Comparar
Knjiga proroka Isaije 51
Rolagem vinculadaAs duas colunas rolam juntas
Knjiga proroka Isaije
Capítulo 51
1
Poslušajte me koji idete za pravdom,
koji tražite Gospoda;
pogledajte stenu iz koje ste isečeni,
i duboku jamu iz koje ste iskopani;
2
Pogledajte Avrama, oca svog,
i Saru, koja vas je rodila,
kako ga inokosnog pozvah
i blagoslovih ga i umnožih ga.
3
Jer će Gospod utešiti Sion,
utešiće sve razvaline njegove,
i pustinju njegovu učiniće da bude kao Edem
i pustoš njegova kao vrt Gospodnji,
radost će se i veselje nalaziti u njemu,
zahvaljivanje i pevanje.
4
Poslušaj me, narode moj,
i čuj me, rode moj;
jer će zakon od mene izaći
i sud svoj postaviću da bude videlo narodima.
5
Blizu je pravda moja,
izaći će spasenje moje,
i mišice će moje suditi narodima;
mene će ostrva čekati
i u moju će se mišicu uzdati.
6
Podignite k nebu oči svoje
i pogledajte dole na zemlju;
jer će nebesa iščeznuti kao dim
i zemlja će kao haljina ovetšati,
i koji na njoj žive pomreće takođe;
a spasenje će moje ostati doveka,
a pravde moje neće nestati.
7
Poslušajte me koji znate pravdu,
narode, kome je u srcu zakon moj.
Ne bojte se ruženja ljudskog
i od huljenja njihovog ne plašite se.
8
Jer će ih moljac izjesti kao haljinu,
i kao vunu izješće ih crv;
a pravda moja ostaje doveka
i spasenje moje od kolena na koleno.
9
Probudi se, probudi se,
obuci se u silu, mišico Gospodnja;
probudi se kao u staro vreme,
za naraštaja prošlih;
nisi li ti isekla Ravu i ranila zmaja?
10
Nisi li ti isušila more,
vodu bezdana velikog,
od dubine morske načinila put
da prođu izbavljeni?
11
Tako oni koje iskupi Gospod
neka se vrate i dođu u Sion pevajući,
i veselje večno neka bude nad glavom njihovom;
radost i veselje neka zadobiju,
a žalost i uzdisanje neka beži.
12
Ja, ja sam utešitelj vaš;
ko si ti da se bojiš čoveka smrtnog
i sina čovečjeg, koji je kao trava?
13
I zaboravio si Boga Tvorca svog,
koji je razapeo nebesa i osnovao zemlju?
I jednako se bojiš svaki dan
gneva onog koji te pritešnjuje kad se sprema da zatire?
A gde je gnev onog koji pritešnjuje?
14
Brzo će se oprostiti sužanj,
neće umreti u jami,
niti će biti bez hleba.
15
Jer sam ja Gospod Bog tvoj,
koji raskidam more,
da valovi njegovi buče;
Gospod nad vojskama ime mi je.
16
Ja ti metnuh u usta reči svoje
i senom ruke svoje zaklonih te,
da utvrdim nebesa i osnujem zemlju,
i kažem Sionu: Ti si moj narod.
17
Probudi se, probudi se,
ustani, Jerusalime!
Koji si pio iz ruke Gospodnje čašu gneva Njegovog,
pio si, i talog iz strašne čaše ispio si.
18
Od svih sinova koje je rodio
nijedan ga nije vodio,
i od svih sinova koje je othranio
nijedan ga nije prihvatio za ruku.
19
Ovo te dvoje zadesi;
ko te požali?
Pustoš i rasap, i glad i mač;
ko će te utešiti?
20
Sinovi tvoji obamrli leže po krajevima svih ulica
kao bivo u mreži
puni gneva Gospodnjeg,
i karanja Boga tvog.
21
Zato čuj ovo, nevoljni,
i pijani, ne od vina.
22
Ovako veli Gospod tvoj,
Gospod i Bog tvoj, koji brani svoj narod:
Evo uzimam iz tvoje ruke čašu strašnu,
talog u čaši gneva svog;
nećeš više piti.
23
Nego ću je dati u ruke onima koji te muče,
koji govoriše duši tvojoj:
Sagni se da pređemo,
i ti si im podmetao leđa svoja da budu kao zemlja
i kao ulica onima koji prelaze.
