Comparer
Knjiga Isusa Navina 5
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga Isusa Navina
Chapitre 5
1
A kad čuše svi carevi amorejski, koji behu s ove strane Jordana k zapadu, i svi carevi hananski, koji behu pokraj mora, da je Gospod osušio Jordan pred sinovima Izrailjevim dokle pređoše, rastopi se srce u njima i nesta u njima junaštva od straha od sinova Izrailjevih.
2
U to vreme reče Gospod Isusu: Načini oštre noževe, i obreži opet sinove Izrailjeve.
3
I načini Isus oštre noževe, i obreza sinove Izrailjeve na brdašcu Aralotu.
4
A ovo je uzrok zašto ih Isus obreza: sav narod što izađe iz Misira, sve muškinje, svi ljudi vojnici pomreše u pustinji na putu, pošto izađoše iz Misira;
5
jer beše obrezan sav narod koji izađe, ali ne obrezaše nikoga u narodu koji se rodi u pustinji na putu, pošto izađoše iz Misira.
6
Jer četrdeset godina iđahu sinovi Izrailjevi po pustinji dokle ne pomre sav narod, ljudi vojnici, što izađoše iz Misira, jer ne slušaše glas Gospodnji, te im se zakle Gospod da im neće dati da vide zemlju, za koju se zakleo Gospod ocima njihovim da će im je dati, zemlju, gde teče mleko i med;
7
i na mesto njihovo podiže sinove njihove; njih obreza Isus pošto behu neobrezani, jer ih ne obrezaše na putu.
8
A kad se sav narod obreza, ostaše na svom mestu u logoru dokle ne ozdraviše.
9
Tada reče Gospod Isusu: Danas skidoh s vas sramotu misirsku. I prozva se ono mesto Galgal do današnjeg dana.
10
I sinovi Izrailjevi stojeći u logoru u Galgalu, slaviše pashu četrnaestog dana onog meseca uveče u polju jerihonskom.
11
I sutradan posle pashe jedoše od žita one zemlje hlebove presne i zrna pržena, isti dan.
12
I presta mana sutradan, pošto jedoše žito one zemlje, i već više nisu imali mane sinovi Izrailjevi, nego jedoše od roda zemlje hananske one godine.
13
I kad Isus beše kod Jerihona, podiže oči svoje i pogleda, a to čovek stoji prema njemu s golim mačem u ruci. I pristupi k Njemu Isus i reče Mu: Jesi li naš ili naših neprijatelja?
14
A On reče: Nisam; nego sam vojvoda vojske Gospodnje, sada dođoh. A Isus pade ničice na zemlju, i pokloni se, i reče Mu: Šta zapoveda gospodar moj sluzi svom?
15
A vojvoda vojske Gospodnje reče Isusu: Izuj obuću s nogu svojih, jer je mesto gde stojiš sveto. I učini Isus tako.
Jozue
Chapitre 5
1
Stalo se pak, když uslyšeli všickni králové Amorejští, kteříž bydlili za Jordánem k západu, a všickni králové Kananejští, kteříž bydlili při moři, že vysušil Hospodin vody Jordánské před syny Izraelskými, dokudž ho nepřešli: zemdlelo srdce jejich, aniž zůstalo více v nich duše před tváří synů Izraelských.
2
Toho času řekl Hospodin k Jozue: Udělej sobě nože ostré, a obřež opět syny Izraelské po druhé.
3
I udělal sobě Jozue nože ostré, a obřezal syny Izraelské na pahrbku Aralot.
4
Tato pak jest příčina, pro kterouž je obřezal Jozue, že všecken lid, kterýž byl vyšel z Egypta, pohlaví mužského, všickni muži bojovní zemřeli byli na poušti na cestě po vyjití z Egypta.
5
Nebo obřezán byl všecken lid, kterýž byl vyšel, ale žádného z toho lidu, kterýž se zrodil na poušti, na cestě po vyjití z Egypta, neobřezali.
6
(Nebo čtyřidceti let chodili synové Izraelští po poušti, dokudž nezahynul všecken národ mužů bojovných, kteříž byli vyšli z Egypta, ješto neposlouchali hlasu Hospodinova, jimžto zapřisáhl Hospodin, že neukáže jim země, kterouž s přísahou zaslíbil dáti otcům jejich, že ji nám dá, zemi oplývající mlékem a strdí.)
7
Ale syny jejich, kteréž postavil na místo jejich, ty obřezal Jozue, že byli neobřezaní; nebo žádný jich neobřezoval na cestě.
8
Když pak byl všecken lid obřezán, zůstali na místě svém v ležení, dokudž se nezhojili.
9
I řekl Hospodin k Jozue: Dnes jsem odjal pohanění Egyptské od vás. A nazval jméno místa toho Galgal až do tohoto dne.
10
Když pak ležení měli synové Izraelští v Galgala, slavili velikunoc čtrnáctého dne toho měsíce u večer, na rovinách Jericha.
11
I jedli z úrod té země na zejtří po velikonoci chleby nekvašené, a pražmu téhož dne.
12
I přestala manna na zejtří, když jedli z obilé té země, a již více neměli synové Izraelští manny, ale jedli z úrod země Kananejské toho roku.
13
Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl očí svých a viděl, an muž stojí naproti němu, maje v ruce meč dobytý. I šel Jozue k němu, a řekl jemu: Jsi-li náš, čili nepřátel našich?
14
I odpověděl: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem přišel. I padl Jozue tváří svou na zem, a pokloniv se, řekl jemu: Co pán můj chce mluviti služebníku svému?
15
Tedy odpověděl kníže vojska Hospodinova k Jozue: Szuj obuv svou s noh svých, nebo místo, na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak Jozue.