Compare
Sveto Jevanđelje po Jovanu 11
Linked scrollingBoth columns scroll together
Sveto Jevanđelje po Jovanu
Chapter 11
1
Beše pak jedan bolesnik, Lazar iz Vitanije iz sela Marije i Marte, sestre njene.
2
(A Marija, koje brat Lazar bolovaše, beše ona što pomaza Gospoda mirom i otre noge Njegove svojom kosom.)
3
Onda poslaše sestre k Njemu govoreći: Gospode! Gle, onaj koji Ti je mio bolestan je.
4
A kad ču Isus, reče: Ova bolest nije na smrt, nego na slavu Božiju, da se proslavi Sin Božji s nje.
5
A Isus ljubljaše Martu i sestru njenu i Lazara.
6
A kad ču da je bolestan, tada osta dva dana na onom mestu gde beše.
7
A potom reče učenicima: Hajdemo opet u Judeju.
8
Učenici Mu rekoše: Ravi! Sad Judejci htedoše da Te ubiju kamenjem, pa opet hoćeš da ideš onamo?
9
Isus odgovori: Nije li dvanaest sahata u danu? Ko danju ide ne spotiče se, jer vidi videlo ovog sveta;
10
a ko ide noću spotiče se, jer nema videla u njemu.
11
Ovo kaza, i potom im reče: Lazar, naš prijatelj, zaspa; nego idem da ga probudim.
12
Onda Mu rekoše učenici Njegovi: Gospode! Ako je zaspao, ustaće.
13
A Isus im reče za smrt njegovu, a oni mišljahu da govori za spavanje sna.
14
Tada im Isus kaza upravo: Lazar umre.
15
I milo mi je vas radi što nisam bio onamo da verujete; nego hajdemo k njemu.
16
Onda Toma, koji se zvaše Blizanac, reče učenicima: Hajdemo i mi da pomremo s njim.
17
A kad dođe Isus nađe ga, a on već četiri dana u grobu.
18
(A Vitanija beše blizu Jerusalima oko petnaest potrkališta.)
19
I mnogi od Judejaca behu došli k Marti i Mariji da ih teše za bratom njihovim.
20
Kad Marta dakle ču da Isus ide, izađe preda Nj, a Marija seđaše doma.
21
Onda reče Marta Isusu: Gospode! Da si Ti bio ovde ne bi moj brat umro.
22
A i sad znam da šta zaišteš u Boga daće ti Bog.
23
Isus joj reče: Brat će tvoj ustati.
24
Marta Mu reče: Znam da će ustati o vaskrsenju, u poslednji dan.
25
A Isus joj reče: Ja sam vaskrsenje i život; koji veruje mene ako i umre živeće.
26
I nijedan koji živi i veruje mene neće umreti vavek. Veruješ li ovo?
27
Reče Mu: Da, Gospode! Ja verovah da si Ti Hristos, Sin Božji koji je trebalo da dođe na svet.
28
I ovo rekavši otide te zovnu tajno Mariju, sestru svoju govoreći: Učitelj je došao, i zove te.
29
A ona kad ču, usta brzo i otide k Njemu.
30
Jer Isus još ne beše došao u selo, nego beše na onom mestu gde Ga srete Marta.
31
A Judejci onda koji behu s njom u kući i tešahu je, kad videše Mariju da brzo usta i iziđe, pođoše za njom govoreći da ide na grob da plače onamo.
32
A Marija kako dođe gde beše Isus, i vide Ga, pade na noge Njegove govoreći Mu: Gospode! Da si Ti bio ovde, ne bi umro moj brat.
33
Onda Isus kad je vide gde plače, i gde plaču Judejci koji dođoše s njom, zgrozi se u duhu, i sam postade žalostan.
34
I reče: Gde ste ga metnuli? Rekoše Mu: Gospode! Hajde da vidiš.
35
Udariše suze Isusu.
36
Onda Judejci govorahu: Gledaj kako ga ljubljaše,
37
a neki od njih rekoše: Ne mogaše li ovaj koji otvori oči slepcu učiniti da i ovaj ne umre?
38
A Isus opet se zgrozi u sebi, i dođe na grob; a beše pećina, i kamen ležaše na njoj.
39
Isus reče: Uzmite kamen. Reče Mu Marta, sestra onog što je umro: Gospode! Već smrdi; jer su četiri dana kako je umro.
40
Isus joj reče: Ne rekoh li ti da ako veruješ videćeš slavu Božju?
41
Uzeše, dakle, kamen gde ležaše mrtvac; a Isus podiže oči gore, i reče: Oče! Hvala Ti što si me uslišio.
42
A ja znadoh da me svagda slušaš; nego rekoh naroda radi koji ovde stoji, da veruju da si me Ti poslao.
43
I ovo rekavši zovnu glasno: Lazare! Iziđi napolje.
44
I iziđe mrtvac obavit platnom po rukama i po nogama, i lice njegovo ubrusom povezano. Isus im reče: Razrešite ga i pustite nek ide.
45
Onda mnogi od Judejaca koji behu došli k Mariji i videše šta učini Isus, verovaše Ga.
46
A neki od njih otidoše k farisejima i kazaše im šta učini Isus.
47
Onda glavari sveštenički i fariseji sabraše skupštinu, i govorahu: Šta ćemo činiti? Čovek ovaj čini mnoga čudesa.
48
Ako ga ostavimo tako, svi će ga verovati; pa će doći Rimljani i uzeti nam zemlju i narod.
49
A jedan od njih, po imenu Kajafa, koji one godine beše poglavar sveštenički, reče im: Vi ne znate ništa;
50
i ne mislite da je nama bolje da jedan čovek umre za narod, negoli da narod sav propadne.
51
A ovo ne reče sam od sebe, nego, budući poglavar sveštenički one godine, proreče da Isusu valja umreti za narod;
52
i ne samo za narod, nego da i rasejanu decu Božiju skupi ujedno.
53
Od toga, dakle, dana dogovoriše se da Ga ubiju.
54
A Isus više ne hođaše javno po Judejcima, nego odande otide u kraj blizu pustinje u grad po imenu Jefrem, i onde hođaše s učenicima svojim.
55
A beše blizu pasha jevrejska, i mnogi iz onog kraja dođoše u Jerusalim pre pashe da se očiste.
56
Tada tražahu Isusa, i stojeći u crkvi govorahu među sobom: Šta mislite vi zašto ne dolazi na praznik?
57
A glavari sveštenički i fariseji izdaše zapovest ako Ga ko opazi gde je, da javi da Ga uhvate.
Jan
Chapter 11
1
Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
2
(A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
3
Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
4
A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
5
Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
6
A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
7
Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
8
Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
9
Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
10
Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
11
To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
12
I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
13
Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
14
Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
15
A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
16
I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
17
Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
18
Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
19
Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
20
Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
21
I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
22
Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
23
Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
24
Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
25
Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
26
A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?
27
Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
28
A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
29
Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
30
(Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
31
Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
32
Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
33
Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
34
A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
35
I zaplakal Ježíš.
36
Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
37
Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
38
Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
39
I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
40
Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
41
Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
42
Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
43
A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
44
I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
45
Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
46
Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
47
I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
48
Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
49
Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
50
Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
51
Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
52
A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
53
Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
54
Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
55
Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
56
I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
57
Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.