Comparer
Salmos 77
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 77
1
Ao mestre de música. Para Jedutum. Um salmo de Asafe. Meu clamor sobe a Deus!
Sim, clamo a Deus por socorro,
e para que ele me ouça.
2
No dia da minha angústia, busquei o Senhor.
Minha mão ficou estendida de noite, e não se cansou.
Minha alma recusou ser consolada.
3
Lembro-me de Deus, e gemo.
Eu me queixo, e o meu espírito desfalece. Selá.
4
O Senhor mantém as minhas pálpebras abertas.
Estou tão perturbado que não consigo falar.
5
Tenho pensado nos dias de outrora,
nos anos dos tempos antigos.
6
Lembro-me da minha canção de noite.
Medito em meu próprio coração;
e o meu espírito investiga diligentemente:
7
“O Senhor nos rejeitará para sempre?
Nunca mais nos mostrará o seu favor?
8
O seu amor leal desapareceu para sempre?
A sua promessa falhou para todas as gerações?
9
Será que Deus se esqueceu de ser misericordioso?
Será que, em sua ira, ele reteve a sua compaixão?” Selá.
10
Então eu pensei: “Vou apelar para isto:
os anos da mão direita do Altíssimo.”
11
Lembrarei dos feitos do SENHOR;
pois me lembrarei das suas maravilhas da antiguidade.
12
Também meditarei em todas as suas obras,
e considerarei os seus feitos.
13
O seu caminho, ó Deus, está no santuário.
Que deus é grande como Deus?
14
O Senhor é o Deus que faz maravilhas.
O Senhor tornou a sua força conhecida entre os povos.
15
Com o seu braço, o Senhor resgatou o seu povo,
os filhos de Jacó e de José. Selá.
16
As águas o viram, ó Deus.
As águas o viram e se contorceram.
As profundezas também se agitaram.
17
As nuvens derramaram água.
Os céus ressoaram com trovões.
As suas flechas também relampejaram por todos os lados.
18
A voz do seu trovão estava no redemoinho.
Os relâmpagos iluminaram o mundo.
A terra tremeu e se abalou.
19
O seu caminho foi pelo mar,
as suas veredas pelas grandes águas.
As suas pegadas não foram conhecidas.
20
O Senhor guiou o seu povo como a um rebanho,
pela mão de Moisés e Arão.
Žalmy
Chapitre 77
1
Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
2
Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
3
V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
4
Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
5
Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
6
I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
7
Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
8
Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
9
Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
10
Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
11
I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
12
Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
13
A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
14
Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
15
Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
16
Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
17
Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
18
Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
19
Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
20
Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
21
Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.