Comparer
Psalmi Davidovi 42
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psalmi Davidovi
Chapitre 42
1
Načelniku pevačkom. Nauk sinova Korejevih. Kao što košuta traži potoke,
tako duša moja traži Tebe, Bože!
2
Žedna je duša moja Boga, Boga Živoga,
kad ću doći i pokazati se licu Božijem?
3
Suze su mi hleb dan i noć,
kad mi svaki dan govore: Gde je Bog tvoj?
4
Duša se moja proliva
kad se opominjem kako sam hodio sred mnogog ljudstva,
stupao u dom Božji,
a ljudstvo praznujući pevaše i podvikivaše.
5
Što si klonula, dušo moja,
i što si žalosna?
Uzdaj se u Boga; jer ću Ga još slaviti,
Spasitelja mog i Boga mog.
6
Klonula je u meni duša
zato što Te pominjem u zemlji jordanskoj,
na Ermonu, na gori maloj.
7
Bezdana bezdanu doziva glasom slapova Tvojih;
sve vode Tvoje i vali Tvoji na mene navališe.
8
Danju je javljao Gospod milost svoju,
a noću Mu je pesma u mene,
molitva Bogu života mog.
9
Reći ću Bogu, gradu svom:
Zašto si me zaboravio?
Zašto idem setan od pakosti neprijateljeve?
10
Koji mi pakoste, prebijajući kosti moje,
rugaju mi se govoreći mi svaki dan: Gde ti je Bog?
11
Što si klonula, dušo moja,
i što si žalosna?
Uzdaj se u Boga; jer ću Ga još slaviti,
Spasitelja mog i Boga mog.
Žalmy
Chapitre 42
1
Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující.
2
Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.
3
Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?
4
Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?
5
Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.
6
Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.
7
Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.
8
Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.
9
Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.
10
Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?
11
Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?
12
Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.