Comparer
Knjiga o Jovu 17
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga o Jovu
Chapitre 17
1
Duh se moj kvari, dana mojih nestaje;
grobovi su moji.
2
Kod mene su rugači,
i oko moje provodi noći u jadu koji mi zadaju.
3
Daj mi ko će jamčiti kod Tebe;
ko je taj koji će se rukovati sa mnom?
4
Jer si od njihovog srca sakrio razum;
zato ih nećeš uzvisiti.
5
Ko laska prijateljima,
njegovim će sinovima oči posahnuti.
6
Učinio je od mene priču narodima,
i postao sam bubnjanje među njima.
7
Potamnelo je oko moje od jada,
i svi udi moji postaše kao sen.
8
Začudiće se tome pravi,
i bezazleni će ustati na licemere.
9
Ali će se pravednik držati svog puta,
i ko je čistih ruku većma će ojačati.
10
A vi vratite se svikoliki i hodite;
neću naći mudra među vama.
11
Dani moji prođoše,
misli moje pokidaše se, što imah u srcu.
12
Od noći načiniše dan,
i svetlost je blizu mraka.
13
Da bih se nadao, grob će mi biti kuća;
u tami ću prostreti postelju sebi.
14
Grobu vičem: Ti si otac moj;
crvima: Ti si mati moja, ti si sestra moja.
15
I gde je sada nadanje moje?
Moje nadanje ko će videti?
16
U grob će sići,
počinuće sa mnom u grobu.
Jób
Chapitre 17
1
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
14
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
16
Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.