Comparer
Salmos 78
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Salmos
Chapitre 78
1
Uma contemplação de Asafe. Ouçam o meu ensino, meu povo.
Inclinem os seus ouvidos às palavras da minha boca.
2
Abrirei a minha boca em uma parábola.
Proferirei enigmas do passado,
3
que ouvimos e conhecemos,
e que nossos pais nos contaram.
4
Não os esconderemos dos seus filhos,
contando à geração futura os louvores do SENHOR,
a sua força e as maravilhas que ele fez.
5
Pois ele estabeleceu uma aliança em Jacó,
e instituiu um ensino em Israel,
o qual ordenou aos nossos pais,
que o fizessem conhecido aos seus filhos;
6
para que a geração futura o soubesse, até mesmo os filhos que ainda nasceriam;
os quais se levantariam e o contariam aos seus filhos,
7
para que pusessem a sua esperança em Deus,
e não se esquecessem das obras de Deus,
mas guardassem os seus mandamentos,
8
e não fossem como seus pais—
uma geração teimosa e rebelde,
uma geração que não manteve o seu coração leal,
cujo espírito não foi fiel a Deus.
9
Os filhos de Efraim, armados e carregando arcos,
recuaram no dia da batalha.
10
Eles não guardaram a aliança de Deus,
e se recusaram a andar na sua lei.
11
Eles se esqueceram dos seus feitos,
das suas maravilhas que ele lhes havia mostrado.
12
Ele fez coisas maravilhosas à vista de seus pais,
na terra do Egito, no campo de Zoã.
13
Ele dividiu o mar, e os fez passar por ele.
Ele fez as águas se erguerem como um monte.
14
De dia ele também os guiou com uma nuvem,
e a noite toda com uma luz de fogo.
15
Ele fendeu rochas no deserto,
e lhes deu de beber abundantemente, como das profundezas.
16
Ele também tirou correntes da rocha,
e fez as águas descerem como rios.
17
Contudo, eles continuaram a pecar contra ele,
a se rebelar contra o Altíssimo no deserto.
18
Eles tentaram a Deus em seu coração,
pedindo comida de acordo com o seu desejo.
19
Sim, eles falaram contra Deus.
Eles disseram: “Pode Deus preparar uma mesa no deserto?
20
Eis que ele feriu a rocha, de modo que as águas jorraram,
e as correntes transbordaram.
Pode ele também dar pão?
Fornecerá ele carne para o seu povo?”
21
Portanto, o SENHOR ouviu, e ficou irado.
Um fogo se acendeu contra Jacó,
e a ira também subiu contra Israel,
22
porque eles não creram em Deus,
e não confiaram na sua salvação.
23
Ainda assim, ele deu ordens aos céus acima,
e abriu as portas do céu.
24
Ele fez chover maná sobre eles para comerem,
e lhes deu o alimento do céu.
25
O homem comeu o pão dos anjos.
Ele lhes enviou comida até se fartarem.
26
Ele fez o vento leste soprar no céu.
Pelo seu poder, ele guiou o vento sul.
27
Ele também fez chover carne sobre eles como o pó,
aves aladas como a areia dos mares.
28
Ele as deixou cair no meio do seu acampamento,
ao redor de suas habitações.
29
Então eles comeram e se fartaram bem.
Ele lhes deu o que eles mesmos desejavam.
30
Eles não se afastaram dos seus desejos.
A comida ainda estava em suas bocas,
31
quando a ira de Deus subiu contra eles,
matou alguns dos seus mais fortes,
e derrubou os jovens de Israel.
32
Apesar de tudo isso, eles ainda pecaram,
e não creram nas suas obras maravilhosas.
33
Portanto, ele consumiu os seus dias em vaidade,
e os seus anos em terror.
34
Quando ele os matava, então eles o buscavam.
Eles voltavam e buscavam a Deus com fervor.
35
Eles se lembravam de que Deus era a sua rocha,
o Deus Altíssimo, o seu redentor.