Izajáš
Capítulo 51
1
Poslouchejte mne, následovníci spravedlnosti, kteříž hledáte Hospodina, pohleďte na skálu, odkudž vyťati jste, a na hlubokost jámy, z níž vykopáni jste.
2
Pohleďte na Abrahama otce vašeho, a na Sáru, kteráž vás porodila, že jsem jej jediného povolal, a požehnal jsem jemu, i rozmnožil jej.
3
Nebo potěší Hospodin Siona, potěší všech pustin jeho, a učiní poušť jeho přerozkošnou, a pustinu jeho podobnou zahradě Hospodinově. Radost a veselí bude nalezeno v něm, díkčinění, a hlas žalmů zpívání.
4
Pozorujte mne, lide můj, a rodino má, nastavte mi uší; nebo zákon ode mne vyjde, a soud svůj za světlo národům vystavím.
5
Blízko jest spravedlnost má, vyjdeť spasení mé, a ramena má národy souditi budou. Na mneť ostrovové čekají, a po mém rameni touží.
6
Pozdvihněte k nebi očí svých, a popatřte na zem dolů. Nebesa zajisté jako dým zmizejí, a země jako roucho zvetší, a obyvatelé její též podobně zemrou: ale spasení mé na věky zůstane, a spravedlnost má nezahyne.
7
Poslouchejte mne, kteříž znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci jest zákon můj; nebojte se útržky lidí bídných, a hanění jejich neděste se.
8
Nebo jako roucho zžíře je mol, a jako vlnu zžíře je červ, ale spravedlnost má na věky zůstane, a spasení mé od národu do pronárodu.
9
Probuď se, probuď se, oblec se v sílu, ó rámě Hospodinovo, probuď se, jako za dnů starodávních a národů předešlých. Zdaliž ty nejsi to, kteréžs poplénilo Egypt, a ranilo draka?
10
Zdaliž ty nejsi to, kteréžs vysušilo moře, vody propasti veliké, kteréžs obrátilo hlubiny mořské v cestu, aby přešli ti, jenž byli vysvobozeni?
11
A tak ti, kteréž vykoupil Hospodin, ať se navrátí, a přijdou na Sion s prozpěvováním, a veselé věčné ať jest na hlavě jejich; radosti a veselé ať dojdou, zámutek pak a úpění ať utekou.
12
Já, já jsem utěšitel váš. Jakáž jsi ty, že se bojíš člověka smrtelného, a syna člověka trávě podobného?
13
Že se zapomínáš na Hospodina učinitele svého, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a že se děsíš ustavičně každého dne prchlivosti ssužujícího, jakž se jen postrojí, aby hubil? Ale kdež jest pak ta prchlivost toho, kterýž ssužuje?
14
Pospíšíť, aby zajatý propuštěn byl; neboť neumře v jámě, aniž bude míti jaký nedostatek chleba svého.
15
Jáť jsem zajisté Hospodin Bůh tvůj, kterýž rozděluje moře, jehož vlny zvuk vydávají. Hospodin zástupů jest jméno mé,
16
Kterýž jsem vložil slova svá v ústa tvá, a stínem ruky své přikryl jsem tě, abys štípil nebesa, a založil zemi, a řekl Sionu: Lid můj jsi ty.
17
Probuď se, probuď, povstaň, Jeruzaléme, kterýž jsi pil z ruky Hospodinovy kalich prchlivosti jeho, kvasnice z kalicha hrůzy vypil jsi, i vyvážil.
18
Žádný jí nevedl ze všech synů, kterýchž naplodila, a žádný jí neujal za ruku její ze všech synů, kteréž vychovala.
19
Toto dvé tě potkalo, (kdo tě politoval?) zpuštění a setření, hlad a meč. Kdo tě potěšoval?
20
Synové tvoji omráčeni jsouc, leží na rozcestí všech ulic, jako bůvol v leči, plni jsouce prchlivosti Hospodinovy, žehrání Boha tvého.
21
A protož slyš nyní toto, ztrápená a opilá, ale ne vínem:
22
Takto praví Pán tvůj, Hospodin a Bůh tvůj, vedoucí při lidu svého: Aj, beru z ruky tvé kalich hrůzy, i kvasnice kalicha prchlivosti mé, nebudeš ho píti více.
23
Ale dám jej do ruky těch, jenž tě ssužují, kteříž říkali duši tvé: Sehni se, ať přes tě přejdeme, jimž jsi podkládala jako zemi hřbet svůj, a jako ulici přecházejícím.