Comparer
Jobu 16
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 16
1
Job progovori i reče:
2
“Koliko se takvih naslušah besjeda, kako ste mi svi vi mučni tješioci!
3
Ima li kraja tim riječima ispraznim? Što te goni da mi tako odgovaraš?
4
I ja bih mogao k'o vi govoriti da vam je duša na mjestu duše moje; i ja bih vas mog'o zasuti riječima i nad sudbom vašom tako kimat' glavom;
5
i ja bih mogao ustima vas hrabrit', i ne bih žalio trud svojih usana.
6
Al' ako govorim, patnja se ne blaži, ako li zašutim, zar će me minuti?
7
Zlopakost me sada shrvala posvema, čitava se rulja oborila na me.
8
Ustao je proti meni da svjedoči i u lice mi se baca klevetama.
9
Jarošću me svojom razdire i goni, škrgućuć' zubima obara se na me. Moji protivnici sijeku me očima,
10
prijeteći, na mene usta razvaljuju, po obrazima me sramotno ćuškaju, u čoporu svi tad navaljuju na me.
11
Da, zloćudnicima Bog me predao, u ruke opakih on me izručio.
12
Mirno življah dok On ne zadrma mnome, za šiju me ščepa da bi me slomio.
13
Uze me za biljeg i strijelama osu, nemilosrdno mi bubrege probode i mojom žuči zemlju žednu natopi.
14
Na tijelu mi ranu do rane otvara, kao bijesan ratnik nasrće na mene.
15
Tijelo sam golo u kostrijet zašio, zario sam čelo svoje u prašinu.
16
Zapalilo mi se sve lice od suza, sjena tamna preko vjeđa mi je pala.
17
A nema nasilja na rukama mojim, molitva je moja bila uvijek čista.
18
O zemljo, krvi moje nemoj sakriti i kriku mom ne daj nigdje da počine.
19
Odsad na nebu imam ja svjedoka, u visini gore moj stoji branitelj.
20
Moja vika moj je odvjetnik kod Boga dok se ispred njega suze moje liju:
21
o, da me obrani u parbi mojoj s Bogom ko što smrtnik brani svojega bližnjega.
22
No životu mom su odbrojena ljeta, na put bez povratka meni je krenuti.
Jób
Chapitre 16
1
A odpovídaje Job, řekl:
2
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.