Comparer
Knjiga Propovednikova 4
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga Propovednikova
Chapitre 4
1
Opet videh sve nepravde koje se čine pod suncem, i gle, suze onih kojima se čini nepravda, i nemaju ko bi ih potešio ni snage da se izbave iz ruku onih koji im čine nepravdu; nemaju nikoga da ih poteši.
2
Zato hvalih mrtve koji već pomreše više nego žive koji još žive.
3
Ali je bolji i od jednih i od drugih onaj koji još nije postao, koji nije video zlo što biva pod suncem.
4
Jer videh svaki trud i svako dobro delo da od njega biva zavist čoveku od bližnjeg njegovog. I to je taština i muka duhu.
5
Bezumnik sklapa ruke svoje, i jede svoje telo:
6
Bolja je jedna grst u miru nego obe grsti s trudom i mukom u duhu.
7
Opet videh taštinu pod suncem:
8
Ima ko je sam, inokosan, nema ni sina ni brata, i opet nema kraja trudu njegovom, i oči njegove ne mogu da se nasite bogatstva; a ne misli: Za koga se mučim i oduzimam svojoj duši dobra? I to je taština i zao posao.
9
Bolje je dvojici nego jednom, jer imaju dobru dobit od svog truda.
10
Jer ako jedan padne, drugi će podignuti druga svog; a teško jednom! Ako padne, nema drugog da ga podigne.
11
Još ako dvojica spavaju zajedno, greje jedan drugog; a jedan kako će se zgrejati?
12
I ako bi ko nadjačao jednog, dvojica će mu odoleti; i trostruka vrpca ne kida se lako.
13
Bolje je dete ubogo, a mudro nego car star, a bezuman, koji se već ne zna poučiti.
14
Jer jedan izlazi iz tamnice da caruje, a drugi koji se rodi da caruje osiromaši.
15
Videh sve žive koji hode pod suncem gde pristaju za detetom drugim, koje će stupiti na njegovo mesto.
16
Nema kraja narodu koji beše pred njim, a koji posle nastanu neće se radovati njemu. I to je taština i muka duhu.
Kazatel
Chapitre 4
1
Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.
2
Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes.
3
Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem.
4
Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.
5
Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:
6
Lepší jest plná hrst s odpočinutím, nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.
7
Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:
8
Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.
9
Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.
10
Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.
11
Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?
12
Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.
13
Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,
14
Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.
15
Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.
16
Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.