Comparer
Jobu 15
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 15
1
Elifaz Temanac progovori tad i reče:
2
“Zar šupljom naukom odgovara mudrac i vjetrom istočnim trbuh napuhuje?
3
Zar on sebe brani riječima ispraznim, besjedama koje ničem ne koriste?
4
Još više ti činiš: ništiš strah od Boga, pred njegovim licem pribranost ukidaš.
5
Tvoje riječi krivicu tvoju odaju, poslužio si se jezikom lukavih,
6
vlastita te usta osuđuju, ne ja, protiv tebe same ti usne svjedoče.
7
Zar si prvi čovjek koji se rodio? Zar si na svijet prije bregova došao?
8
Zar si tajne Božje ti prisluškivao i mudrost čitavu za se prisvojio?
9
Što ti znadeš, a da i mi ne znamo, što ti razumiješ, a da to ne shvaćamo?
10
Ima među nama i sijedih i starih kojima je više ljeta no tvom ocu.
11
Zar su ti utjehe Božje premalene i blage riječi upućene tebi?
12
Što te srce tvoje tako slijepo goni i što tako divlje prevrćeš očima
13
kad proti Bogu jarost svoju okrećeš, a iz usta takve riječi ti izlaze!
14
Što je čovjek da bi čist mogao biti? Zar je itko rođen od žene pravedan?
15
Gle, ni u svece se On ne pouzdava, oku njegovu ni nebesa čista nisu,
16
a kamoli to biće gadno i buntovno, čovjek što k'o vodu pije opačinu!
17
Mene sad poslušaj, poučit' te hoću, što god sam vidjeh, ispričat' ti želim,
18
i ono što naučavahu mudraci ne tajeć' što su primili od pređa
19
kojima je zemlja ova bila dana kamo tuđin nije nikada stupio.
20
Zlikovac se muči cijelog svoga vijeka, nasilniku već su ljeta odbrojena.
21
Krik strave svagda mu u ušima ječi, dok miruje, na njeg baca se razbojnik.
22
Ne nada se da će izbjeći tminama i znade dobro da je maču namijenjen,
23
strvinaru da je kao plijen obećan. On znade da mu se dan propasti bliži.
24
Nemir i tjeskoba na njeg navaljuju, k'o kralj spreman na boj na nj se obaraju.
25
On je protiv Boga podizao ruku, usuđivao se prkosit' Svesilnom
26
Ohola je čela na njega srljao, iza štita debela dobro zaklonjen.
27
Lice mu bijaše obloženo salom a bokovi pretilinom otežali.
28
Razrušene je zaposjeo gradove i kućišta nastanio napuštena. Srušit će se ono što za sebe sazda;
29
cvasti mu neće, već rasuti se blago, sjena mu se neće po zemlji širiti.
30
On se tami više izmaknuti neće, opržit će oganj njegove mladice, u dahu plamenih usta nestat će ga.
31
U taštinu svoju neka se ne uzda, jer će mu ispraznost biti svom nagradom.
32
Prije vremena će svenut' mu mladice, grane mu se nikad neće zazelenjet'.
33
Kao loza, grozd će stresat' svoj nezreo, poput masline pobacit će cvatove.
34
Da, bezbožničko je jalovo koljeno, i vatra proždire šator podmitljivca.
35
Koji zlom zanesu, rađaju nesreću i prijevaru nose u utrobi svojoj.”
Jób
Chapitre 15
1
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9
Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.