Compare
Sveto Jevanđelje po Luki 13
Linked scrollingBoth columns scroll together
Sveto Jevanđelje po Luki
Chapter 13
1
U to vreme, pak, dođoše neki i kazaše za Galilejce kojih krv pomeša Pilat sa žrtvama njihovim.
2
I odgovarajući Isus reče im: Mislite li da su ti Galilejci bili najgrešniji od svih Galilejaca, jer tako postradaše?
3
Ne, kažem vam, nego ako se ne pokajete, svi ćete tako izginuti.
4
Ili onih osamnaest što na njih pade kula siloamska i pobi ih, mislite li da su oni najkrivlji bili od svih Jerusalimljana?
5
Ne, kažem vam, nego ako se ne pokajete, svi ćete tako izginuti.
6
Kaza im pak ovu priču: Jedan čovek imaše smokvu usađenu u svom vinogradu, i dođe da traži roda na njoj, i ne nađe.
7
Onda reče vinogradaru: Evo treća godina kako dolazim i tražim roda na ovoj smokvi, i ne nalazim; poseci je, dakle, zašto zemlji da smeta?
8
A on odgovarajući reče mu: Gospodaru! Ostavi je i za ovu godinu dok okopam oko nje i obaspem gnojem;
9
pa da ako rodi: Ako li ne, poseći ćeš je na godinu.
10
A kad učaše u jednoj zbornici u subotu,
11
i gle, beše onde žena bolesna od duha osamnaest godina, i beše zgrčena, i ne mogaše se ispraviti.
12
A kad je vide, dozva je Isus i reče joj: Ženo! Oproštena si od bolesti svoje.
13
I metnu na nju ruke, i odmah se ispravi i hvaljaše Boga.
14
A starešina od zbornice srđaše se što je Isus isceli u subotu, i odgovarajući reče narodu: Šest je dana u koje treba raditi, u one dakle dolazite te se lečite, a ne u dan subotni.
15
A Gospod mu odgovori i reče: Licemere! Svaki od vas u subotu ne odrešuje li svog vola ili magarca od jasala, i ne vodi da napoji?
16
A ovu kćer Avraamovu koju sveza sotona, evo osamnaesta godina, ne trebaše li je odrešiti iz ove sveze u dan subotni?
17
I kad On ovo govoraše stiđahu se svi koji Mu se protivljahu; i sav narod radovaše se za sva Njegova slavna dela.
18
A On im reče: Kakvo je carstvo Božije? I kako ću kazati da je?
19
Ono je kao zrno gorušičino, koje uzevši čovek baci u vrt svoj, i uzraste i posta drvo veliko, i ptice nebeske useliše se u grane njegove.
20
Opet reče: Kakvo ću kazati da je carstvo Božije?
21
Ono je kao kvasac koji uzevši žena metnu u tri kopanje brašna, dok ne uskise sve.
22
I prolažaše po gradovima i selima učeći i putujući u Jerusalim.
23
Reče Mu pak neko: Gospode! Je li malo onih koji će biti spaseni? A On im reče:
24
Navalite da uđete na tesna vrata; jer vam kažem: Mnogi će tražiti da uđu i neće moći:
25
Kad ustane domaćin i zatvori vrata, i stanete napolju stajati i kucati u vrata govoreći: Gospode! Gospode! Otvori nam; i odgovarajući reći će vam: Ne poznajem vas otkuda ste.
26
Tada ćete stati govoriti: Mi jedosmo pred Tobom i pismo, i po ulicama našim učio si.
27
A On će reći: Kažem vam: ne poznajem vas otkuda ste; odstupite od mene svi koji nepravdu činite.
28
Onde će biti plač i škrgut zuba, kad vidite Avraama i Isaka i Jakova i sve proroke u carstvu Božijem, a sebe napolje isterane.
29
I doći će od istoka i zapada i severa i juga i sešće za trpezu u carstvu Božijem.
30
I gle, ima poslednjih koji će biti prvi, i ima prvih koji će biti poslednji.
31
U taj dan pristupiše neki od fariseja govoreći Mu: Iziđi i idi odavde, jer Irod hoće da te ubije.
32
I reče im: Idite te kažite onoj lisici: Evo izgonim đavole i isceljujem danas i sutra, a treći dan završiću.
33
Ali danas i sutra i prekosutra treba mi ići; jer prorok ne može poginuti izvan Jerusalima.
34
Jerusalime, Jerusalime, koji ubijaš proroke i zasipaš kamenjem poslane k sebi! Koliko puta hteh da skupim čeda tvoja kao kokoš gnezdo svoje pod krila, i ne hteste!
35
Eto će vam se ostaviti kuća vaša pusta; a ja vam kažem: Nećete mene videti dok ne dođe da kažete: Blagosloven koji ide u ime Gospodnje.
Lukáš
Chapter 13
1
Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchžto krev Pilát smísil s obětmi jejich.
2
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že jsou ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni jiní Galilejští, že takové věci trpěli?
3
Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
4
Anebo oněch osmnácte, na kteréžto upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi přebývající v Jeruzalémě?
5
Nikoli, pravím vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
6
Pověděl pak toto podobenství: Èlověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.
7
I řekl k vinaři: Aj, po tři léta již přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proč i tu zemi darmo kazí?
8
On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,
9
Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.
10
Učil pak v jedné škole jejich v den sváteční.
11
A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zprostiti.
12
A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.
13
I vložil na ni ruce, a ihned zdvihla se, a velebila Boha.
14
Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sváteční uzdravoval Ježíš, řekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch dnech přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.
15
I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v den sváteční neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti?
16
Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což neměla býti rozvázána od svazku v den sváteční?
17
A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.
18
I řekl Ježíš: Èemu podobno jest království Boží a k čemu je přirovnám?
19
Podobno jest zrnu horčičnému, kteréžto vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.
20
A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?
21
Podobno jest kvasu, kterýžto vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.
22
I chodil po městech a městečkách uče, bera se do Jeruzaléma.
23
I řekl jemu jeden: Pane, tuším, že jest málo těch, kteříž spaseni býti mají? On pak řekl k nim:
24
Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám) mnozí hledati budou vjíti, a nebudou moci,
25
Totiž když vejde hospodář, a zavře dveře, a počnete vně státi a tlouci na dveře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:
26
Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učil.
27
I dí: Pravím vám, žeť vás neznám, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.
28
Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.
29
I přijdouť mnozí od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.
30
A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.
31
A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Herodes chce tě zamordovati.
32
I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.
33
Ale však musím dnes a zítra i pozejtří choditi; neboť jest nelze proroku zahynouti jinde kromě Jeruzaléma.
34
Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi syny tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? A nechtěli jste.
35
Aj, opuštěn bude dům váš a zanechán vám pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde čas, když díte: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.