Comparer

Romanos 9

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Romanos

Chapitre 9
1 Digo a verdade em Cristo. Não minto, minha consciência testifica comigo no Espírito Santo,
2 que tenho grande tristeza e dor incessante em meu coração.
3 Pois eu mesmo poderia desejar ser amaldiçoado e separado de Cristo por amor a meus irmãos, meus parentes segundo a carne,
4 que são israelitas; a eles pertencem a adoção, a glória, as alianças, a entrega da lei, o culto e as promessas;
5 deles são os patriarcas, e deles descende Cristo segundo a carne, o qual é sobre todos, Deus bendito para sempre. Amém.
6 Mas não é como se a palavra de Deus tivesse falhado. Pois nem todos os que são de Israel são Israel.
7 Nem todos são filhos por serem descendência de Abraão. Mas: “Sua descendência será considerada a partir de Isaque.”
8 Isto é, não são os filhos da carne que são filhos de Deus, mas os filhos da promessa são contados como herdeiros.
9 Pois a promessa foi esta: “No tempo determinado virei, e Sara terá um filho.”
10 Não somente isso, mas Rebeca também concebeu filhos de um só homem, nosso pai Isaque.
11 Pois, antes que eles tivessem nascido ou feito qualquer coisa boa ou má, para que o propósito de Deus segundo a eleição permanecesse, não por obras, mas por aquele que chama,
12 foi dito a ela: “O mais velho servirá ao mais novo.”
13 Como está escrito: “Amei a Jacó, mas odiei a Esaú.”
14 O que diremos então? Há injustiça da parte de Deus? De modo nenhum!
15 Pois ele disse a Moisés: “Terei misericórdia de quem eu tiver misericórdia, e terei compaixão de quem eu tiver compaixão.”
16 Assim, pois, isso não depende daquele que quer, nem daquele que corre, mas de Deus, que tem misericórdia.
17 Pois a Escritura diz ao Faraó: “Foi justamente para este propósito que eu o levantei: para mostrar em você o meu poder e para que o meu nome seja proclamado em toda a terra.”
18 Assim, pois, ele tem misericórdia de quem ele quer, e endurece a quem ele quer.
19 Você me dirá então: “Por que ele ainda nos culpa? Pois quem resiste à sua vontade?”
20 Mas, de fato, ó homem, quem é você para retrucar a Deus? Acaso aquilo que foi moldado dirá a quem o moldou: “Por que você me fez assim?”
21 Ou não tem o oleiro direito sobre o barro, para da mesma massa fazer um vaso para honra e outro para desonra?
22 E se Deus, querendo mostrar a sua ira e tornar conhecido o seu poder, suportou com muita paciência os vasos de ira preparados para a destruição,
23 e a fim de tornar conhecidas as riquezas da sua glória nos vasos de misericórdia, que ele preparou de antemão para a glória—
24 a nós, a quem ele também chamou, não apenas dentre os judeus, mas também dentre os gentios?
25 Como ele também diz em Oseias: “Chamarei 'meu povo' àqueles que não eram meu povo; e 'amada' àquela que não era amada.”
26 “Acontecerá que no lugar onde lhes foi dito: 'Vocês não são meu povo', ali eles serão chamados 'filhos do Deus vivo'.”
27 Isaías clama a respeito de Israel: “Ainda que o número dos filhos de Israel seja como a areia do mar, é o remanescente que será salvo;
28 pois ele completará a obra e a abreviará em justiça, porque o Senhor fará uma obra breve sobre a terra.”
29 Como Isaías disse antes: “A menos que o Senhor dos Exércitos nos tivesse deixado uma semente, teríamos nos tornado como Sodoma, e teríamos sido feitos como Gomorra.”
30 O que diremos então? Que os gentios, que não buscavam a justiça, alcançaram a justiça, a saber, a justiça que vem da fé;
31 mas Israel, buscando uma lei de justiça, não chegou à lei de justiça.
32 Por quê? Porque não a buscaram pela fé, mas como se fosse pelas obras da lei. Eles tropeçaram na pedra de tropeço,
33 como está escrito: “Eis que ponho em Sião uma pedra de tropeço e uma rocha de ofensa; e ninguém que nele crê será decepcionado.”

Římanům

Chapitre 9
1 Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
2 Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
5 Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.
6 Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
7 Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
8 To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
11 Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
12 Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
16 A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
17 Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18 A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19 Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
20 Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
22 Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
23 A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
24 Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
26 A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
28 Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29 A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30 Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
32 Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.

Choisir un livre