Compare
Sveto Jevanđelje po Luki 11
Linked scrollingBoth columns scroll together
Sveto Jevanđelje po Luki
Chapter 11
1
I kad se moljaše Bogu na jednom mestu pa presta, reče Mu neki od učenika Njegovih: Gospode! Nauči nas moliti se Bogu, kao što i Jovan nauči svoje učenike.
2
A On im reče: Kad se molite Bogu govorite:
Oče naš koji si na nebesima,
da se sveti ime Tvoje;
da dođe carstvo Tvoje;
da bude volja Tvoja
i na zemlji kao na nebu;
3
Hleb naš potrebni daj nam svaki dan;
4
I oprosti nam grehe naše,
jer i mi opraštamo svakom dužniku svom;
i ne navedi nas u napast;
nego nas izbavi oda zla.
5
I reče im: Koji od vas ima prijatelja, i otide mu u ponoći i reče mu: Prijatelju! Daj mi tri hleba u zajam;
6
jer mi dođe prijatelj s puta, i nemam mu šta postaviti;
7
a on iznutra odgovarajući da reče: Ne uznemiravaj me; već su vrata zatvorena i deca su moja sa mnom u postelji, i ne mogu ustati da ti dam.
8
I kažem vam: ako i ne ustane da mu da zato što mu je prijatelj, ali za njegovo bezobrazno iskanje ustaće i daće mu koliko treba.
9
I ja vama kažem: ištite i daće vam se: tražite i naći ćete; kucajte i otvoriće vam se.
10
Jer svaki koji ište, prima; i koji traži, nalazi; i koji kuca, otvara mu se.
11
Koji je među vama otac u koga ako sin zaište hleba da mu da kamen? Ili ako zaište ribe da mu da mesto ribe zmiju?
12
Ili ako zaište jaje da mu da skorpiju?
13
Kad dakle vi, zli budući, umete dobre dare davati deci svojoj, koliko će više Otac nebeski dati Duha Svetog onima koji ištu u Njega?
14
I jednom izgna đavola koji beše nem; kad đavo iziđe progovori nemi; i diviše se ljudi.
15
A neki od njih rekoše: Pomoću Veelzevula kneza đavolskog izgoni đavole.
16
A drugi kušajući Ga iskahu od Njega znak s neba.
17
A On znajući pomisli njihove reče im: Svako carstvo koje se razdeli samo po sebi, opusteće, i dom koji se razdeli sam po sebi, propašće.
18
Tako i sotona ako se razdeli sam po sebi, kako će ostati njegovo carstvo? Kao što kažete da pomoću Veelzevula izgonim đavole.
19
Ako li ja pomoću Veelzevula izgonim đavole, sinovi vaši čijom pomoću izgone? Zato će vam oni biti sudije.
20
A ako li ja prstom Božijim izgonim đavole, dakle je došlo k vama carstvo Božije.
21
Kad se jaki naoruža i čuva svoj dvor, imanje je njegovo na miru;
22
a kad dođe jači od njega i nadvlada ga, uzme sve oružje njegovo u koje se uzdao, i razdeli šta otme od njega.
23
Koji nije sa mnom, protiv mene je; i koji sa mnom ne sabira, prosipa.
24
Kad nečisti duh iziđe iz čoveka, ide kroz bezvodna mesta tražeći pokoja, i ne našavši reče: Da se vratim u dom svoj otkuda sam izišao;
25
i došavši nađe pometen i ukrašen.
26
Tada otide i uzme sedam drugih duhova gorih od sebe, i ušavši žive onde; i bude potonje čoveku onom gore od prvog.
27
A kad to govoraše, podiže glas jedna žena iz naroda i reče Mu: Blago utrobi koja te je nosila, i sisama koje si sao!
28
A On reče: Blago i onima koji slušaju reč Božiju, i drže je.
29
A narodu koji se skupljaše stade govoriti: Rod je ovaj zao; ište znak, i neće mu se dati znak osim znaka Jone proroka;
30
jer kao što Jona bi znak Ninevljanima, tako će i Sin čovečiji biti rodu ovom.
31
Carica južna izići će na sud s ljudima roda ovog, i osudiće ih; jer ona dođe s kraja zemlje da sluša premudrost Solomunovu: a gle, ovde je veći od Solomuna.
32
Ninevljani izići će na sud s rodom ovim, i osudiće ga; jer se pokajaše poučenjem Joninim: a gle, ovde je veći od Jone.
33
Niko ne meće zapaljenu sveću na sakriveno mesto, niti pod sud, nego na svećnjak, da vide svetlost koji ulaze.
