Comparer
Priče Solomunove 5
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Priče Solomunove
Chapitre 5
1
Sine moj, slušaj mudrost moju,
k razumu mom prigni uho svoje,
2
Da se držiš razboritosti,
i usne tvoje da hrane znanje.
3
Jer s usana tuđe žene kaplje med,
i grlo joj je mekše od ulja;
4
Ali joj je posledak gorak kao pelen,
oštar kao mač s obe strane oštar.
5
Noge joj silaze k smrti,
do pakla dopiru koraci njeni.
6
Da ne bi merio put životni,
savijaju se staze njene da ne znaš.
7
Zato, deco, poslušajte mene,
i ne odstupajte od reči usta mojih.
8
Neka je daleko od nje put tvoj,
i ne približuj se k vratima kuće njene,
9
Da ne bi dao drugima slave svoje
i godina svojih nemilostivome,
10
Da se ne bi tuđinci nasitili tvog blaga
i trud tvoj da ne bi bio u tuđoj kući,
11
I da ne ridaš na posletku,
kad se stroši meso tvoje i telo tvoje,
12
I kažeš: Kako mrzih na nastavu,
i kako srce moje prezira karanje!
13
I ne poslušah glas učitelja svojih,
i ne prignuh uha svog k onima koji me učahu!
14
Umalo ne zapadoh u svako zlo
usred zbora i skupštine.
15
Pij vodu iz svog studenca
i što teče iz tvog izvora.
16
Neka se razlivaju tvoji izvori na polje,
i potoci po ulicama.
17
Imaj ih sam za se,
a ne tuđin s tobom.
18
Blagosloven da je izvor tvoj,
i veseli se ženom mladosti svoje;
19
Neka ti je kao košuta mila i kao srna ljupka;
dojke njene neka te opijaju u svako doba,
u ljubavi njenoj posrći jednako.
20
A zašto bi, sine, posrtao za tuđinkom
i golio nedra tuđoj,
21
Kad su pred očima Gospodu putevi svačiji,
i meri sve staze njegove?
22
Bezbožnika će uhvatiti njegova bezakonja,
i u uža greha svojih zaplešće se;
23
Umreće bez nastave,
i od mnoštva ludosti svoje lutaće.
Přísloví
Chapitre 5
1
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
5
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.
6
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.