Comparer
Sveto Jevanđelje po Luki 6
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Sveto Jevanđelje po Luki
Chapitre 6
1
Dogodi Mu se pak u prvu subotu po drugom danu pashe da iđaše kroz useve, i učenici Njegovi trgahu klasje, i satirahu rukama te jeđahu.
2
A neki od fariseja rekoše im: Zašto činite šta ne valja činiti u subotu?
3
I odgovarajući Isus reče im: Zar niste čitali ono što učini David kad ogladne, on i koji behu s njim?
4
Kako uđe u kuću Božiju, i uze hlebove postavljene i izjede, i dade ih onima što behu s njim, kojih nikome ne valjaše jesti osim jedinih sveštenika.
5
I reče im: Sin je čovečiji Gospodar i od subote.
6
A dogodi se u drugu subotu da On uđe u zbornicu i učaše, i beše onde čovek kome desna ruka beše suva.
7
Književnici pak i fariseji gledahu za Njim neće li u subotu isceliti, da Ga okrive.
8
A On znaše pomisli njihove, i reče čoveku koji imaše suvu ruku: Ustani i stani na sredu. A on ustade i stade.
9
A Isus reče im: Da vas zapitam: Šta valja u subotu činiti, dobro ili zlo? Održati dušu ili pogubiti? A oni ćutahu.
10
I pogledavši na sve njih reče mu: Pruži ruku svoju. A on učini tako; i ruka posta zdrava kao i druga.
11
A oni se svi napuniše bezumlja, i govorahu jedan drugom šta bi učinili Isusu.
12
Tih, pak, dana iziđe na goru da se pomoli Bogu; i provede svu noć na molitvi Božijoj.
13
I kad bi dan, dozva učenike svoje, i izabra iz njih dvanaestoricu, koje i apostolima nazva:
14
Simona, koga nazva Petrom, i Andriju brata njegovog, Jakova i Jovana, Filipa i Vartolomija,
15
Mateja i Tomu, Jakova Alfejevog i Simona prozvanog Zilota,
16
Judu Jakovljevog, i Judu Iskariotskog, koji Ga i izdade.
17
I izišavši s njima stade na mestu ravnom, i gomila učenika Njegovih; i mnoštvo naroda iz sve Judeje i iz Jerusalima, i iz primorja tirskog i sidonskog,
18
koji dođoše da Ga slušaju i da se isceljuju od svojih bolesti, i koje mučahu duhovi nečisti; i isceljivahu se.
19
I sav narod tražaše da Ga se dotaknu; jer iz Njega izlažaše sila i isceljivaše ih sve.
20
I On podignuvši oči na učenike svoje govoraše: Blago vama koji ste siromašni duhom; jer je vaše carstvo Božije.
21
Blago vama koji ste gladni sad; jer ćete se nasititi. Blago vama koji plačete sad; jer ćete se nasmejati.
22
Blago vama kad na vas ljudi omrznu i kad vas rastave i osramote, i razglase ime vaše kao zlo Sina radi čovečijeg.
23
Radujte se u onaj dan i igrajte, jer gle, vaša je velika plata na nebu. Jer su tako činili prorocima očevi njihovi.
24
Ali teško vama bogati; jer ste već primili utehu svoju.
25
Teško vama siti sad; jer ćete ogladneti. Teško vama koji se smejete sad; jer ćete zaplakati i zaridati.
26
Teško vama kad stanu svi dobro govoriti za vama; jer su tako činili i lažnim prorocima očevi njihovi.
27
Ali vama kažem koji slušate: ljubite neprijatelje svoje, dobro činite onima koji na vas mrze;
28
blagosiljajte one koji vas kunu, i molite se Bogu za one koji vas vređaju.
29
Koji te udari po obrazu, okreni mu i drugi; i koji hoće da ti uzme kabanicu, podaj mu i košulju.
30
A svakome koji ište u tebe, podaj; i koji tvoje uzme, ne išti.
31
I kako hoćete da čine vama ljudi činite i vi njima onako.
32
I ako ljubite one koji vas ljube, kakva vam je hvala? Jer i grešnici ljube one koji njih ljube.
33
I ako činite dobro onima koji vama dobro čine, kakva vam je hvala? Jer i grešnici čine tako.
34
I ako dajete u zajam onima od kojih se nadate da ćete uzeti, kakva vam je hvala? Jer i grešnici grešnicima daju u zajam da uzmu opet onoliko.
35
Ali, ljubite neprijatelje svoje, i činite dobro, i dajte u zajam ne nadajući se ničemu; i biće vam velika plata, i bićete sinovi Najvišega, jer je On blag i neblagodarnima i zlima.
36
Budite dakle milostivi kao i Otac vaš što je milostiv.
37
I ne sudite, i neće vam suditi; i ne osuđujte, i nećete biti osuđeni; opraštajte, i oprostiće vam se.
38
Dajte, i daće vam se: meru dobru i nabijenu i stresenu i prepunu daće vam u naručje vaše. Jer kakvom merom dajete onakvom će vam se vratiti.
