Comparer
Knjiga proroka Jeremije 14
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga proroka Jeremije
Chapitre 14
1
Reč Gospodnja koja dođe Jeremiji o suši.
2
Juda tuži, i vrata su mu žalosna;
leže na zemlji u crno zaviti;
vika iz Jerusalima podiže se.
3
Najveći između njih šalju najmanje na vodu;
došavši na studence ne nalaze vode,
vraćaju se s praznim sudovima svojim,
stide se i srame se i pokrivaju glavu svoju.
4
Zemlja je ispucala, jer ne beše dažda na zemlji;
zato se težaci stide i pokrivaju glavu svoju.
5
I košuta u polju ostavlja mlade svoje,
jer nema trave.
6
I divlji magarci stojeći na visovima vuku u se vetar kao zmajevi,
oči im iščileše,
jer nema trave.
7
Kad bezakonja naša svedoče na nas, Gospode,
učini radi imena svog;
jer je mnogo odmeta naših,
Tebi sagrešismo.
8
Nado Izrailjeva!
Spasitelju njegov u nevolji!
Zašto si kao tuđin u ovoj zemlji
i kao putnik koji se svrati da prenoći?
9
Zašto si kao umoran čovek,
kao junak, koji ne može izbaviti?
Ta, Ti si usred nas, Gospode,
i ime je Tvoje prizvano na nas;
nemoj nas ostaviti.
10
Ovako govori Gospod za narod ovaj:
Milo im je da se skitaju,
ne ustavljaju noge svoje,
zato nisu mili Gospodu;
sada će se opomenuti bezakonja njihova
i pohodiće grehe njihove.
11
Potom reče mi Gospod: Ne moli se za taj narod da bi mu bilo dobro.
12
Ako će i postiti, neću uslišiti vike njihove; i ako će prineti žrtve paljenice i dar, neće mi to ugoditi, nego mačem i glađu i pomorom pomoriću ih.
13
Tada rekoh: Oh, Gospode Gospode, evo, proroci im govore: Nećete videti mača, i neće biti gladi u vas, nego ću vam dati mir pouzdan na ovom mestu.
14
A Gospod mi reče: Laž prorokuju ti proroci u moje ime, nisam ih poslao, niti sam im zapovedio, niti sam im govorio; lažne utvare i gatanje i ništavilo i prevaru srca svog oni vam prorokuju.
15
Zato ovako veli Gospod za proroke koji prorokuju u moje ime, a ja ih nisam poslao, i govore: Neće biti mača ni gladi u ovoj zemlji: od mača i gladi izginuće ti proroci.
16
A narod ovaj, kome oni prorokuju, biće povaljan po ulicama jerusalimskim od gladi i mača, i neće biti nikoga da ih pogrebe, njih, žene njihove i sinove njihove i kćeri njihove; tako ću izliti na njih zloću njihovu.
17
Reci im dakle ovu reč:
Neka oči moje liju suze danju i noću
i neka ne prestaju,
jer devojka, kći mog naroda satre se veoma,
od udarca preljutog.
18
Ako iziđem u polje, eto pobijenih mačem;
ako uđem u grad, eto iznemoglih od gladi;
jer i prorok i sveštenik otidoše u zemlju koju ne znaju.
19
Eda li si sasvim odbacio Judu?
Eda li je omrzao duši Tvojoj Sion?
Zašto si nas udario tako da nam nema leka?
Čekasmo mir, ali nema dobra;
i vreme da ozdravimo, a gle, strah.
20
Priznajemo, Gospode, zloću svoju,
bezakonje otaca svojih,
zgrešili smo Ti.
21
Nemoj nas odbaciti radi imena svog;
nemoj naružiti prestola slave svoje,
opomeni se zaveta svog s nama,
nemoj ga ukinuti.
22
Ima li među taštinama u naroda koji da daje dažd?
Ili nebesa, daju li sitan dažd?
Nisi li Ti to, Gospode Bože naš?
Zato Tebe čekamo, jer Ti činiš sve to.
Jeremjáš
Chapitre 14
1
Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi o suchu.
