Comparer
Psalmi Davidovi 10
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psalmi Davidovi
Chapitre 10
1
Zašto, Gospode, stojiš daleko,
kriješ se kad je nevolja?
2
S oholosti bezbožnikove muči se ubogi;
hvataju se ubogi prevarom koju izmišljaju bezbožnici.
3
Jer se bezbožnik diči željom duše svoje,
grabljivca pohvaljuje.
4
Bezbožnik u obesti svojoj ne mari za Gospoda:
„On ne vidi”.
Nema Boga u mislima njegovim.
5
Svagda su putevi njegovi krivi;
za sudove Tvoje ne zna;
na neprijatelje svoje neće ni da gleda.
6
U srcu svom kaže: Neću posrnuti;
zlo neće doći nikad.
7
Usta su mu puna nevaljalih reči, prevare i uvrede,
pod jezikom je njegovim muka i pogibao.
8
Sedi u zasedi iza kuće;
u potaji ubija pravoga;
oči njegove vrebaju ubogoga.
9
Sedi u potaji kao lav u pećini;
sedi u zasedi da uhvati ubogoga;
hvata ubogoga uvukavši ga u mrežu svoju.
10
Pritaji se, prilegne,
i ubogi padaju u jake nokte njegove.
11
Kaže u srcu svom:
„Bog je zaboravio, okrenuo je lice svoje, neće videti nikad.”
12
Ustani Gospode!
Digni ruku svoju,
ne zaboravi nevoljnih.
13
Zašto bezbožnik da ne mari za Boga
govoreći u srcu svom da Ti nećeš videti?
14
Ti vidiš;
jer gledaš uvrede i muke
i pišeš ih na ruci.
Tebi predaje sebe ubogi;
siroti Ti si pomoćnik.
15
Satri mišicu bezbožnom i zlom,
da se traži i ne nađe bezbožnost njegova.
16
Gospod je car svagda, doveka,
nestaće neznabožaca sa zemlje njegove.
17
Gospode! Ti čuješ želje ništih;
utvrdi srce njihovo;
otvori uho svoje,
18
Da daš sud siroti i nevoljniku,
da prestanu goniti čoveka sa zemlje.
Žalmy
Chapitre 10
1
Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
2
Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
3
Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
4
Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
5
Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
6
Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.
7
Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
8
Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
9
Èíhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
10
Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
11
Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
12
Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
13
Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
14
Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
15
Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
16
Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
17
Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
18
Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.