Comparer
Knjiga proroka Isaije 44
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga proroka Isaije
Chapitre 44
1
Ali sada čuj, Jakove, slugo moj,
i Izrailju, koga izabrah.
2
Ovako veli Gospod,
koji te je stvorio
i sazdao od utrobe materine,
i koji ti pomaže:
ne boj se, slugo moj Jakove,
i mili, koga izabrah.
3
Jer ću izliti vodu na žednoga
i potoke na suvu zemlju,
izliću Duh svoj na seme tvoje
i blagoslov svoj na tvoje natražje.
4
I procvetaće kao u travi,
kao vrbe pokraj potoka.
5
Ovaj će reći: Ja sam Gospodnji,
a onaj će se zvati po imenu Jakovljevom,
a drugi će se pisati svojom rukom Gospodnji,
i prezivaće se imenom Izrailjevim.
6
Ovako govori Gospod
Car Izrailjev i Izbavitelj njegov,
Gospod nad vojskama:
ja sam prvi i ja sam poslednji,
i osim mene nema Boga.
7
I ko kao ja oglašuje i objavljuje ovo,
ili mi uređuje otkako naselih stari narod?
Neka im javi šta će biti i šta će doći.
8
Ne bojte se i ne plašite se;
nisam li ti davno kazao i objavio?
Vi ste mi svedoci;
ima li Boga osim mene?
Da, nema stene, ne znam ni jedne.
9
Koji grade rezane likove, svi su ništa, i mile stvari njihove ne pomažu ništa, i one su im svedoci da ne vide i ne razumeju, da bi se posramili.
10
Ko gradi boga i lije lik, nije ni na kakvu korist.
11
Gle, svi će se drugovi njegovi posramiti, i umetnici više od drugih ljudi; neka se skupe svi i stanu, biće ih strah i posramiće se svi.
12
Kovač kleštima radi na živom ugljevlju, i kuje čekićem, i radi snagom svoje ruke, gladuje, te iznemogne, i ne pije vode, te sustane.
13
Drvodelja rasteže vrpcu i beleži crvenilom, teše i zaokružuje, i načinja kao lik čovečji, kao lepog čoveka, da stoji u kući.
14
Seče sebi kedre, i uzima česevinu i hrast ili šta je najčvršće među drvećem šumskim; sadi jasen, i od dažda raste.
15
I biva čoveku za oganj, i uzme ga, te se greje; upali ga, te peče hleb; i još gradi od njega boga i klanja mu se; gradi od njega lik rezan, i pada na kolena pred njim.
16
Polovinu loži na oganj, uz polovinu jede meso ispekavši pečenje, i biva sit, i greje se i govori: Aha, ogrejah se, videh oganj.
17
A od ostatka gradi boga, rezan lik svoj, pada pred njim na kolena i klanja se, i moli mu se i govori: Izbavi me, jer si ti bog moj.
18
Ne znaju, niti razumeju, jer su im oči zaslepljene da ne vide, i srca, da ne razumeju.
19
Niti uzimaju na um, nema znanja ni razuma da bi koji rekao: Polovinu ovog spalih na oganj, i na uglju od njega ispekoh hleb, ispekoh meso i jedoh; i od ostatka eda li ću načiniti gad, i panju drvenom hoću li se klanjati?
20
Takav se hrani pepelom, prevareno srce zavodi ga da ne može izbaviti dušu svoju, niti reći: Nije li laž što mi je u desnici?
21
Pamti to, Jakove i Izrailju, jer si moj sluga;
ja sam te sazdao, sluga si moj,
Izrailju, neću te zaboraviti.
22
Rasuću kao oblak prestupe tvoje,
i grehe tvoje kao maglu;
vrati se k meni,
jer sam te izbavio.
23
Pevajte, nebesa, jer Gospod učini,
podvikujte, nizine zemaljske,
popevajte, gore, šume i sva drva u njima,
jer izbavi Gospod Jakova
i proslavi se u Izrailju.
24
Ovako govori Gospod, Izbavitelj tvoj,
koji te je sazdao od utrobe materine:
ja Gospod načinih sve:
razapeh nebo sam, rasprostreh zemlju sam sobom;
25
Uništavam znake lažljivcima,
i vrače obezumljujem,
vraćam natrag mudrace,
i pretvaram mudrost njihovu u ludost;
26
Potvrđujem reč sluge svog,
i navršujem savet glasnika svojih;
govorim Jerusalimu: Naselićeš se,
i gradovima Judinim: Sazidaćete se;
i pustoline njihove podignuću;
27
Govorim dubini: Presahni
i isušiću reke tvoje;
28
Govorim Kiru: Pastir si moj;
i izvršiće svu volju moju,
i kazaće Jerusalimu: Sazidaćeš se,
i crkvi: Osnovaćeš se.
Izajáš
Chapitre 44
1
A však nyní slyš, Jákobe, služebníče můj, a Izraeli, kteréhož jsem vyvolil.
2
Toto dí Hospodin, kterýž tě učinil, a sformoval hned od života matky, a spomáhá tobě: Neboj se, služebníče můj, Jákobe, a upřímý, kteréhož jsem vyvolil.
