Comparer
Psalmi Davidovi 139
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psalmi Davidovi
Chapitre 139
1
Načelniku pevačkom. Psalam Davidov. Gospode! Ti me kušaš i znaš.
2
Ti znaš kad sedam i kad ustanem;
Ti znaš pomisli moje izdaleka;
3
Kad hodim i kad se odmaram, Ti si oko mene,
i sve puteve moje vidiš.
4
Još nema reči na jeziku mom,
a Ti, Gospode, gle, već sve znaš.
5
Sastrag i spred Ti si me zaklonio,
i stavio na me ruku svoju.
6
Čudno je za me znanje Tvoje,
visoko, ne mogu da ga dokučim.
7
Kuda bih otišao od duha Tvog,
i od lica Tvog kuda bih pobegao?
8
Da izađem na nebo, Ti si onde.
Da siđem u pakao, onde si.
9
Da se dignem na krilima od zore,
i preselim se na kraj mora:
10
I onde će me ruka Tvoja voditi,
i držati me desnica Tvoja.
11
Da kažem: Da ako me mrak sakrije;
ali je i noć kao videlo oko mene.
12
Ni mrak neće zamračiti od Tebe,
i noć je svetla kao dan:
mrak je kao videlo.
13
Jer si Ti stvorio šta je u meni,
sastavio si me u utrobi matere moje.
14
Hvalim Te, što sam divno sazdan.
Divna su dela Tvoja,
i duša moja to zna dobro.
15
Nijedna se kost moja nije sakrila od Tebe,
ako i jesam sazdan tajno,
otkan u dubini zemaljskoj.
16
Zametak moj videše oči Tvoje,
u knjizi je Tvojoj sve to zapisano,
i dani zabeleženi,
kad ih još nije bilo nijednog.
17
Kako su mi nedokučive pomisli Tvoje, Bože!
Kako im je velik broj!
18
Da ih brojim, više ih je nego peska.
Kad se probudim, još sam s Tobom.
19
Da hoćeš, Bože, ubiti bezbožnika!
Krvopije, idite od mene.
20
Oni govore ružno na Tebe;
uzimaju ime Tvoje uzalud neprijatelji Tvoji.
21
Zar da ne mrzim na one, koji na Te mrze, Gospode,
i da se ne gadim na one koji ustaju na Tebe?
22
Punom mrzošću mrzim na njih;
neprijatelji su mi.
23
Okušaj me, Bože, i poznaj srce moje,
ispitaj me, i poznaj pomisli moje.
24
I vidi jesam li na zlom putu,
i vodi me na put večni.
Žalmy
Chapitre 139
1
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
9
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.