2
Kvíliti bude země Judská, a brány její zemdlejí, smutek ponesou na zemi, a naříkání Jeruzaléma vzejde.
3
Také nejznamenitější z nich rozsílati budou i nejšpatnější své pro vodu. Přijdouce k čisternám, a nenaleznouce vody, navrátí se s nádobami svými prázdnými, hanbíce a stydíce se; protož přikryjí hlavu svou.
4
I oráči stydíce se, přikryjí hlavu svou příčinou země vyprahlé, proto že deště nebude na zemi.
5
Anobrž i laň na poli, což porodí, opustí; nebo mladistvé trávy nebude.
6
A divocí oslové stojíce na vysokých místech, hltati budou vítr jako draci; přehledí se oči jejich, nebo nebude žádné trávy.
7
Ó Hospodine, poněvadž nepravosti naše svědčí proti nám, slituj se pro jméno své. Nebo mnohá jsou odvrácení naše, toběť jsme zhřešili.
8
Ó naděje Izraelova, vysvoboditeli jeho v čas ssoužení, proč býti máš jako příchozí v této zemi, a jako pocestný stavující se na noclehu?
9
Proč se ukazuješ jako muž ustalý, jako silný, kterýž nemůže vysvoboditi? Všaks ty u prostřed nás, Hospodine, a jméno tvé nad námi vzýváno jest; neopouštějž nás.
10
Takto praví Hospodin o lidu tomto: Tak milují toulky, noh svých nezdržují, až Hospodin nemá v nich líbosti, a nyní zpomíná nepravost jejich, a navštěvuje hříchy jejich.
11
Potom řekl ke mně Hospodin: Nemodl se za lid tento k dobrému.
12
Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, a když obětovati budou obět zápalnou a suchou, já nikoli neoblíbím sobě těch věcí, ale mečem a hladem a morem já do konce zhubím je.
13
Tedy řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, tito proroci říkají jim: Neuzříte meče, a hlad nepřijde na vás, ale pokoj pravý dám vám na místě tomto.
14
I řekl Hospodin ke mně: Lež prorokují ti proroci ve jménu mém. Neposlalť jsem jich, aniž jsem přikázal jim, anobrž aniž jsem mluvil k nim. Vidění lživé a hádání, a marné věci i lest srdce svého oni prorokují vám.
15
Protož takto praví Hospodin o prorocích, kteříž prorokují ve jménu mém, ješto jsem já jich neposlal, a kteříž říkají: Meče ani hladu nebude v zemi této: Mečem a hladem i ti sami proroci zhynou.
16
Lid pak ten, jemuž oni prorokují, rozmetán bude po ulicích Jeruzalémských hladem a mečem, aniž bude, kdo by je pochovával, je, manželky jejich, a syny jejich, a dcery jejich. Tak vyleji na ně nešlechetnost jejich.
17
Protož rciž jim slovo toto: Z očí mých tekou slzy dnem i nocí bez přestání; nebo potřína bude velmi velice panna dcera lidu mého ranou náramně bolestnou.
18
Vyjdu-li na pole, aj, tam zbití mečem; pakli vejdu do města, aj, tam nemocní hladem. Nebo jakož prorok tak kněz obcházejíce, kupčí zemí, a lidé toho neznají.
19
Zdaliž do konce zamítáš Judu? Zdali Sion oškliví sobě duše tvá? Proč nás biješ, tak abychom již nebyli uzdraveni? Èekáme-li pokoje, a aj, nic dobrého pakli času uzdravení, a aj, hrůza.
20
Poznávámeť, Hospodine, bezbožnost svou i nepravost otců svých, že jsme hřešili proti tobě.
21
Nezamítejž pro jméno své, nezlehčuj stolice slávy své; rozpomeň se, neruš smlouvy své s námi.
22
Zdaliž jsou mezi marnostmi pohanskými ti, kteříž by déšť dávali? A zdaliž nebesa dávají přívaly? Zdaliž ty nejsi sám, Hospodine, Bůh náš? Protož na tebeť očekáváme, nebo ty působíš všecko to.