Comparer
Sveto Jevanđelje po Marku 10
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Sveto Jevanđelje po Marku
Chapitre 10
1
I ustavši odande dođe u okoline judejske preko Jordana, i steče se opet narod k Njemu; i kao što običaj imaše, opet ih učaše.
2
I pristupivši fariseji upitaše Ga kušajući: Može li čovek pustiti ženu?
3
A On odgovarajući reče im: Šta vam zapoveda Mojsije?
4
A oni rekoše: Mojsije dopusti da joj se da raspusna knjiga i da se pusti.
5
I odgovarajući Isus reče im: Po tvrđi vašeg srca napisa vam on zapovest ovu.
6
A u početku stvorenja, muža i ženu, stvorio ih je Bog.
7
Zato ostaviće čovek oca svog i majku i prilepiće se k ženi svojoj,
8
i budu dvoje jedno telo. Tako nisu više dvoje nego jedno telo.
9
A šta je Bog sastavio čovek da ne rastavlja.
10
I u kući opet zapitaše Ga za to učenici Njegovi.
11
I reče im: Koji pusti ženu i oženi se drugom, čini preljubu na njoj.
12
I ako žena ostavi muža svog i pođe za drugog, čini preljubu.
13
I donošahu k Njemu decu da ih se dotakne; a učenici branjahu onima što ih donošahu.
14
A Isus videvši rasrdi se i reče im: Pustite decu neka dolaze k meni, i ne branite im; jer je takvih carstvo Božje.
15
Zaista vam kažem: koji ne primi carstvo Božje kao dete, neće ući u njega.
16
I zagrlivši ih metnu na njih ruke te ih blagoslovi.
17
I kad izađe na put, pritrča neko, i kleknuvši na kolena pred Njim pitaše Ga: Učitelju blagi! Šta mi treba činiti da dobijem život večni?
18
A Isus reče mu: Što me zoveš blagim? Niko nije blag osim jednog Boga.
19
Zapovesti znaš: ne čini preljube; ne ubij; ne ukradi; ne svedoči lažno; ne čini nepravde nikome; poštuj oca svog i mater.
20
A on odgovarajući reče Mu: Učitelju! Sve sam ovo sačuvao od mladosti svoje.
21
A Isus pogledavši na nj, omile mu, i reče mu: Još ti jedno nedostaje: idi prodaj sve što imaš i podaj siromasima; i imaćeš blago na nebu; i dođi, te hajde za mnom uzevši krst.
22
A on posta zlovoljan od ove reči, i ode žalostan; jer beše vrlo bogat.
23
I pogledavši Isus reče učenicima svojim: Kako je teško bogatima ući u carstvo nebesko!
24
A učenici se uplašiše od reči Njegovih. A Isus opet odgovarajući reče im: Deco! Kako je teško onima koji se uzdaju u svoje bogatstvo ući u carstvo Božje!
25
Lakše je kamili proći kroz iglene uši negoli bogatome ući u carstvo Božje.
26
A oni se vrlo divljahu govoreći u sebi: Ko se dakle može spasti?
27
A Isus pogledavši na njih reče: Ljudima je nemoguće, ali nije Bogu: jer je sve moguće Bogu.
28
A Petar Mu poče govoriti: Eto mi smo ostavili sve, i za Tobom idemo.
29
A Isus odgovarajući reče: Zaista vam kažem: nema nikoga koji je ostavio kuću, ili braću, ili sestre, ili oca, ili mater, ili ženu, ili decu, ili zemlju, mene radi i jevanđelja radi,
30
a da neće primiti sad u ovo vreme sto puta onoliko kuća, i braće, i sestara, i otaca, i matera, i dece, i zemlje, u progonjenju, a na onom svetu život večni.
31
Ali će mnogi prvi biti poslednji, i poslednji prvi.
32
A kad iđahu putem u Jerusalim, Isus iđaše pred njima, a oni se čuđahu, i za Njim iđahu sa strahom. I uzevši opet dvanaestoricu poče im kazivati šta će biti od Njega:
33
Evo idemo u Jerusalim, i Sin čovečji predaće se glavarima svešteničkim i književnicima i osudiće Ga na smrt, i predaće Ga neznabošcima;
34
i narugaće Mu se, i biće Ga, i popljuvaće Ga, i ubiće Ga, i treći dan ustaće.
35
I pred Njega dođoše Jakov i Jovan, sinovi Zevedejevi, govoreći: Učitelju! Hoćemo da nam učiniš za šta ćemo Te moliti.
36
A On im reče: Šta hoćete da vam učinim?
37
A oni Mu rekoše: Daj nam da sednemo jedan s desne strane Tebi, a drugi s leve, u slavi Tvojoj.
38
A Isus im reče: Ne znate šta ištete: možete li piti čašu koju ja pijem, i krstiti se krštenjem kojim se ja krštavam?
39
A oni Mu rekoše: Možemo. A Isus reče im: Čašu, dakle, koju ja pijem ispićete; i krštenjem kojim se ja krštavam krstićete se;
40
ali da sednete s desne strane meni i s leve, ne mogu ja dati nego kojima je ugotovljeno.
41
I čuvši to desetorica počeše se srditi na Jakova i na Jovana.
42
A Isus dozvavši ih reče im: Znate da knezovi narodni vladaju narodom i poglavari njegovi upravljaju njim.
43
Ali među vama da ne bude tako; nego koji hoće da bude veći među vama, da vam služi.
44
I koji hoće prvi među vama da bude, da bude svima sluga.
45
Jer Sin čovečji nije došao da Mu služe nego da služi, i da da dušu svoju u otkup za mnoge.
46
I dođoše u Jerihon. I kad izlažaše iz Jerihona, On i učenici Njegovi i narod mnogi, sin Timejev, Vartimej slepi, seđaše kraj puta i prošaše.
47
I čuvši da je to Isus Nazarećanin stade vikati i govoriti: Sine Davidov, Isuse! Pomiluj me!
48
I prećahu mu mnogi da ućuti, a on još više vikaše: Sine Davidov! Pomiluj me!
49
I stavši Isus reče da ga zovnu. I zovnuše slepca govoreći mu: Ne boj se, ustani, zove te.
50
A on zbacivši sa sebe haljine svoje, ustade i dođe k Isusu.
51
I odgovarajući reče mu Isus: Šta hoćeš da ti učinim? A slepi reče Mu: Ravuni! Da progledam.
52
A Isus reče mu: Idi, vera tvoja pomože ti. I odmah progleda, i ode putem za Isusom.
Marek
Chapitre 10
1
A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.
2
Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.
3
On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?
4
Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.
5
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání.
6
Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.
7
Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.
8
I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.
9
Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
10
A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.
11
I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.
12
A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.
13
Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.
14
To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.
15
Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.
16
A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.
17
Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?
18
I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
19
Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.
20
A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.
21
Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj.
22
On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.
23
A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.
24
Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.
25
Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26
Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?
27
A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.
28
I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.
29
Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,
30
Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.
31
Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.
32
Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,
33
Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.
34
Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
35
Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.
36
On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?
37
I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.
38
Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?
39
A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,
40
Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest.
41
A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.
42
Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.
43
Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.
44
A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.
45
Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.
46
Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře.
47
A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
48
I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
49
Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.
50
On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.
51
I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.
52
Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.