Comparar
Knjiga proroka Avakuma 2
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga proroka Avakuma
Capítulo 2
1
Na straži svojoj stadoh,
i stajah na kuli,
i motrah da vidim šta će mi reći
i šta bih odgovorio onome koji me koraše.
2
I odgovori mi Gospod i reče:
Piši utvaru,
i da bude razgovetno na pločama
da se lako čita.
3
Jer će još biti utvara do određenog vremena,
i govoriće šta će biti do kraja
i neće slagati;
ako okleva, čekaj je,
jer će zacelo doći,
i neće odocniti.
4
Gle, ko se ponosi, njegova duša nije prava u njemu;
a pravednik će od vere svoje živ biti.
5
A kako vino vara,
takav je čovek ohol,
niti ostaje u stanu;
jer raširuje duh svoj kao grob,
i kao smrt je,
koja se ne može nasititi
i zbira k sebi sve narode
i skuplja k sebi sva plemena.
6
Neće li ga svi oni uzeti u priču i u zagonetke, i reći:
Teško onom koji umnožava šta nije njegovo!
Dokle će?
I koji trpa na se gusto blato.
7
Neće li najedanput ustati oni koji će te gristi?
I neće li se probuditi oni koji će te rastrzati,
i kojima ćeš biti grabež?
8
Što si ti oplenio mnoge narode,
tebe će opleniti sav ostatak od naroda,
za krv ljudsku
i za nasilje učinjeno zemlji, gradu i svima koji žive u njemu.
9
Teško onome koji se lakomi na gadan dobitak kući svojoj,
da postavi gnezdo svoje na visokom mestu
i sačuva se oda zla.
10
Smislio si sramotu kući svojoj
da zatreš mnoge narode,
i ogrešio si se o svoju dušu.
11
Jer će kamen iz zida vikati,
i čvor iz drveta svedočiće.
12
Teško onome koji gradi grad krvlju
i osniva grad nepravdom.
13
Gle, nije li od Gospoda nad vojskama
da ljudi rade za oganj
i narodi se trude nizašta?
14
Jer će se zemlja napuniti poznanja slave Gospodnje
kao što je more puno vode.
15
Teško onome koji poji bližnjeg svog,
dodaje meh svoj da bi ga opojio
i gledao mu golotinju.
16
Nasitićeš se sramote mesto slave,
pij i ti, i otkrij golotinju svoju;
doći će k tebi čaša u desnici Gospodnjoj,
i bljuvotina će sramna biti na slavi tvojoj.
17
Jer nasilje učinjeno Livanu pokriće te
i pustoš među zverjem koja ga je plašila,
za krv ljudsku
i nasilje učinjeno zemlji, gradu i svima koji žive u njemu.
18
Šta pomaže rezan lik što ga izreza umetnik njegov?
Šta liven lik i učitelj laži,
te se umetnik uzda u delo svoje gradeći neme idole?
19
Teško onome koji govori drvetu: Preni se!
I nemom kamenu: Probudi se!
Hoće li on učiti?
Eto, obložen je zlatom i srebrom,
a nema duha u njemu.
20
A Gospod je u svetoj crkvi svojoj;
ćuti pred Njim sva zemljo!
Abakuk
Capítulo 2
1
Na stráži své státi budu, a postavím se na baště, vyhlédaje, abych viděti mohl, co mluviti bude ke mně Bůh, a co bych odpovídati měl po svém trestání.
2
I odpověděl mi Hospodin, a řekl: Napiš vidění, a to zřetelně na dskách, aby je přeběhl čtenář,
3
Proto že ještě do jistého času bude vidění, a směle mluviti bude až do konce, a nesklamáť. Jestliže by pak poprodlilo, posečkej na ně; neboť jistotně dojde, aniž bude meškati.
4
Aj ten, kdož se zpíná, tohoť duše není upřímá v něm, ale spravedlivý z víry své živ bude.
5
Ovšem pak více opilec, nešlechetnost a pýchu provodě, neostojí v příbytku; kterýž rozšiřuje jako peklo duši svou, jest jako smrt, kteráž se nemůže nasytiti, byť pak shromáždil k sobě všecky národy, a shrnul k sobě všecky lidi.
6
Zdaliž všickni ti proti němu přísloví nevynesou, a světlých slov i pohádek o něm? A neřeknou-liž: Běda tomu, kterýž rozmnožuje věci ne své, (až dokud pak?) a obtěžuje se hustým blátem?
7
Zdaliž nepovstanou rychle, kteříž by tě hryzli, a neprocítí, kteříž by tebou smýkali? A budeš u nich v ustavičném potlačení.
8
Proto že jsi ty zloupil národy mnohé, zloupí tě všickni ostatkové národů, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.
9
Běda tomu, kdož lakomě hledá mrzkého zisku domu svému, aby postavil na místě vysokém hnízdo své, a tak znikl nebezpečenství.
10
Uradils se k hanbě domu svému, abys plénil národy mnohé, a zhřešil sobě samému.
11
Nebo kamení ze zdi křičeti bude, a suk z dřeva posvědčovati bude toho.
12
Běda tomu, kterýž staví město krví, a utvrzuje město nepravostí.
13
Aj, zdaliž to není od Hospodina zástupů, že, o čemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo, oheň zkazí.
14
Nebo naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy, jako vody naplňují moře.
15
Běda tomu, kterýž napájí bližního svého, přičiněje nádoby své, tak aby jej opojil, a díval se na jeho nahotu.
16
Sytíš se potupou, proto že jsi slavný. Píti budeš i ty, a obnažen budeš; obejdeť k tobě kalich pravice Hospodinovy, a vývratek mrzutý na slávu tvou.
17
Nebo nátisk Libánu a zhouba zvěři, kteráž ji děsila, přikryje tě, pro krev lidskou, a nátisk země a města, i všech, kteříž přebývají v něm.
18
Co prospívá rytina, že ji vyryl řemeslník její? Slitina i učitel lži, že doufá učinitel v účinek svůj, dělaje modly němé?
19
Běda tomu, kterýž říká dřevu: Prociť, a kameni němému: Probuď se. On-liž by učiti mohl? Pohleď na něj. Obloženť jest zlatem a stříbrem, ale není v něm žádného ducha.
20
Hospodin pak v chrámě svatosti své jest, umlkniž před oblíčejem jeho všecka země.