Comparer

Romanos 8

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Romanos

Chapitre 8
1 Portanto, agora já não há condenação para os que estão em Cristo Jesus, que não andam segundo a carne, mas segundo o Espírito.
2 Porque a lei do Espírito da vida, em Cristo Jesus, me libertou da lei do pecado e da morte.
3 Porque o que a lei não podia fazer, visto que estava enfraquecida pela carne, Deus fez: enviando seu próprio Filho em semelhança da carne pecaminosa e por causa do pecado, ele condenou o pecado na carne,
4 para que a justa exigência da lei se cumprisse em nós, que não andamos segundo a carne, mas segundo o Espírito.
5 Pois os que vivem segundo a carne têm a mente voltada para as coisas da carne, mas os que vivem segundo o Espírito, para as coisas do Espírito.
6 Porque a mentalidade da carne é morte, mas a mentalidade do Espírito é vida e paz;
7 porque a mentalidade da carne é hostil a Deus, pois não se sujeita à lei de Deus, nem mesmo pode fazê-lo.
8 Os que estão na carne não podem agradar a Deus.
9 Vocês, porém, não estão na carne, mas no Espírito, se é que o Espírito de Deus habita em vocês. Mas, se alguém não tem o Espírito de Cristo, esse tal não é dele.
10 Se Cristo está em vocês, o corpo está morto por causa do pecado, mas o espírito está vivo por causa da justiça.
11 Mas, se o Espírito daquele que ressuscitou Jesus dentre os mortos habita em vocês, aquele que ressuscitou Cristo Jesus dentre os mortos também dará vida aos seus corpos mortais, por meio do seu Espírito que habita em vocês.
12 Assim, pois, irmãos, somos devedores, não à carne, para vivermos segundo a carne.
13 Porque, se vocês viverem segundo a carne, certamente morrerão; mas, se pelo Espírito fizerem morrer as obras do corpo, vocês viverão.
14 Pois todos os que são guiados pelo Espírito de Deus, esses são filhos de Deus.
15 Porque vocês não receberam um espírito de escravidão que os leve novamente ao medo, mas receberam o Espírito de adoção, por meio do qual clamamos: “Aba! Pai!”
16 O próprio Espírito testemunha com o nosso espírito que somos filhos de Deus;
17 e, se filhos, então herdeiros — herdeiros de Deus e coerdeiros com Cristo, se de fato sofremos com ele, para que também sejamos glorificados com ele.
18 Pois considero que os sofrimentos deste tempo presente não se comparam com a glória que será revelada em nós.
19 Porque a criação aguarda ansiosamente a revelação dos filhos de Deus.
20 Pois a criação foi sujeita à vaidade, não por sua própria vontade, mas por causa daquele que a sujeitou, na esperança
21 de que a própria criação também será liberta da escravidão da corrupção para a liberdade da glória dos filhos de Deus.
22 Porque sabemos que toda a criação geme e sofre como em dores de parto até agora.
23 E não somente ela, mas também nós, que temos as primícias do Espírito, gememos em nosso íntimo, aguardando a adoção, a redenção do nosso corpo.
24 Porque na esperança fomos salvos. Mas a esperança que se vê não é esperança. Pois quem espera por aquilo que está vendo?
25 Mas, se esperamos por aquilo que não vemos, com paciência o aguardamos.
26 Da mesma forma, o Espírito também nos ajuda em nossas fraquezas, pois não sabemos como orar como convém. Mas o próprio Espírito intercede por nós com gemidos inexprimíveis.
27 E aquele que sonda os corações sabe qual é a mente do Espírito, porque ele intercede pelos santos de acordo com a vontade de Deus.
28 Sabemos que todas as coisas cooperam para o bem daqueles que amam a Deus, daqueles que são chamados segundo o seu propósito.
29 Pois os que ele conheceu de antemão, também os predestinou para serem conformes à imagem de seu Filho, a fim de que ele seja o primogênito entre muitos irmãos.
30 E aos que predestinou, a esses também chamou. E aos que chamou, a esses também justificou. E aos que justificou, a esses também glorificou.
31 O que diremos, então, diante destas coisas? Se Deus é por nós, quem será contra nós?
32 Aquele que não poupou seu próprio Filho, mas o entregou por todos nós, como não nos dará também com ele, graciosamente, todas as coisas?
33 Quem trará alguma acusação contra os eleitos de Deus? É Deus quem os justifica.
34 Quem é aquele que condena? É Cristo quem morreu, ou melhor, quem ressuscitou dentre os mortos, o qual está à direita de Deus, e que também intercede por nós.
35 Quem nos separará do amor de Cristo? Será a tribulação, ou a angústia, ou a perseguição, ou a fome, ou a nudez, ou o perigo, ou a espada?
36 Como está escrito: “Por amor de ti somos mortos o dia todo. Fomos considerados como ovelhas para o matadouro.”
37 Não, em todas estas coisas somos mais que vencedores, por meio daquele que nos amou.
38 Pois estou convencido de que nem a morte, nem a vida, nem os anjos, nem os principados, nem as coisas presentes, nem as coisas futuras, nem os poderes,
39 nem a altura, nem a profundidade, nem qualquer outra coisa criada poderá nos separar do amor de Deus, que está em Cristo Jesus, nosso Senhor.

Římanům

Chapitre 8
1 A protož neníť již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, totiž nechodícím podle těla, ale podle Ducha.
2 Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši, vysvobodil mne od zákona hřícha a smrti.
3 Nebo seč nemohl býti Zákon, byv mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a to příčinou hřícha, odsoudil hřích na těle,
4 Aby spravedlnost Zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podle těla, ale podle Ducha.
5 Ti zajisté, kteříž jsou podle těla živi, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž jsou živi podle Ducha, oblibují to, což jest Ducha.
6 Nebo smýšlení těla jest smrt, smýšlení pak Ducha život a pokoj,
7 Protože smýšlení těla jest nepřátelské Bohu; nebo Zákonu Božímu není poddáno, a aniž hned může býti.
8 Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.
9 Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží přebývá v vás. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.
10 A jest-liť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost.
11 Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá v vás, ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás.
12 A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podle těla živi byli.
13 Nebo budete-li podle těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete.
14 Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.
15 Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němžto voláme Abba, totiž Otče.
16 A tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.
17 A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však tak, jestliže spolu s ním trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.
18 Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás.
19 Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích.
20 Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,
21 V naději, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy synů Božích.
22 Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad,
23 A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť také sami v sobě lkáme, zvolení synů Božích očekávajíce, a tak vykoupení těla našeho.
24 Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?
25 Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme.
26 Ano také i Duch svatý pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.
27 Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podle Boha prosí za svaté.
28 Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení jeho povoláni jsou.
29 Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.
30 Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.
31 Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?
32 Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?
33 Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje.
34 Kdo jest, ješto by je odsoudil? Kristus jest, kterýž umřel za ně, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž také i oroduje za nás.
35 A protož kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zdali zarmoucení, aneb úzkost, nebo protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?
36 Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití.
37 Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval.
38 Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí,
39 Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.

Choisir un livre