Compare
Sveto Jevanđelje po Luki 23
Linked scrollingBoth columns scroll together
Sveto Jevanđelje po Luki
Chapter 23
1
I ustavši njih sve mnoštvo, odvedoše Ga k Pilatu.
2
I počeše Ga tužiti govoreći: Ovog nađosmo da otpađuje narod naš, i zabranjuje davati ćesaru danak, i govori da je on Hristos car.
3
A Pilat Ga zapita: Ti li si car judejski? A On odgovarajući reče mu: Ti kažeš.
4
A Pilat reče glavarima svešteničkim i narodu: Ja ne nalazim nikakve krivice na ovom čoveku.
5
A oni navaljivahu govoreći: On buni ljude učeći po svoj Judeji počevši od Galileje dovde.
6
A Pilat čuvši za Galileju zapita: Zar je on Galilejac?
7
I razumevši da je iz područja Irodovog posla Ga Irodu, koji takođe beše u Jerusalimu onih dana.
8
A Irod, videvši Isusa, bi mu vrlo milo; jer je odavno želeo da Ga vidi, jer je mnogo slušao za Njega, i nadaše se da će videti od Njega kakvo čudo.
9
I pita Ga mnogo koje za šta; ali mu On ništa ne odgovori.
10
A glavari sveštenički i književnici stajahu, i jednako tužahu Ga.
11
A Irod osramotivši Ga sa svojim vojnicima, i narugavši Mu se, obuče Mu belu haljinu, i posla Ga natrag Pilatu.
12
I u taj se dan pomiriše Pilat i Irod među sobom; jer pre behu u zavadi.
13
A Pilat sazvavši glavare svešteničke i knezove i narod
14
reče im: Dovedoste mi ovog čoveka kao koji narod otpađuje, i eto ja ga pred vama ispitah, i ne nalazim na ovom čoveku nijednu krivicu što vi na njega govorite;
15
a ni Irod, jer sam ga slao k njemu; i eto se ne nalazi ništa da je učinio što bi zasluživalo smrt.
16
Dakle, da ga izbijem pa da pustim.
17
A trebaše o svakom prazniku pashe da im pusti po jednog sužnja.
18
Ali narod sav povika govoreći: Uzmi ovog, a pusti nam Varavu;
19
koji beše bačen u tamnicu za nekakvu bunu učinjenu u gradu i za krv.
20
A Pilat opet reče da bi on hteo pustiti Isusa.
21
A oni vikahu govoreći: Raspni ga, raspni.
22
A on im treći put reče: Kakvo je dakle on zlo učinio? Ja ništa na njemu ne nađoh što bi zasluživalo smrt; dakle da ga izbijem pa da pustim.
23
A oni jednako navaljivahu s velikom vikom, i iskahu da se Ga razapne; i nadvlada vika njihova i glavara svešteničkih.
24
I Pilat presudi da bude kao što oni ištu.
25
I pusti onog što iskahu, koji beše bačen u tamnicu za bunu i za krv; a Isusa ostavi na njihovu volju.
26
I kad Ga povedoše, uhvatiše nekog Simona Kirinca koji iđaše iz polja, i metnuše na njega krst da nosi za Isusom.
27
A za Njim iđaše mnoštvo naroda i žena, koje plakahu i naricahu za Njim.
28
A Isus obazrevši se na njih reče: Kćeri jerusalimske! Ne plačite za mnom, nego plačite za sobom i za decom svojom.
29
Jer gle, idu dani u koje će se reći: Blago nerotkinjama, i utrobama koje ne rodiše, i sisama koje ne dojiše.
30
Tada će početi govoriti gorama: Padnite na nas; i bregovima: Pokrijte nas.
31
Jer kad se ovako radi od sirovog drveta, šta će biti od suvog?
32
Vođahu pak i druga dva zločinca da pogube s Njim.
33
I kad dođoše na mesto koje se zvaše kosturnica, onde razapeše Njega i zločince, jednog s desne strane a drugog s leve.
34
A Isus govoraše: Oče! Oprosti im; jer ne znadu šta čine. A deleći Njegove haljine bacahu kocke.
35
I narod stajaše te gledaše, a i knezovi s njima rugahu Mu se govoreći: Drugima pomože, neka pomogne i sebi, ako je on Hristos, izbranik Božji.
36
A i vojnici Mu se rugahu, i pristupahu k Njemu i davahu Mu ocat,
37
i govorahu: Ako si ti car judejski pomozi sam sebi.
38
A beše nad Njim i natpis napisan slovima grčkim i latinskim i jevrejskim: Ovo je car judejski.
39
A jedan od obešenih zločinaca huljaše na Njega govoreći: Ako si ti Hristos pomozi sebi i nama.
40
A drugi odgovarajući ćutkaše ga i govoraše: Zar se ti ne bojiš Boga, kad si i sam osuđen tako?
41
I mi smo još pravedno osuđeni; jer primamo po svojim delima kao što smo zaslužili; ali On nikakvo zlo nije učinio.
42
I reče Isusu: Opomeni me se, Gospode, kad dođeš u carstvo svoje.
43
I reče mu Isus: Zaista ti kažem: danas ćeš biti sa mnom u raju.
44
A beše oko šestog sahata, i tama bi po svoj zemlji do sahata devetog.
45
I pomrča sunce, i zaves crkveni razdre se napola.
46
I povikavši Isus glasno reče: Oče! U ruke Tvoje predajem duh svoj. I rekavši ovo izdahnu.
47
A kad vide kapetan šta bi, stade hvaliti Boga govoreći: Zaista ovaj čovek beše pravednik.
48
I sav narod koji se beše skupio da gleda ovo, kad vide šta biva, vrati se bijući se u prsi svoje.
49
A svi Njegovi znanci stajahu izdaleka, i žene koje behu išle za Njim iz Galileje, i gledahu ovo.
50
I gle, čovek, po imenu Josif, savetnik, čovek dobar i pravedan,
51
(on ne beše pristao na njihov savet i na posao) iz Arimateje grada judejskog, koji i sam čekaše carstvo Božije,
52
on pristupivši k Pilatu zaiska telo Isusovo.
53
I skide Ga, i obavi platnom, i metnu Ga u grob isečen, u kome niko ne beše nikad metnut.
54
I dan beše petak, i subota osvitaše.
55
A žene koje behu došle s Isusom iz Galileje, idoše za Josifom, i videše grob i kako se telo metnu.
56
Vrativši se pak pripraviše mirise i miro. I u subotu dakle ostaše na miru po zakonu.
Lukáš
Chapter 23
1
Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi.
2
A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.
3
Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.
4
I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.
5
Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.
6
Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.
7
A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.
8
Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří.
9
I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.
10
Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce.
11
A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.
12
I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.
13
Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,
14
Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete.
15
Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.
16
Protož potresce ho, propustím jej.
17
Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně.
18
Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše.
19
Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.
20
Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše.
21
A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!
22
A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím.
23
Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží.
24
Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.
25
I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.
26
A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem.
27
I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho.
28
A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.
29
Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.
30
Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!
31
Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?
32
Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.
33
A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.
34
Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.
35
I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.
36
Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,
37
A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.
38
A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.
39
Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.
40
A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?
41
Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.
42
I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.
43
I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.
44
A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.
45
I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.
46
A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.
47
A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.
48
A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.
49
Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to.
50
A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,
51
Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,
52
Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo,
53
A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován.
54
A byl den připravování, a sobota se začínala.
55
Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.
56
Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.