Comparer
Knjiga proroka Jeremije 15
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga proroka Jeremije
Chapitre 15
1
I reče mi Gospod: Da stane Mojsije i Samuilo preda me, ne bi se duša moja obratila k tom narodu; oteraj ih ispred mene, i neka odlaze.
2
I ako ti kažu: Kuda ćemo ići? Tada im reci: Ovako veli Gospod:
ko je za smrt, na smrt;
ko je za mač, pod mač;
ko za glad, na glad;
ko za ropstvo, u ropstvo.
3
I pustiću na njih četvoro, govori Gospod: Mač, da ih ubija, i pse, da ih razvlače, i ptice nebeske i zveri zemaljske, da ih jedu i istrebe.
4
I daću ih da se potucaju po svim carstvima zemaljskim radi Manasije sina Jezekijinog cara Judinog za ono što je učinio u Jerusalimu.
5
Jer ko bi se smilovao na tebe, Jerusalime?
Ko li bi te požalio?
Ko li bi došao da zapita kako ti je?
6
Ti si me ostavio, govori Gospod,
otišao si natrag;
zato ću mahnuti rukom svojom na te i pogubiću te;
dosadi mi žaliti.
7
Zato ću ih izvijati vijačom na vratima zemaljskim,
učiniću ih sirotima,
potrću narod svoj,
jer se ne vraćaju s puteva svojih.
8
Više će mi biti udovica njegovih nego peska morskog,
dovešću im na majke momačke zatirače u podne,
i pustiću iznenada na njih smetnju i strahotu.
9
Iznemoći će koja je rodila sedmoro
i ispustiće dušu,
sunce će joj zaći još za dana,
sramiće se i stideće se,
a ostatak ću njihov dati pod mač
pred neprijateljima njihovim,
govori Gospod.
10
Teško meni, majko moja, što si me rodila da se sa mnom prepire i da se sa mnom svađa sva zemlja; ne davah u zajam niti mi davaše u zajam, i opet me svi proklinju.
11
Gospod reče: Doista, ostatku će tvom biti dobro, i braniću te od neprijatelja, kad budeš u nevolji i u teskobi.
12
Eda li će gvožđe slomiti gvožđe severno i bronzu?
13
Imanje tvoje i blago tvoje daću da se razgrabi bez cene po svim međama tvojim, i to za sve grehe tvoje.
14
I odvešću te s neprijateljima tvojim u zemlju koje ne poznaješ, jer se raspalio oganj od gneva mog, i goreće nad vama.
15
Ti znaš, Gospode,
opomeni me se i pohodi me
i osveti me od onih koji me gone;
nemoj me zgrabiti dokle se ustežeš od gneva;
znaj da podnosim rug tebe radi.
16
Kad se nađoše reči Tvoje, pojedoh ih,
i reč Tvoja bi mi radost i veselje srcu mom,
jer je ime Tvoje prizvano na me,
Gospode Bože nad vojskama.
17
Ne sedim u veću podsmevačkom
niti se s njima veselim;
sedim sam radi ruke Tvoje,
jer si me napunio srdnje.
18
Zašto bol moj jednako traje?
I zašto je rana moja smrtna,
te neće da se isceli?
Hoćeš li mi biti kao varalica,
kao voda nepostojana?
19
Zato ovako veli Gospod:
Ako se obratiš,
ja ću te opet postaviti da stojiš preda mnom,
ako odvojiš što je dragoceno od rđavog,
bićeš kao usta moja;
oni neka se obrate k tebi,
a ti se ne obraćaj k njima.
20
I učiniću da budeš tom narodu kao jak zid bronzani,
i udaraće na te, ali te neće nadvladati;
jer sam ja s tobom da te čuvam i izbavljam,
govori Gospod.
21
I izbaviću te iz ruku zlih ljudi,
i iskupiću te iz ruku nasilničkih.
Jeremjáš
Chapitre 15
1
Tedy řekl Hospodin ke mně: Byť se postavil Mojžíš i Samuel před oblíčejem mým, nikoli srdce nemohu míti k lidu tomuto. Pusť je ode mne, a nechť jdou pryč.
2
A řeknou-liť: Kam bychom šli? tedy díš jim: Takto praví Hospodin: Kdo k smrti, na smrt, a kdo k meči, pod meč, a kdo k hladu, k hladu, a kdo k zajetí, do zajetí.
3
Představím zajisté jim to čtvero, dí Hospodin: Meč k zmordování, a psy, aby je rozsmýkali, a ptactvo nebeské i zvěř zemskou, aby je sežrala a zkazila.
4
A musejí se smýkati po všech královstvích země příčinou Manassesa syna Ezechiášova, krále Judského, pro ty věci, kteréž páchal v Jeruzalémě.
5
Nebo kdo by se slitoval nad tebou, Jeruzaléme? A kdo by tě politoval? Aneb kdo by přišel, aby se zeptal, jakť se vede?
6
Tys opustil mne, dí Hospodin, odšels nazpět; protož vztáhnu ruku svou na tebe, abych tě zkazil. Ustal jsem, želeje.
7
Protož přetříbím je věječkou skrze brány země této, na sirobu přivedu a zkazím lid svůj, nebo se od cest svých nenavracují.
8
Větší bude počet vdov jeho než písku mořského. Přivedu na ně, na matky, na mládence zhoubce i v poledne; způsobím to, aby náhle připadli na to město, i budou zděšeni.
9
Zemdlí i ta, kteráž rodívala po sedmerém; vypustí duši svou, zapadne jí slunce ještě ve dne, hanbiti a styděti se bude. Ostatek pak jich vydám pod meč před oblíčejem nepřátel jejich, dí Hospodin.
10
Běda mně, matko má, že jsi mne porodila, muže sváru a muže různice vší zemi. Nepůjčoval jsem jim, aniž mi oni půjčovali, a každý mi zlořečí.
11
I řekl Hospodin: Zdaliž tobě, kterýž pozůstaneš, nebude dobře? Zdaliž nebudu tvým zástupcím u nepřítele v čas trápení a v čas ssoužení?
12
Zdaliž železo poláme půlnoční železo a ocel?
13
Jmění tvé, ó Judo, i poklady tvé vydám v rozchvátání darmo, po všech končinách tvých, a to pro všelijaké hříchy tvé.
14
A způsobím to, že musíš jíti s nepřátely svými do země cizí, když oheň zanícený v prchlivosti mé na vás pálati bude.
15
Ty znáš mne, Hospodine, rozpomeň se na mne, a navštěv mne, a pomsti mne nad těmi, kteříž dotírají na mne. Shovívaje jim, nezachvacuj mne; věz, že snáším pro tebe pohanění.
16
Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů.
17
Nesedám v radě posměvačů, aniž pléši; pro přísnost tvou samotný sedám, nebo prchlivostí naplnils mne.
18
Proč má býti bolest má věčná, a rána má smrtelná, kteráž se nechce zhojiti? Proč mi býti máš naprosto jako oklamavatelný, jako vody nestálé?
19
Protož takto praví Hospodin: Jestliže se obrátíš, také tě zase obrátím, abys stál před oblíčejem mým; oddělíš-li věc drahou od ničemné, jako ústa má budeš. Nechť se oni obrátí k tobě, ty pak neobracej se k nim.
20
Nebo jsem tě postavil proti lidu tomuto jako zed měděnou pevnou. Kteříž bojovati budou proti tobě, ale neodolají tobě; nebo já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval a vytrhoval, dí Hospodin.
21
Vytrhnu tě zajisté z rukou nešlechetníků, a vykoupím tě z ruky násilníků.