Comparer
Knjiga o Jovu 32
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga o Jovu
Chapitre 32
1
Tada prestaše ona tri čoveka odgovarati Jovu, jer se činjaše da je pravedan.
2
A Elijuj, sin Varahilov od Vuza, roda Ramovog, razgnevi se na Jova što se sam građaše pravedniji od Boga;
3
i na tri prijatelja njegova razgnevi se što ne nađoše odgovora i opet osuđivahu Jova.
4
Jer Elijuj čekaše dokle oni govorahu s Jovom, jer behu stariji od njega.
5
Pa kad vide Elijuj da nema odgovora u ustima ona tri čoveka, raspali se gnev njegov.
6
I progovori Elijuj sin Varahilov od Vuza, i reče:
Ja sam najmlađi, a vi ste starci,
zato se bojah
i ne smeh vam kazati šta mislim.
7
Mišljah: neka govori starost,
i mnoge godine neka objave mudrost.
8
Ali je duh u ljudima,
i Duh Svemogućeg urazumljuje ih.
9
Veliki nisu svagda mudri,
i starci ne znaju svagda šta je pravo.
10
Zato velim: poslušaj me
da kažem i ja kako mislim.
11
Eto, čekao sam da vi izgovorite,
slušao sam razloge vaše
dokle izviđaste besedu.
12
Pazio sam,
ali gle, ni jedan od vas ne sapre Jova,
ne odgovori na njegove reči.
13
Može biti da ćete reći: Nađosmo mudrost,
Bog će ga oboriti, ne čovek.
14
Nije na me upravio besede,
ni ja mu neću odgovarati vašim rečima.
15
Smeli su se, ne odgovaraju više,
nestalo im je reči.
16
Čekao sam, ali ne govore,
stadoše, i više ne odgovaraju.
17
Odgovoriću i ja za se,
kazaću i ja kako mislim.
18
Jer sam pun reči,
tesno je duhu u meni.
19
Gle, trbuh je moj kao vino bez oduške,
i raspukao bi se kao nov meh.
20
Govoriću da odahnem,
otvoriću usne svoje, i odgovoriću.
21
Neću gledati ko je ko,
i čoveku ću govoriti bez laskanja.
22
Jer ne umem laskati;
odmah bi me uzeo Tvorac moj.
Jób
Chapitre 32
1
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.