Compare
Sveto Jevanđelje po Jovanu 10
Linked scrollingBoth columns scroll together
Sveto Jevanđelje po Jovanu
Chapter 10
1
Zaista, zaista vam kažem: ko ne ulazi na vrata u tor ovčiji nego prelazi na drugom mestu on je lupež i hajduk;
2
a koji ulazi na vrata jeste pastir ovcama.
3
Njemu vratar otvara, i ovce glas njegov slušaju, i svoje ovce zove po imenu, i izgoni ih;
4
i kad svoje ovce istera, ide pred njima, i ovce idu za njim, jer poznaju glas njegov.
5
A za tuđinom neće da idu, nego beže od njega, jer ne poznaju glas tuđi.
6
Ovu priču kaza im Isus, ali oni ne razumeše šta to beše što im kaza.
7
Tada im reče Isus opet: Zaista, zaista vam kažem: ja sam vrata k ovcama.
8
Svi koliko ih god dođe pre mene lupeži su i hajduci; ali ih ovce ne poslušaše.
9
Ja sam vrata; ko uđe kroza me spašće se, i ući će i izići će, i pašu će naći.
10
Lupež ne dolazi nizašta drugo nego da ukrade i ubije i pogubi; ja dođoh da imaju život i izobilje.
11
Ja sam pastir dobri; pastir dobri dušu svoju polaže za ovce.
12
A najamnik, koji nije pastir, kome nisu ovce svoje, vidi vuka gde ide, i ostavlja ovce, i beži: i vuk zgrabi ovce i raspudi ih;
13
a najamnik beži, jer je najamnik i ne mari za ovce.
14
Ja sam pastir dobri i znam svoje, i moje mene znaju.
15
Kao što mene zna Otac i ja znam Oca; i dušu svoju polažem za ovce.
16
I druge ovce imam koje nisu iz ovog tora, i one mi valja dovesti; i čuće glas moj, i biće jedno stado i jedan pastir.
17
Zato me Otac ljubi, jer ja dušu svoju polažem da je opet uzmem.
18
Niko je ne otima od mene, nego je ja sam od sebe polažem. Vlast imam položiti je i vlast imam uzeti je opet. Ovu sam zapovest primio od Oca svog.
19
Tada opet posta raspra među Jevrejima za ove reči.
20
Mnogi od njih govorahu: U njemu je đavo, i poludeo je; šta ga slušate?
21
Drugi govorahu: Ove reči nisu ludoga; zar može đavo slepima oči otvarati?
22
A beše tada praznik obnovljenja u Jerusalimu, i beše zima.
23
I hodaše Isus u crkvi po tremu Solomunovom.
24
A Jevreji Ga opkoliše, i govorahu Mu: Dokle ćeš mučiti duše naše? Ako si ti Hristos, kaži nam slobodno.
25
Isus im odgovori: Ja vam kazah, pa ne verujete. Dela koja tvorim ja u ime Oca svog ona svedoče za me.
26
Ali vi ne verujete; jer niste od mojih ovaca, kao što vam kazah.
27
Ovce moje slušaju glas moj, i ja poznajem njih, i za mnom idu.
28
I ja ću im dati život večni, i nikad neće izginuti, i niko ih neće oteti iz ruke moje.
29
Otac moj koji mi ih dade veći je od svih; i niko ih ne može oteti iz ruke Oca mog.
30
Ja i Otac jedno smo.
31
A Jevreji opet uzeše kamenje da Ga ubiju.
32
Isus im odgovori: Mnoga vam dobra dela javih od Oca svog; za koje od onih dela bacate kamenje na me?
33
Odgovoriše Mu Jevreji govoreći: Za dobro delo ne bacamo kamenje na te, nego za hulu na Boga, što ti, čovek budući, gradiš se Bog.
34
Isus im odgovori: Ne stoji li napisano u zakonu vašem: Ja rekoh: bogovi ste?
35
Ako one nazva bogovima kojima reč Božija bi, i pismo se ne može pokvariti;
36
kako vi govorite Onome kog Otac posveti i posla na svet: Hulu na Boga govoriš, što rekoh: Ja sam Sin Božji?
37
Ako ne tvorim dela Oca svog ne verujte mi.
38
Ako li tvorim, ako meni i ne verujete, delima mojim verujte, da poznate i verujete da je Otac u meni i ja u Njemu.
39
Tada opet gledahu da Ga uhvate; ali im se izmače iz ruku.
40
I otide opet preko Jordana na ono mesto gde Jovan pre krštavaše; i osta onde.
41
I mnogi dođoše k Njemu i govorahu: Jovan ne učini ni jednog čuda, ali sve što kaza Jovan za Ovog istina beše.
42
I mnogi verovaše Ga onde.
Jan
Chapter 10
1
Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
2
Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
3
Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
4
A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
5
Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.
6
To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
7
Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.
8
Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.
9
Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
10
Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.
11
Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
12
Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
13
Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
14
Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.
15
Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
16
A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
17
Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
18
Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.
19
Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
20
A pravili mnozí z nich: Ïábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
21
Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
22
I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
23
I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
24
Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
25
Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
26
Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
27
Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
28
A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.
29
Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
30
Já a Otec jedno jsme.
31
Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
32
Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
33
Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
34
Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
35
Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,
36
Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
37
Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.
38
Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.
39
Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.
40
I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.
41
I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
42
A mnozí tam uvěřili v něho.