá vazão a toda a sua ira,
mas o homem sábio se mantém sob controle.
12
Se um governante der ouvidos a mentiras,
todos os seus oficiais serão ímpios.
13
O pobre e o opressor têm isto em comum:
O SENHOR dá vista aos olhos de ambos.
14
O rei que julga os pobres com justiça,
o seu trono será estabelecido para sempre.
15
A vara da correção dá sabedoria,
mas a criança entregue a si mesma causa vergonha à sua mãe.
16
Quando os ímpios se multiplicam, o pecado se multiplica;
mas os justos verão a queda deles.
17
Discipline o seu filho, e ele lhe dará paz;
sim, ele trará alegria à sua alma.
18
Onde não há revelação, o povo perde o freio;
mas aquele que guarda a lei é abençoado.
19
Um servo não pode ser corrigido apenas com palavras.
Embora ele entenda, não responderá.
20
Você vê um homem precipitado nas suas palavras?
Há mais esperança para um tolo do que para ele.
21
Aquele que mima o seu servo desde a juventude
no fim terá que tratá-lo como filho.
22
O homem iracundo suscita contendas,
e o homem furioso abunda em pecado.
23
O orgulho do homem o humilhará,
mas aquele que tem o espírito humilde obterá honra.
24
Quem é cúmplice de um ladrão é inimigo da sua própria alma.
Ele ouve o juramento para testemunhar, mas não ousa dizer nada.
25
O medo dos homens prova ser uma armadilha,
mas quem confia no SENHOR está seguro.
26
Muitos buscam o favor do governante,
mas é do SENHOR que vem a justiça para o homem.
27
O homem desonesto é abominação para os justos,
e o reto nos seus caminhos é abominação para os ímpios.
Přísloví
Chapitre 29
1
Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5
Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22
Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.