Compare
Sveto Jevanđelje po Luki 24
Linked scrollingBoth columns scroll together
Sveto Jevanđelje po Luki
Chapter 24
1
A u prvi dan nedeljni dođoše vrlo rano na grob, i donesoše mirise što pripraviše, i neke druge žene s njima;
2
ali nađoše kamen odvaljen od groba.
3
I ušavši ne nađoše telo Gospoda Isusa.
4
I kad se one čuđahu tome, gle, dva čoveka staše pred njima u sjajnim haljinama;
5
a kad se one uplašiše i oboriše lica k zemlji, rekoše im: Što tražite Živoga među mrtvima?
6
Nije ovde; nego ustade; opomenite se kako vam kaza kad beše još u Galileji,
7
govoreći da Sin čovečiji treba da se preda u ruke ljudi grešnika i da se razapne i treći dan da ustane.
8
I opomenuše se reči Njegovih.
9
I vrativši se od groba javiše sve ovo jedanaestorici i svima ostalim.
10
A to beše Magdalina Marija i Jovana i Marija Jakovljeva i ostale s njima koje kazaše ovo apostolima.
11
I njima se učiniše njihove reči kao laž, i ne verovaše im.
12
A Petar ustavši otrča ka grobu, i natkučivši se vide same haljine gde leže, i otide čudeći se u sebi šta bi.
13
I gle, dvojica od njih iđahu u onaj dan u selo koje beše daleko od Jerusalima šezdeset potrkališta i zvaše se Emaus.
14
A oni govorahu među sobom o svima ovim događajima.
15
I kad se oni razgovarahu i zapitkivahu jedan drugog, i Isus približi se, i iđaše s njima.
16
A oči im se držahu da Ga ne poznaše.
17
A On im reče: Kakav je to razgovor koji imate među sobom idući, i što ste neveseli?
18
A jedan, po imenu Kleopa, odgovarajući reče Mu: Zar si ti jedan od crkvara u Jerusalimu koji nisi čuo šta je u njemu bilo ovih dana?
19
I reče im: Šta? A oni Mu rekoše: Za Isusa Nazarećanina, koji beše prorok, silan u delu i u reči pred Bogom i pred svim narodom;
20
kako Ga predadoše glavari sveštenički i knezovi naši te se osudi na smrt, i razapeše Ga?
21
A mi se nadasmo da je On Onaj koji će izbaviti Izrailja; ali svrh svega toga ovo je danas treći dan kako to bi.
22
A uplašiše nas i žene neke od naših koje su bile rano na grobu,
23
i ne našavši tela njegovog dođoše govoreći da su im se anđeli javili koji su kazali da je On živ.
24
I idoše jedni od naših na grob, i nađoše tako kao što i žene kazaše, ali Njega ne videše.
25
I On im reče: O bezumni i sporog srca za verovanje svega što govoriše proroci!
26
Nije li to trebalo da Hristos pretrpi i da uđe u slavu svoju?
27
I počevši od Mojsija i od svih proroka kazivaše im šta je za Njega u svemu pismu.
28
I približiše se k selu u koje iđahu, i On činjaše se da hoće dalje da ide.
29
I oni Ga ustavljahu govoreći: Ostani s nama, jer je dan nagao, i blizu je noć. I uđe s njima da noći.
30
I kad seđaše s njima za trpezom, uze hleb i blagoslovivši prelomi ga i dade im.
31
Tada se njima otvoriše oči i poznaše Ga. I Njega nestade.
32
I oni govorahu jedan drugom: Ne goraše li naše srce u nama kad nam govoraše putem i kad nam kazivaše pismo?
33
I ustavši onaj čas, vratiše se u Jerusalim, i nađoše u skupu jedanaestoricu i koji behu s njima,
34
koji govorahu: Zaista ustade Gospod, i javi se Simonu.
35
I oni kazaše šta bi na putu, i kako Ga poznaše kad prelomi hleb.
36
A kad oni ovo govorahu, i sam Isus stade među njima, i reče im: Mir vam.
37
A oni se uplašiše, i poplašeni budući, mišljahu da vide duha.
38
I reče im: Šta se plašite? I zašto takve misli ulaze u srca vaša?
39
Vidite ruke moje i noge moje: ja sam glavom; opipajte me i vidite; jer duh tela i kostiju nema kao što vidite da ja imam.
40
I ovo rekavši pokaza im ruke i noge.
41
A dok oni još ne verovahu od radosti i čuđahu se reče im: Imate li ovde šta za jelo?
42
A oni Mu daše komad ribe pečene, i meda u saću.
43
I uzevši izjede pred njima.
44
I reče im: Ovo su reči koje sam vam govorio još dok sam bio s vama, da sve treba da se svrši šta je za mene napisano u zakonu Mojsijevom i u prorocima i u psalmima.
45
Tada im otvori um da razumeju pismo.
46
I reče im: Tako je pisano, i tako je trebalo da Hristos postrada i da ustane iz mrtvih treći dan;
47
i da se propoveda pokajanje u ime Njegovo i oproštenje greha po svim narodima počevši od Jerusalima.
48
A vi ste svedoci ovome.
49
I gle, ja ću poslati obećanje Oca svog na vas; a vi sedite u gradu jerusalimskom dok se ne obučete u silu s visine.
50
I izvede ih napolje do Vitanije, i podignuvši ruke svoje blagoslovi ih.
51
I kad ih blagosiljaše, odstupi od njih, i uznošaše se na nebo.
52
I oni Mu su pokloniše, i vratiše se u Jerusalim s velikom radošću.
53
I behu jednako u crkvi hvaleći i blagosiljajući Boga. Amin.
Lukáš
Chapter 24
1
První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.
2
I nalezly kámen odvalený od hrobu.
3
A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.
4
I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.
5
Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?
6
Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,
7
Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.
8
I rozpomenuly se na slova jeho.
9
A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.
10
Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.
11
Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.
12
Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.
13
A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.
14
A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.
15
I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.
16
Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.
17
I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?
18
A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?
19
Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,
20
A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.
21
My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.
22
Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,
23
A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.
24
I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.
25
Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.
26
Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?
27
A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.
28
A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.
29
Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.
30
I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.
31
I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.
32
I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?
33
A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,
34
Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.
35
I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.
36
A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.
37
Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.
38
I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?
39
Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.
40
A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.
41
Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?
42
A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.
43
A vzav to, pojedl před nimi,
44
A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.
45
Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.
46
A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,
47
A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.
48
Vy jste pak svědkové toho.
49
A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.
50
I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.
51
I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.
52
A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.
53
A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.