Comparer
Knjiga o Jovu 37
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga o Jovu
Chapitre 37
1
I od toga drhće srce moje,
i odskače sa svog mesta.
2
Slušajte dobro gromovni glas Njegov
i govor što izlazi iz usta Njegovih.
3
Pod sva nebesa pušta ga,
i svetlost svoju do krajeva zemaljskih.
4
Za njom riče grom, grmi glasom veličanstva svog,
niti šta odgađa kad se čuje glas Njegov.
5
Divno Bog grmi glasom svojim,
čini stvari velike, da ih ne možemo razumeti.
6
Govori snegu: Padni na zemlju;
i daždu sitnom i daždu silnom.
7
Zapečaćava ruku svakom čoveku,
da pozna sve poslenike svoje.
8
Tada zver ulazi u jamu,
i ostaje na svojoj loži.
9
S juga dolazi oluja,
i sa severa zima.
10
Od dihanja Božijeg postaje led,
i široke vode stiskaju se.
11
I da se natapa zemlja, nateruje oblak,
i rasipa oblak svetlošću svojom.
12
I on se obrće i tamo i amo
po volji Njegovoj da čini sve što mu zapovedi po vasiljenoj.
13
Čini da se nađe ili za kar ili za zemlju ili za dobročinstvo.
14
Čuj to, Jove,
stani i gledaj čudesa Božija.
15
Znaš li kako ih On uređuje
i kako sija svetlošću iz oblaka svog?
16
Znaš li kako vise oblaci?
Znaš li čudesa Onog koji je savršen u svakom znanju?
17
Kako ti se haljine ugreju
kad umiri zemlju s juga?
18
Jesi li ti s Njim razapinjao nebesa,
koja stoje tvrdo kao saliveno ogledalo?
19
Nauči nas šta ćemo Mu reći;
ne možemo od tame govoriti po redu.
20
Hoće li Mu ko pripovediti šta bih ja govorio?
Ako li bi ko govorio, zaista, bio bih proždrt.
21
Ali sada ne mogu ljudi gledati u svetlost kad sjaji na nebu,
pošto vetar prođe i očisti ga;
22
Sa severa dolazi kao zlato;
ali je u Bogu strašnija slava.
23
Svemoguć je, ne možemo Ga stignuti;
velike je sile, ali sudom i velikom pravdom nikoga ne muči.
24
Zato Ga se boje ljudi;
Ne može Ga videti nikakav mudrac.
Jób
Chapitre 37
1
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
2
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
3
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
4
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
5
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
6
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
7
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
8
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
9
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
10
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
11
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
12
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
13
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
14
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
15
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
16
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
17
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
18
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
19
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
20
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
21
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
22
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
23
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.