Comparer

Romanos 4

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Romanos

Chapitre 4
1 O que diremos, então, que Abraão, nosso antepassado, alcançou segundo a carne?
2 Pois se Abraão foi justificado pelas obras, ele tem do que se gloriar, mas não diante de Deus.
3 Pois o que diz a Escritura? “Abraão creu em Deus, e isso lhe foi imputado como justiça.”
4 Ora, àquele que trabalha, o salário não é considerado como graça, mas como dívida.
5 Mas àquele que não trabalha, porém crê naquele que justifica o ímpio, a sua fé lhe é imputada como justiça.
6 Assim como Davi também declara bem-aventurado o homem a quem Deus imputa a justiça independentemente de obras:
7 “Bem-aventurados aqueles cujas iniquidades são perdoadas, cujos pecados são cobertos.
8 Bem-aventurado o homem a quem o Senhor de modo algum imputará pecado.”
9 Essa bem-aventurança se aplica somente aos circuncisos, ou também aos incircuncisos? Pois dizemos que a fé foi imputada a Abraão como justiça.
10 Como, então, lhe foi imputada? Quando ele já era circuncidado ou quando ainda era incircunciso? Não quando era circuncidado, mas quando ainda era incircunciso.
11 Ele recebeu o sinal da circuncisão como selo da justiça da fé que tinha quando ainda era incircunciso, para que fosse o pai de todos os que creem, mesmo sendo incircuncisos, a fim de que a justiça também lhes seja imputada.
12 Ele também é pai dos circuncisos que não apenas são circuncidados, mas seguem os passos da fé que nosso pai Abraão tinha quando ainda era incircunciso.
13 Pois a promessa a Abraão e à sua descendência de que ele seria herdeiro do mundo não foi por meio da lei, mas por meio da justiça da fé.
14 Pois se os que são da lei são herdeiros, a fé é anulada, e a promessa perde o seu efeito.
15 Pois a lei produz ira; porque onde não há lei, também não há desobediência.
16 Por isso, a promessa vem pela fé, para que seja segundo a graça e seja garantida a toda a descendência, não somente à que é da lei, mas também à que é da fé de Abraão, que é o pai de todos nós.
17 Como está escrito: “Eu o constituí pai de muitas nações.” Ele é nosso pai diante daquele em quem creu: Deus, que dá vida aos mortos e chama as coisas que não são como se já fossem.
18 Mesmo contra toda esperança, Abraão creu com esperança, para que se tornasse pai de muitas nações, de acordo com o que havia sido dito: “Assim será a sua descendência.”
19 Sem se enfraquecer na fé, ele não considerou o seu próprio corpo, já sem vigor (tendo ele cerca de cem anos de idade), e a esterilidade do ventre de Sara.
20 Contudo, diante da promessa de Deus, ele não vacilou por incredulidade, mas se fortaleceu pela fé, dando glória a Deus,
21 plenamente convicto de que Deus também tinha poder para cumprir o que havia prometido.
22 Por isso também “lhe foi creditado como justiça.”
23 Ora, as palavras “lhe foi creditado” não foram escritas somente por causa dele,
24 mas também por nossa causa. Isso também será creditado a nós, que cremos naquele que ressuscitou dentre os mortos Jesus, nosso Senhor,
25 o qual foi entregue por nossas transgressões, e foi ressuscitado para a nossa justificação.

Římanům

Chapitre 4
1 Což tedy díme, čeho jest došel podle těla Abraham otec náš?
2 Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha.
3 Nebo co praví Písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost.
4 Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podle milosti, ale podle dluhu.
5 Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost,
6 Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, řka:
7 Blahoslavení, jichžto odpuštěny jsou nepravosti a jejichžto přikryti jsou hříchové.
8 Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu.
9 Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li se vztahuje toliko, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost.
10 Kterak pak jest počtena? Zdali když byl obřezán, čili před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním.
11 A potom znamení, totiž obřízku, přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost,
12 A aby byl otcem obřízky, těch totiž, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlépějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním.
13 Nebo ne skrze Zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.
14 Nebo jestližeť toliko ti, kteříž jsou z Zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra a zrušeno zaslíbení.
15 Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není Zákona, tu ani přestoupení.
16 A protož z víry jde dědictví, aby šlo podle milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z Zákona jest, ale i tomu, jenž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás,
17 (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů postavil jsem tebe,) před obličejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly.
18 Kterýžto Abraham v naději proti naději uvěřil, že bude otcem mnohých národů, podle toho povědění: Takť bude símě tvé, jakožto hvězdy nebeské a jako písek mořský.
19 A nezemdlev u víře, nepatřil na své tělo již umrtvené, ješto téměř ve stu letech byl, ani na život Sáry také již umrtvený.
20 Ale o zaslíbení Božím nepochyboval z nedověry, nýbrž posilnil se věrou, dav chválu Bohu,
21 Jsa tím jist, že cožkoli zaslíbil, mocen jest i učiniti.
22 A protož počteno jest jemu to za spravedlnost.
23 Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko, že jemu to počteno bylo za spravedlnost,
24 Ale i pro nás, kterýmžto bude počteno za spravedlnost, věřícím v toho, kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých,
25 Kterýž vydán jest na smrt pro hříchy naše a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.

Choisir un livre