39
I kaza im priču: Može li slepac slepca voditi? Neće li oba pasti u jamu?
40
Nema učenika nad učiteljem svojim, nego i sasvim kad se izuči, biće kao i učitelj njegov.
41
A zašto vidiš trun u oku brata svog, a brvna u svom oku ne osećaš?
42
Ili kako možeš reći bratu svom: Brate! Stani da izvadim trun koji je u oku tvom, kad sam ne vidiš brvna u svom oku? Licemere! Izvadi najpre brvno iz oka svog, pa ćeš onda videti izvaditi trun iz oka brata svog.
43
Jer nema drveta dobrog da rađa zao rod; niti drveta zlog da rađa dobar rod.
44
Jer se svako drvo po rodu svom poznaje: jer se smokve ne beru s trnja, niti se grožđe bere s kupine,
45
dobar čovek iz dobre kleti srca svog iznosi dobro, a zao čovek iz zle kleti srca svog iznosi zlo, jer usta njegova govore od suviška srca.
46
A što me zovete: Gospode! Gospode! A ne izvršujete šta vam govorim?
47
Svaki koji ide za mnom i sluša reči moje i izvršuje ih, kazaću vam kakav je:
48
On je kao čovek koji gradi kuću, pa iskopa i udubi i udari temelj na kamenu; a kad dođoše vode, navali reka na onu kuću i ne može je pokrenuti, jer joj je temelj na kamenu.
49
A koji sluša i ne izvršuje on je kao čovek koji načini kuću na zemlji bez temelja, na koju navali reka i odmah je obori, i raspade se kuća ona strašno.
Lukáš
Chapitre 6
1
I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali učedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli.
2
Tehdy někteří z farizeů řekli jim: Proč to činíte, čehož nesluší činiti v svátky?
3
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Což jste ani toho nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?
4
Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichžto nenáleží jísti než toliko samým kněžím?
5
I řekl jim: Že jest Syn člověka pánem také i dne svátečního.
6
Stalo se pak i v jiný den sváteční, že všel do školy Ježíš, a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.
7
I šetřili ho zákoníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, čím by jej obžalovali.
8
Ale on znal přemyšlování jich. I dí člověku, kterýž měl ruku uschlou: Vstaň, a stůj v prostředku. A on vstav, i stál.
9
Tedy řekl k nim Ježíš: Otíži se vás na jednu věc: Sluší-li v sobotu dobře činiti? duši zachovati, čili zatratiti?
10
A pohleděv na ně na všecky vůkol, dí člověku: Vztáhni ruku svou. A on učinil tak. I navrácena jest k zdraví ruka jeho a byla jako druhá.
11
Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by učiniti měli Ježíšovi.
12
I stalo se v těch dnech, vyšel Ježíš na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží.
13
A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval.
14
(Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,
15
Matouše a Tomáše, Jakuba syna Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes,
16
Judu bratra Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce.)
17
I sstoupiv s nimi s hory, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhů svých,
18
I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni.
19
A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky.
20
A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.
21
Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete.
22
Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna člověka.
23
Radujte se v ten den a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá jest v nebesích. Takť jsou zajisté činívali prorokům otcové jejich.
24
Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své.
25
Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete.
26
Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak jsou činívali falešným prorokům otcové jejich.
27
Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely vaše, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí,
28
Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí.
29
A udeřil-li by tebe kdo v líce jedno, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň.
30
Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, jenž béře tvé věci, zase nežádej.
31
A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte.
32
Nebo jestliže milujete ty, kteříž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hříšníci milují ty, od nichž milováni bývají.
33
A budete-li dobře činiti těm, kteříž vám dobře činí, jakou máte milost? Však i hříšníci totéž činí.
34
A budete-li půjčovati těm, od kterýchž se nadějete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hříšníci hříšníkům půjčují, aby tolikéž zase vzali.
35
Protož milujte nepřátely vaše, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým.
36
Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest.
37
Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno.
38
Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám odměřeno.
39
Pověděl jim také i podobenství: Zdali může slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou?
40
Neníť učedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho.
41
Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a břevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš?
42
Aneb kterak můžeš říci bratru svému: Bratře, nechať vyvrhu mrvu z oka tvého, sám v oku svém břevna nevida? Pokrytče, vyvrz prve břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého.
43
Neboť není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré.
44
Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nesbírají s trní fíků, ani s hloží sbírají hroznů.
45
Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho.
46
Co pak mi říkáte: Pane, Pane, a nečiníte, což pravím?
47
Každý kdož přichází ke mně, a slyší slovo mé, a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl.
48
Podoben jest člověku stavějícímu dům, kterýž kopal hluboko, a založil grunty v skále. A když se stala povodeň, obořila se řeka na dům ten, ale nemohla jím pohnouti, nebo byl založen na skále.
49
Ale kdož slyší a nečiní, podoben jest člověku, kterýž staví dům svůj na zemi bez gruntu. Na kterýžto obořila se řeka, a on hned padl, i stal se pád domu toho veliký.