Comparar
Knjiga o Jovu 29
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga o Jovu
Capítulo 29
1
Još nastavi Jov besedu svoju i reče:
2
O da bih bio kao pređašnjih meseca,
kao onih dana kad me Bog čuvaše,
3
Kad svetljaše svećom svojom nad glavom mojom,
i pri videlu Njegovom hođah po mraku,
4
Kako bejah za mladosti svoje,
kad tajna Božija beše u šatoru mom,
5
Kad još beše Svemogući sa mnom,
i deca moja oko mene,
6
Kad se trag moj oblivaše maslom,
i stena mi točaše ulje potocima,
7
Kad izlažah na vrata kroz grad,
i na ulici nameštah sebi stolicu:
8
Mladići videći me uklanjahu se,
a starci ustajahu i stajahu,
9
Knezovi prestajahu govoriti
i metahu ruku na usta svoja,
10
Upravitelji ustezahu glas svoj
i jezik im prijanjaše za grlo.
11
Jer koje me uho čujaše, nazivaše me blaženim;
i koje me oko viđaše, svedočaše mi
12
Da izbavljam siromaha koji viče,
i sirotu i koji nema nikog da mu pomogne;
13
Blagoslov onog koji propadaše dolažaše na me,
i udovici srce raspevah;
14
U pravdu se oblačih i ona mi beše odelo,
kao plašt i kao venac beše mi sud moj.
15
Oko bejah slepom i noga hromom.
16
Otac bejah ubogima,
i razbirah za raspru za koju ne znah.
17
I razbijah kutnjake nepravedniku,
i iz zuba mu istrzah grabež.
18
Zato govorah: U svom ću gnezdu umreti,
i biće mi dana kao peska.
19
Koren moj pružaše se kraj vode,
rosa bivaše po svu noć na mojim granama.
20
Slava moja podmlađivaše se u mene,
i luk moj u ruci mojoj ponavljaše se.
21
Slušahu me i čekahu,
i ćutahu na moj savet.
22
Posle mojih reči niko ne progovaraše,
tako ih natapaše beseda moja.
23
Jer me čekahu kao dažd,
i usta svoja otvarahu kao na pozni dažd.
24
Kad bih se nasmejao na njih, ne verovahu,
i sjajnost lica mog ne razgonjahu.
25
Kad bih otišao k njima, sedah u začelje,
i bejah kao car u vojsci,
kad teši žalosne.
Jób
Capítulo 29
1
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.