Comparar
Knjiga o Jovu 28
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga o Jovu
Capítulo 28
1
Da, srebro ima žice,
i zlato ima mesto gde se topi.
2
Gvožđe se vadi iz praha,
i iz kamena se topi bronza.
3
Mraku postavlja među,
i sve istražuje čovek do kraja,
i kamenje u tami i u senu smrtnom.
4
Reka navre s mesta svog da joj niko ne može pristupiti;
ali se odbije i odlazi trudom čovečjim.
5
Iz zemlje izlazi hleb,
i pod njom je drugo, kao oganj.
6
U kamenu je njenom mesto safiru,
a onde je prah zlatni.
7
Te staze ne zna ptica,
niti je vide oko kragujevo;
8
Ne ugazi je mlado zverje,
niti njom prođe lav.
9
Na kremen diže ruku svoju;
prevraća gore iz dna.
10
Iz stene izvodi potoke,
i svašta dragoceno vidi Mu oko.
11
Ustavlja reke da ne teku,
i šta je sakriveno iznosi na videlo.
12
Ali mudrost gde se nalazi?
I gde je mesto razumu?
13
Ne zna joj čovek cene,
niti se nahodi u zemlji živih.
14
Bezdana veli: Nije u meni;
i more veli: Nije kod mene.
15
Ne može se dati čisto zlato za nju,
niti se srebro izmeriti u promenu za nju.
16
Ne može se ceniti zlatom ofirskim,
ni dragim onihom ni safirom.
17
Ne može se najednačiti s njom ni zlato ni kristal,
niti se može promeniti za zaklade zlatne.
18
Od korala i bisera nema spomena,
jer je vrednost mudrosti veća nego dragom kamenju.
19
Ne može se s njom izjednačiti topaz etiopski,
niti se može ceniti čistim zlatom.
20
Otkuda, dakle, dolazi mudrost?
I gde je mesto razumu?
21
Sakrivena je od očiju svakog živog,
i od ptica nebeskih zaklonjena.
22
Pogibao i smrt govore:
Ušima svojim čusmo slavu njenu.
23
Bog zna put njen,
i poznaje mesto njeno.
24
Jer gleda do krajeva zemaljskih
i vidi sve što je pod svim nebom.
25
Kad davaše vetru težinu,
i meraše vodu merom,
26
Kad postavljaše zakon daždu
i put munji gromovnoj.
27
Još je onda vide i oglasi je,
uredi je i pretraži je.
28
A čoveku reče:
Gle, strah je Božji mudrost,
i uklanjati se oda zla jeste razum.
Jób
Capítulo 28
1
Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.
2
Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.
3
Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.
4
Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.
5
Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.
6
V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,
7
K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,
8
Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.
9
K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.
10
Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.
11
Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.
12
Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?
13
Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.
14
Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.
15
Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.
16
Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.
17
Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.
18
Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.
19
Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.
20
Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?
21
Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.
22
Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.
23
Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.
24
Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,
25
Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.
26
On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.
27
Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji.
28
Èlověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.