3
Nebo vyleji vody na žíznivého, a potoky na vyprahlost; vyleji Ducha svého na símě tvé, a požehnání své na potomky tvé.
4
I porostou jako mezi bylinami, jako vrbí vedlé tekutých vod.
5
Tento dí: Hospodinův já jsem, a onen nazůve se jménem Jákobovým, a jiný zapíše se rukou svou Hospodinu, a jménem Izraelským jmenovati se bude.
6
Takto praví Hospodin, král Izraelův a vykupitel jeho, Hospodin zástupů: Já jsem první, a já poslední, a kromě mne není žádného Boha.
7
Nebo kdo tak jako já ohlašuje a oznamuje to, aneb spořádá mi to hned od toho času, jakž jsem rozsadil lidi na světě? A kdo to, což přijíti má, oznámiti jim mohou?
8
Nebojtež se, ani lekejte. Zdali hned zdávna nepověděl jsem tobě a neoznámil, čehož vy sami mně svědkové jste? Zdaliž jest Bůh kromě mne? Neníť jistě žádné skály, jáť o žádné nevím.
9
Ti, kteříž formují rytiny, všickni nic nejsou; tolikéž ty milostné jejich nic neprospívají. Èehož ony sobě samy svědectvím jsou; nic nevidí, aniž čeho znají, aby se styděti mohly.
10
Kdo formuje Boha silného a rytinu slévá, k ničemu se to nehodí.
11
Aj, všickni, i ti, kteříž se k němu přiúčastňují, zahanbeni budou, ovšem řemeslníci ti nad jiné lidi; byť se pak všickni shromáždili a postavili, strašiti se musejí, a spolu zahanbeni budou.
12
Kovář pochytě železo, dělá při uhlí, a kladivy formuje modlu. Když ji dělá vší silou svou, ještě k tomu lační až do zemdlení, aniž se vody napije, až i ustává.
13
Tesař roztáhna šňůru, znamenává ji hrudkou, spravuje ji úhelnicemi, a kružidlem rozměřuje ji, až ji udělá tvárnost muže mající a podobnost krásy člověka, aby seděla doma.
14
Nasekaje sobě cedrů, vezme také cypřiš a dub aneb to, kteréž jest nejcelistvější mezi dřívím lesním; i javor štěpuje, a déšť jej k zrostu přivozuje.
15
I bývá člověku k topení; nebo vezma z něho, zhřívá se. Rozněcuje také oheň, aby napekl chleba. Mimo to udělá sobě boha, a klaní se jemu; udělá z něho rytinu, a kleká před ní.
16
Èástku jeho pálí ohněm, při druhé částce jeho maso jí, peče pečeni, a nasycen bývá. Zhřívá se také, a říká: Aha, zhřel jsem se, viděl jsem oheň.
17
Z ostatku pak jeho udělá boha, rytinu svou, před níž kleká, a klaní se, a modlí se jí, řka: Vysvoboď mne, nebo Bůh silný můj jsi.
18
Neznají ani soudí, proto že zaslepil oči jejich, aby neviděli, a srdce jejich, aby nerozuměli.
19
Aniž považují toho v srdci svém. Není umění, není rozumu, aby kdo řekl: Díl z něho spálil jsem ohněm, a při uhlí jeho napekl jsem chleba, pekl jsem maso, a jedl jsem, a mám z ostatku jeho ohavnost udělati, a před špalkem dřevěným klekati?
20
Popelem se pase takový, srdce svedené skloňuje jej, aby nemohl osvoboditi duše své, ani říci: Není-liž omylu v předsevzetí mém?
21
Pamatujž na to, Jákobe a Izraeli, proto že jsi ty služebník můj. Já jsem tě sformoval, služebník můj jsi, Izraeli, nebudeš u mne v zapomenutí.
22
Zahladím jako hustý oblak přestoupení tvá, a jako mrákotu hříchy tvé; navratiž se ke mně, nebo jsem tě vykoupil.
23
Prozpěvujte nebesa, nebo Hospodin to učinil; zvučte nižiny země, zvučně prozpěvujte hory, les i všeliké dříví v něm, nebo vykoupil Hospodin Jákoba, a v Izraeli sebe oslavil.
24
Takto praví Hospodin vykupitel tvůj, a ten, kterýž tě sformoval hned od života matky: Já Hospodin činím všecko, roztahuji nebesa sám, rozprostírám zemi mocí svou.
25
Rozptyluji znamení lhářů, a z hadačů blázny dělám; obracím moudré nazpět, a umění jejich v bláznovství.
26
Potvrzuji slova služebníka svého, a radu poslů svých vykonávám. Kterýž dím o Jeruzalému: Bydleno bude v něm, a o městech Judských: Vystavena budou, nebo pustiny jejich vzdělám.
27
Kterýž dím hlubině: Vyschni, nebo potoky tvé vysuším.
28
Kterýž dím o Cýrovi: Pastýř můj, nebo všelikou vůli mou vykoná, a řekne Jeruzalému: Zase vystaven buď, a chrámu: Založen buď.