Comparer
Sveto Jevanđelje po Luki 7
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Sveto Jevanđelje po Luki
Chapitre 7
1
A kad svrši sve reči svoje pred narodom, dođe u Kapernaum.
2
U kapetana pak jednog beše sluga bolestan na umoru koji mu beše mio.
3
A kad ču za Isusa, posla k Njemu starešine judejske moleći Ga da bi došao da mu isceli slugu.
4
A oni došavši k Isusu moljahu Ga lepo govoreći: Dostojan je da mu to učiniš;
5
jer ljubi narod naš, i načini nam zbornicu.
6
A Isus iđaše s njima. I kad već behu blizu kuće, posla kapetan k Njemu prijatelje govoreći Mu: Gospode! Ne trudi se, jer nisam dostojan da uđeš pod moju strehu;
7
zato i ne držah sebe dostojnog da Ti dođem, nego samo reci reč, i ozdraviće sluga moj.
8
Jer i ja sam čovek pod vlasti, i imam pod sobom vojnike, pa kažem jednom: Idi, i ide; i drugom: Dođi, i dođe; i sluzi svom: Učini to, i učini.
9
A kad to ču Isus, začudi mu se, i okrenuvši se narodu koji iđaše za Njim reče: Kažem vam: ni u Izrailju tolike vere ne nađoh.
10
I vrativši se poslani nađoše bolesnog slugu zdravog.
11
I potom iđaše u grad koji se zovi Nain, i s Njim iđahu mnogi učenici Njegovi i mnoštvo naroda.
12
Kad se približiše k vratima gradskim, i gle, iznošahu mrtvaca, jedinca sina matere njegove, i ona beše udovica i naroda iz grada mnogo iđaše s njom.
13
I videvši je Gospod sažali Mu se za njom, i reče joj: Ne plači.
14
I pristupivši prihvati za sanduk; a nosioci stadoše, i reče: Momče! Tebi govorim, ustani.
15
I sede mrtvac i stade govoriti; i dade ga materi njegovoj.
16
A strah obuze sve, i hvaljahu Boga govoreći: Veliki prorok iziđe među nama, i Bog pohodi narod svoj.
17
I otide glas ovaj o Njemu po svoj Judeji i po svoj okolini.
18
I javiše Jovanu učenici njegovi za sve ovo.
19
I dozvavši Jovan dva od učenika svojih posla ih k Isusu govoreći: Jesi li ti Onaj što će doći, ili drugog da čekamo?
20
Došavši pak ljudi k Njemu rekoše: Jovan krstitelj posla nas k tebi govoreći: Jesi li ti Onaj što će doći, ili drugog da čekamo?
21
A u taj čas isceli mnoge od bolesti i od muka i od zlih duhova, i mnogima slepima darova vid.
22
I odgovarajući Isus reče im: Idite i kažite Jovanu šta videste i čuste: slepi progledaju, hromi hode, gubavi čiste se, gluvi čuju, mrtvi ustaju, siromašnima propoveda se jevanđelje.
23
I blago onome koji se ne sablazni o mene.
24
A kad otidoše učenici Jovanovi, poče narodu govoriti za Jovana: Šta ste izišli u pustinji da vidite? Trsku, koju ljulja vetar?
25
Šta ste, dakle, izašli da vidite? Čoveka u meke haljine obučena? Eto, koji gospodske haljine nose i u slastima žive po carskim su dvorovima.
26
Šta ste dakle izišli da vidite? Proroka? Da, ja vam kažem, i više od proroka;
27
jer je ovo onaj za koga je pisano: Eto ja šaljem anđela svog pred licem Tvojim koji će pripraviti put Tvoj pred Tobom.
28
Jer vam kažem: Nijedan između rođenih od žena nije veći prorok od Jovana krstitelja; a najmanji u carstvu Božijem veći je od njega.
29
I svi ljudi koji slušahu i carinici opravdaše Boga, i krstiše se krštenjem Jovanovim;
30
a fariseji i književnici odbaciše savet Božji za njih, i ne hteše da ih on krsti.
31
A Gospod reče: Kakvi ću kazati da su ljudi ovog roda? I kakvi su?
32
Oni su kao deca koja sede po ulicama i dozivaju jedno drugo i govore: Svirasmo vam, i ne igraste, žalismo vam se, i ne plakaste.
33
Jer dođe Jovan krstitelj koji ni jede hleb ni pije vino, a vi kažete: Đavo je u njemu;
34
dođe Sin čovečiji koji i jede i pije, a vi kažete: Gle čoveka izelice i pijanice, druga carinicima i grešnicima.
35
I opravdaše premudrost sva deca njena.
36
Moljaše Ga pak jedan od fariseja da bi obedovao u njega; i ušavši u kuću farisejevu sede za trpezu:
37
I gle, žena u gradu koja beše grešnica doznavši da je Isus za trpezom u kući farisejevoj, donese sklenicu mira;
38
i stavši sastrag kod nogu Njegovih plakaše, i stade prati noge Njegove suzama, i kosom od svoje glave otiraše, i celivaše noge Njegove, i mazaše mirom.