34
Sveća je telu oko. Ako dakle oko tvoje bude zdravo, sve će telo tvoje biti svetlo; ako li oko tvoje bude kvarno, i telo je tvoje tamno.
35
Gledaj dakle da videlo koje je u tebi ne bude tama.
36
Jer, ako je sve telo tvoje svetlo da nema nikakvog uda tamnog, biće svetlo kao kad te sveća obasjava svetlošću.
37
A kad govoraše, moljaše Ga nekakav farisej da obeduje u njega. A On ušavši sede za trpezu.
38
A farisej se začudi kad vide da se najpre ne umi pre obeda.
39
A Gospod reče mu: Sad vi fariseji spolja čistite čašu i zdelu, a iznutra vam je puno grabeža i zlobe.
40
Bezumni! Nije li onaj načinio i iznutra koji je spolja načinio?
41
Ali dajte milostinju od onog što je unutra; i gle, sve će vam biti čisto.
42
Ali teško vama farisejima što dajete desetak od metvice i od rute i od svakog povrća, a prolazite pravdu i ljubav Božiju: ovo je trebalo činiti, i ono ne ostavljati.
43
Teško vama farisejima što tražite začelja po zbornicama i da vam se klanja po ulicama.
44
Teško vama književnici i fariseji, licemeri, što ste kao sakriveni grobovi po kojima ljudi idu i ne znadu ih.
45
A neki od zakonika odgovarajući reče: Učitelju! Govoreći to i nas sramotiš.
46
A On reče: Teško i vama zakonicima što tovarite na ljude bremena preteška za nošenje, a vi jednim prstom svojim nećete da ih prihvatite.
47
Teško vama što zidate grobove prorocima, a vaši su ih očevi pobili.
48
Vi dakle svedočite i odobravate dela otaca svojih; jer ih oni pobiše, a vi im grobove zidate.
49
Zato i premudrost Božija reče: Poslaću im proroke i apostole, i od njih će jedne pobiti, a druge proterati;
50
da se ište od roda ovog krv svih proroka koja je prolivena od postanja sveta,
51
od krvi Aveljeve sve do krvi Zarijine, koji pogibe među oltarom i crkvom. Da, kažem vam, iskaće se od roda ovog.
52
Teško vama zakonici što uzeste ključ od znanja: sami ne uđoste, a koji hteše da uđu, zabraniste im.
53
A kad im On ovo govoraše, počeše književnici i fariseji vrlo navaljivati k Njemu i mnogim pitanjem zbunjivati Ga,
54
vrebajući i pazeći na Njega ne bi li šta ulovili iz usta Njegovih da Ga okrive.
Lukáš
Chapter 11
1
I stalo se, když byl na jednom místě, modle se, že když přestal, řekl k němu jeden z učedlníků jeho: Pane, nauč nás modliti se, jako i Jan učil učedlníky své.
2
I řekl jim: Když se modlíte; říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi.
3
Chléb náš vezdejší dávej nám každého dne.
4
I odpusť nám hříchy naše, nebo i my odpouštíme všelikému vinníku našemu. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
5
I řekl k nim: Kdo z vás bude míti přítele, a půjde k němu o půlnoci, a dí jemu: Příteli, půjč mi tří chlebů.
6
Nebo přítel můj přišel s cesty ke mně, a nemám, co bych předložil před něj.
7
A on vnitř jsa, odpověděl by, řka: Nečiň mi nevole, neb jsou již dveře zavříny, a dítky mé se mnou jsou v pokoji. Nemohuť vstáti a dáti tobě.
8
Pravím vám: Ačť nedá jemu, vstana, protože jest přítel jeho, ale však pro nezbednost jeho vstana, dá jemu, kolikožkoli potřebuje.
9
I jáť pravím vám: Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno.
10
Neb každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno.
11
Kterého pak z vás otce prosil by syn za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada?
12
Aneb prosil-li by za vejce, zdali podá jemu štíra?
13
Poněvadž tedy vy, zlí jsouce, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm, kteříž ho prosí?
14
I vymítal Ježíš ďábelství, a to bylo němé. Stalo se pak, když vyšlo ďábelství, že mluvil němý. I divili se zástupové.
15
Ale někteří z nich pravili: V Belzebubu, knížeti ďábelském, vymítá ďábly.
16
A jiní pokoušejíce ho, znamení s nebe hledali od něho.
17
Ale on znaje myšlení jejich, řekl jim: Každé království samo v sobě rozdělené pustne, a dům na dům padá.
18
Jestližeť jest pak i satan proti sobě rozdělen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymítám ďábly.