36
Mas eles o lisonjeavam com a sua boca,
e mentiam para ele com a sua língua.
37
Pois o coração deles não era reto para com ele,
nem foram fiéis na sua aliança.
38
Mas ele, sendo misericordioso, perdoou a iniquidade, e não os destruiu.
Sim, muitas vezes ele desviou a sua ira,
e não despertou todo o seu furor.
39
Ele se lembrou de que eles eram apenas carne,
um vento que passa e não volta mais.
40
Quantas vezes eles se rebelaram contra ele no deserto,
e o entristeceram no ermo!
41
Eles voltaram a tentar a Deus,
e provocaram o Santo de Israel.
42
Eles não se lembraram da sua mão,
nem do dia em que ele os redimiu do adversário;
43
de como ele estabeleceu os seus sinais no Egito,
as suas maravilhas no campo de Zoã,
44
ele transformou os seus rios em sangue,
e as suas correntes, para que não pudessem beber.
45
Ele enviou entre eles enxames de moscas, que os devoraram;
e rãs, que os destruíram.
46
Ele também entregou as suas colheitas à lagarta,
e o seu trabalho ao gafanhoto.
47
Ele destruiu as suas videiras com granizo,
as suas figueiras bravas com geada.
48
Ele também entregou o seu gado ao granizo,
e os seus rebanhos aos raios ardentes.
49
Ele lançou sobre eles o furor da sua ira,
fúria, indignação e angústia,
e um bando de anjos do mal.
50
Ele abriu um caminho para a sua ira.
Ele não poupou a alma deles da morte,
mas entregou a vida deles à pestilência,
51
e feriu todos os primogênitos no Egito,
as primícias da sua força nas tendas de Cam.
52
Mas ele conduziu o seu próprio povo como ovelhas,
e os guiou no deserto como um rebanho.
53
Ele os guiou em segurança, de modo que não tiveram medo,
mas o mar encobriu os seus inimigos.
54
Ele os trouxe até a fronteira do seu santuário,
a este monte, que a sua mão direita havia conquistado.
55
Ele também expulsou as nações de diante deles,
distribuiu-lhes uma herança por medida,
e fez as tribos de Israel habitarem em suas tendas.
56
Contudo, eles tentaram e se rebelaram contra o Deus Altíssimo,
e não guardaram os seus testemunhos,
57
mas voltaram atrás, e agiram traiçoeiramente como os seus pais.
Eles se desviaram como um arco enganoso.
58
Pois eles o provocaram à ira com os seus altos,
e o moveram a ciúmes com as suas imagens esculpidas.
59
Quando Deus ouviu isso, ele ficou irado,
e abominou grandemente a Israel,
60
de modo que ele abandonou a tenda de Siló,
a tenda que ele armou entre os homens,
61
e entregou a sua força ao cativeiro,
a sua glória nas mãos do adversário.
62
Ele também entregou o seu povo à espada,
e ficou irado com a sua herança.
63
O fogo devorou os seus jovens.
As suas virgens não tiveram canção de casamento.
64
Os seus sacerdotes caíram à espada,
e as suas viúvas não puderam chorar.
65
Então o Senhor despertou como quem sai do sono,
como um valente que grita por causa do vinho.
66
Ele feriu os seus adversários, fazendo-os recuar.
Ele os submeteu a uma vergonha perpétua.
67
Além disso, ele rejeitou a tenda de José,
e não escolheu a tribo de Efraim,
68
Mas escolheu a tribo de Judá,
o monte Sião, o qual ele amava.
69
Ele construiu o seu santuário como as alturas,
como a terra que ele estabeleceu para sempre.
70
Ele também escolheu Davi, seu servo,
e o tirou dos apriscos das ovelhas;
71
de seguir as ovelhas que amamentam as suas crias,
ele o trouxe para ser o pastor de Jacó, seu povo,
e de Israel, sua herança.
72
Assim, ele foi o pastor deles segundo a integridade do seu coração,
e os guiou com a habilidade das suas mãos.
Žalmy
Chapitre 78
1
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.