Comparer
Sveto Jevanđelje po Luki 20
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Sveto Jevanđelje po Luki
Chapitre 20
1
I kad On u jedan od onih dana učaše narod u crkvi i propovedaše jevanđelje, dođoše glavari sveštenički i književnici sa starešinama,
2
i rekoše Mu govoreći: Kaži nam kakvom vlasti to činiš? Ili ko ti je dao vlast tu?
3
A On odgovarajući reče im: I ja ću vas upitati jednu reč, i kažite mi:
4
Krštenje Jovanovo ili bi s neba ili od ljudi?
5
A oni pomišljahu u sebi govoreći: Ako kažemo s neba, reći će: Zašto mu dakle ne verovaste?
6
Ako li kažemo od ljudi, sav će nas narod pobiti kamenjem; jer svi verovahu da Jovan beše prorok.
7
I odgovoriše: Ne znamo otkuda.
8
A Isus im reče: Ni ja vama neću kazati kakvom vlasti ovo činim.
9
A narodu poče kazivati priču ovu: Jedan čovek posadi vinograd, i dade ga vinogradarima pa otide na podugo vremena.
10
I u vreme posla k vinogradarima slugu da mu dadu od roda vinogradskog; ali vinogradari izbiše ga, i poslaše praznog.
11
I posla opet drugog slugu; a oni i onog izbiše i osramotivši poslaše praznog.
12
I posla opet trećeg; a oni i onog raniše, i isteraše.
13
Onda reče gospodar od vinograda: Šta ću činiti? Da pošaljem sina svog ljubaznog: eda se kako zastide kad vide njega.
14
A vinogradari videvši njega mišljahu u sebi govoreći: Ovo je naslednik; hodite da ga ubijemo da naše bude dostojanje.
15
I izvedoše ga napolje iz vinograda i ubiše. Šta će dakle učiniti njima gospodar od vinograda?
16
Doći će i pogubiće ove vinogradare, i daće vinograd drugima. A oni što slušahu rekoše: Ne dao Bog!
17
A On pogledavši na njih reče: Šta znači dakle ono u pismu: Kamen koji odbaciše zidari onaj posta glava od ugla?
18
Svaki koji padne na taj kamen razbiće se; a na koga on padne satrće ga.
19
I gledahu glavari sveštenički i književnici u onaj čas da dignu ruke na Nj; ali se pobojaše naroda, jer razumeše da njima ovu priču kaza.
20
I pažahu na Njega, i poslaše vrebače, koji se građahu kao da su pobožni: ne bi li Ga uhvatili u reči da Ga predadu poglavarima i vlasti sudijinoj.
21
I upitaše Ga govoreći: Učitelju! Znamo da pravo govoriš i učiš, i ne gledaš ko je ko, nego zaista učiš putu Božijem:
22
Treba li nam ćesaru davati harač, ili ne?
23
A On razumevši njihovo lukavstvo reče im: Šta me kušate?
24
Pokažite mi dinar; čiji je na njemu obraz i natpis? A oni odgovarajući rekoše: Ćesarev.
25
A On im reče: Podajte dakle šta je ćesarevo ćesaru, a šta je Božije Bogu.
26
I ne mogoše reči Njegove pokuditi pred narodom; i diviše se odgovoru Njegovom, i umukoše.
27
A pristupiše neki od sadukeja koji kažu da nema vaskrsenja, i pitahu Ga
28
govoreći: Učitelju! Mojsije nam napisa: Ako kome umre brat koji ima ženu, i umre bez dece, da brat njegov uzme ženu, i da podigne seme bratu svom.
29
Beše sedam braće, i prvi uze ženu, i umre bez dece;
30
i uze drugi ženu, i on umre bez dece;
31
i treći je uze; a tako i svi sedam; i ne ostaviše dece, i pomreše;
32
a posle svih umre i žena.
33
O vaskrsenju dakle koga će od njih biti žena? Jer je ona sedmorici bila žena.
34
I odgovarajući Isus reče im: Deca ovog sveta žene se i udaju;
35
a koji se udostoje dobiti onaj svet i vaskrsenje iz mrtvih niti će se ženiti ni udavati;
36
jer više ne mogu umreti; jer su kao anđeli; i sinovi su Božiji kad su sinovi vaskrsenja.
37
A da mrtvi ustaju, i Mojsije pokaza kod kupine gde naziva Gospoda Boga Avraamovog i Boga Isakovog i Boga Jakovljevog.
38
A Bog nije Bog mrtvih nego živih; jer su Njemu svi živi.
39
A neki od književnika odgovarajući rekoše: Učitelju! Dobro si kazao.
40
I već ne smehu ništa da Ga zapitaju. A On im reče:
41
Kako govore da je Hristos sin Davidov?
42
Kad sam David govori u psaltiru:
Reče Gospod Gospodu mom:
sedi meni s desne strane,
43
Dok položim neprijatelje tvoje podnožje nogama tvojim.
44
David dakle Njega naziva Gospodom; pa kako mu je sin?
45
A kad sav narod slušaše, reče učenicima svojim:
46
Čuvajte se od književnika, koji hoće da idu u dugačkim haljinama, i traže da im se klanja po ulicama, i prvih mesta po zbornicama, i začelja na gozbama;
47
koji jedu kuće udovičke, i lažno se mole Bogu dugo. Oni će još većma biti osuđeni.
Lukáš
Chapitre 20
1
I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
2
I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
3
I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
4
Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5
Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6
Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
7
I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
8
I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9
I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
10
A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
11
A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12
I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13
Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
14
Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
15
A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
16
Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17
A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
18
Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19
I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20
Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21
I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22
Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23
Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24
Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25
On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
26
I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27
Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,
28
Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29
I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30
I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
31
A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
32
Nejposléze po všech umřela i žena.
33
Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
34
A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.
35
Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.
36
Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37
A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
38
Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39
Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40
I neodvážili se jeho na nic více tázati.
41
On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
42
A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43
Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
44
Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45
I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46
Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
47
Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.