39
A kad vide farisej koji Ga je dozvao, reče u sebi govoreći: Da je on prorok, znao bi ko i kakva ga se žena dotiče: jer je grešnica.
40
I odgovarajući Isus reče mu: Simone! Imam ti nešto kazati. A on reče: Učitelju! Kaži.
41
A Isus reče: Dvojica behu dužni jednom dužniku, jedan beše dužan pet stotina dinara, a drugi pedeset.
42
A kad oni ne imadoše da mu vrate, pokloni obojici. Kaži koji će ga od njih dvojice većma ljubiti.
43
A Simon odgovarajući reče: Mislim onaj kome najviše pokloni. A On mu reče: Pravo si sudio.
44
I okrenuvši se k ženi reče Simonu: Vidiš li ovu ženu? Ja uđoh u tvoju kuću, ni vode mi na noge nisi dao; a ona suzama obli mi noge, i kosom od glave svoje otre.
45
Celiva mi nisi dao; a ona otkako uđoh ne presta celivati mi nogu.
46
Uljem nisi pomazao glave moje; a ona mirom pomaza mi noge.
47
Zato kažem ti: opraštaju joj se gresi mnogi, jer je veliku ljubav imala; a kome se malo oprašta ima malu ljubav.
48
A njoj reče: Opraštaju ti se gresi.
49
I stadoše u sebi govoriti oni što seđahu s Njim za trpezom: Ko je Ovaj što i grehe oprašta?
50
A ženi reče: Vera tvoja pomože ti; idi s mirom.
Lukáš
Chapitre 7
1
A když vykonal všecka slova svá při přítomnosti lidu, všel do Kafarnaum.
2
Setníka pak jednoho služebník nemocen jsa, k smrti se přibližoval, kteréhož on sobě mnoho vážil.
3
I uslyšav o Ježíšovi, poslal k němu starší z Židů, prose ho, aby přišel a uzdravil služebníka jeho.
4
A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně, řkouce: Hoden jest, abys jemu to učinil.
5
Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavěl.
6
Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k němu setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod střechu mou.
7
A protožť jsem i sebe samého za nehodného položil, abych přišel k tobě.) Ale rci slovem, a budeť uzdraven služebník můj.
8
Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéře, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Přijď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.
9
Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se k zástupu, kterýž za ním šel, řekl: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry.
10
Vrátivše se pak do domu ti, kteříž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého.
11
I stalo se potom, šel Ježíš do města, kteréž slove Naim, a šli s ním učedlníci jeho mnozí a zástup veliký.
12
A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní.
13
Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jsa nad ní, řekl jí: Neplačiž.
14
A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň.
15
I pozdvih se mrtvý, sedl, a počal mluviti. I dal jej mateři jeho.
16
Tedy podjala všecky bázeň, i velebili Boha, řkouce: Že prorok veliký povstal mezi námi, a že Bůh navštívil lid svůj.
17
I vyšla řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině.
18
I zvěstovali Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech. A zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan,
19
Poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
20
Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
21
A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal.
22
Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
23
A blahoslavený jest, kdož by se na mně nezhoršil.
24
A když odešli poslové Janovi, počal praviti k zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť spatřovati? Třtinu-li, kteráž se větrem klátí?
25
Anebo nač jste hleděti vyšli? Na člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou.
26
Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Ovšem pravím vám, i více nežli proroka.
27
Tentoť jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, jenž připraví cestu tvou před tebou.
28
Nebo pravím vám, většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť jest nežli on.
29
Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše pokřtěni křtem Janovým.
30
Ale farizeové a zákoníci pohrdli radou Boží sami proti sobě, nebyvše pokřtěni od něho.
31
I řekl Pán: Komu tedy přirovnám lidi pokolení tohoto a čemu podobni jsou?
32
Podobni jsou dětem, jenž na rynku sedí a jedni na druhé volají, říkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali vám, a neplakali jste.
33
Nebo přišel Jan Křtitel, nejeda chleba, ani pije vína, a pravíte: Ïábelství má.
34
Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků.
35
Ale ospravedlněna jest moudrost ode všech synů svých.
36
Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil se za stůl.
37
A aj, žena jedna v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti.
38
A stojeci zzadu u noh jeho, s pláčem počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.
39
Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě: Byť tento byl prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice jest.
40
I odpověděv Ježíš, dí k němu: Šimone, mámť něco povědíti. A on řekl: Mistře, pověz.
41
I řekl Ježíš: Dva dlužníky měl jeden věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz, a druhý padesát.
42
A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více jej bude milovati?
43
I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on řekl jemu: Právě jsi rozsoudil.
44
A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nepodal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela.
45
Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh mých.
46
Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé.
47
Protož pravím tobě: Odpuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť jest milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje.
48
I řekl k ní: Odpuštěniť jsou tobě hříchové.
49
Tedy počali, kteříž tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští?
50
I řekl k ženě: Víra tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji.