Comparer
Knjiga Propovednikova 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga Propovednikova
Chapitre 3
1
Svemu ima vreme, i svakom poslu pod nebom ima vreme.
2
Ima vreme kad se rađa, i vreme kad se umire;
vreme kad se sadi, i vreme kad se čupa posađeno;
3
Vreme kad se ubija, i vreme kad se isceljuje;
vreme kad se razvaljuje, i vreme kad se gradi.
4
Vreme plaču i vreme smehu;
vreme ridanju i vreme igranju;
5
Vreme kad se razmeće kamenje, i vreme kad se skuplja kamenje;
vreme kad se grli, i vreme kad se ostavlja grljenje;
6
Vreme kad se teče, i vreme kad se gubi;
vreme kad se čuva, i vreme kad se baca;
7
Vreme kad se dere, i vreme kad se sašiva;
vreme kad se ćuti i vreme kad se govori.
8
Vreme kad se ljubi, i vreme kad se mrzi;
vreme ratu i vreme miru.
9
Kakva je korist onome koji radi od onog oko čega se trudi?
10
Video sam poslove koje je Bog dao sinovima ljudskim da se muče oko njih.
11
Sve je učinio da je lepo u svoje vreme, i savet metnuo im je u srce, ali da ne može čovek dokučiti dela koja Bog tvori, ni početka ni kraja.
12
Doznah da nema ništa bolje za njih nego da se vesele i čine dobro za života svog.
13
I kad svaki čovek jede i pije i uživa dobra od svakog truda svog, to je dar Božji.
14
Doznah da šta god tvori Bog ono traje doveka, ne može mu se ništa dodati niti se od toga može šta oduzeti; i Bog tvori da bi Ga se bojali.
15
Šta je bilo to je sada, i šta će biti to je već bilo; jer Bog povraća šta je prošlo.
16
Još videh pod suncem gde je mesto suda bezbožnost i mesto pravde bezbožnost.
17
I rekoh u srcu svom: Bog će suditi pravedniku i bezbožniku; jer ima vreme svemu i svakom poslu.
18
Rekoh u srcu svom za sinove ljudske da im je Bog pokazao da vide da su kao stoka.
19
Jer šta biva sinovima ljudskim to biva i stoci, jednako im biva; kako gine ona tako ginu i oni, i svi imaju isti duh; i čovek ništa nije bolji od stoke, jer je sve taština.
20
Sve ide na jedno mesto; sve je od praha i sve se vraća u prah.
21
Ko zna da duh sinova ljudskih ide gore, a duh stoke da ide dole pod zemlju?
22
Zato videh da ništa nema bolje čoveku nego da se veseli onim što radi, jer mu je to deo; jer ko će ga dovesti da vidi šta će biti posle njega?
Kazatel
Chapitre 3
1
Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2
Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3
Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4
Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5
Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6
Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7
Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8
Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9
Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10
Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11
Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12
Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13
Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14
Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15
To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16
Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17
I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18
Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19
Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20
Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21
Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22
Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?