19
Jestliže já v Belzebubu vymítám ďábly, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
20
Pakliť prstem Božím vymítám ďábly, jistěť jest přišlo k vám království Boží.
21
Když silný oděnec ostříhá síně své, v pokoji jsou všecky věci, kteréž má.
22
Pakli by silnější než on přijda, přemohl jej, všecka odění jeho odejme, v něž úfal, a loupeže jeho rozdělí.
23
Kdožť není se mnou, proti mně jest; a kdož neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.
24
Když nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí. A nenalezna, dí: Vrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel.
25
A přijda, nalezne jej vymetený a ozdobený.
26
I jde, a přijme k sobě jiných sedm duchů horších sebe, a vejdouce, přebývají tam. I jsou poslední věci člověka toho horší nežli první.
27
I stalo se, když on to mluvil, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, řekla jemu: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, kterýchž jsi požíval.
28
A on řekl: Ovšem pak blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží a ostříhají jeho.
29
A když se zástupové scházeli, počal praviti: Pokolení toto nešlechetné jest. Znamení vyhledává, a znamení jemu nebude dáno, než znamení Jonáše proroka.
30
Nebo jakož Jonáš učiněn byl znamením Ninivitským, takť bude i Syn člověka pokolení tomuto.
31
Královna od poledne stane na soudu s muži pokolení tohoto, a odsoudí je. Nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, více než Šalomoun tuto!
32
Muži Ninivitští povstanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je. Nebo činili pokání k kázání Jonášovu, a aj, více nežli Jonáš tuto!
33
Žádný rozsvítě svíci, nepostaví jí do skrýše, ani pod kbelec, ale na svícen, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.
34
Svíce těla tvého jest oko tvé. Když by tedy oko tvé sprostné bylo, i tělo tvé všecko bude světlé; a pakliť bude nešlechetné, takéť i tělo tvé tmavé bude.
35
Viziž tedy, aby světlo, kteréž jest v tobě, nebylo tmou.
36
Pakli celé tělo tvé světlé bude, nemaje žádné částky tmavé, budeť všecko tak světlé, že tě jako svíce bleskem osvítí.
37
A mezi tím když on mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby obědval u něho. A všed, posadil se za stůl.
38
Farizeus pak viděv to, podivil se, že se neumyl před obědem.
39
I řekl Pán k němu: Nyní vy farizeové povrchu konvice a mísy čistíte, ale to, což vnitř jest v vás, plno jest loupeže a nešlechetností.
40
Blázni, zdaliž ten, kterýž učinil, což zevnitř jest, neučinil také i toho, což jest vnitř?
41
Ale však i z toho, což máte, dávejte almužnu, a aj, všecky věci vaše čisté budou.
42
Ale běda vám farizeům, kteříž desátky dáváte z máty a z routy a ze všeliké byliny, ale opouštíte soud a lásku Boží; ješto tyto věci měli jste činiti, a oněch neopouštěti.
43
Běda vám farizeům, nebo milujete první místa v školách a pozdravování na trzích.
44
Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, nebo jste jako hrobové nepatrní, po nichž lidé chodíce, nevědí o tom, co tam jest.
45
I odpověděv jeden z zákoníků, řekl jemu: Mistře, tyto věci mluvě, i nám také lehkost činíš.
46
A on řekl: I vám zákoníkům běda, nebo obtěžujete lidi břemeny nesnesitelnými, a sami se těch břemen jedním prstem nedotýkáte.
47
Běda vám, jenž vzděláváte hroby prorocké, kteréž otcové vaši zmordovali.
48
A tak osvědčujete a potvrzujete skutků otců vašich. Nebo oni zajisté zmordovali jsou je, vy pak vzděláváte hroby jejich.
49
Protož i Moudrost Boží řekla: Pošliť k nim proroky a apoštoly, a z těch některé mordovati budou, a jiné vyháněti,
50
Aby požádáno bylo od tohoto pokolení krve všech proroků, kteráž vylita jest od ustanovení světa,
51
Od krve Abelovy až do krve Zachariášovy, kterýž zahynul mezi oltářem a chrámem. Jistě, pravím vám, požádáno bude od pokolení tohoto.
52
Běda vám zákoníkům, nebo jste vzali klíč umění; sami jste nevešli, a těm, kteříž vcházeli, zbránili jste.
53
A když jim to mluvil, počali zákoníci a farizeové přísně jemu odpírati, a k mnohým řečem příčiny jemu dávati,
54
Ukládajíce o něm, a hledajíce popadnouti něco z úst jeho, aby jej obžalovali.