Comparer
Jobu 17
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 17
1
Daha mi nestaje, gasnu moji dani i za mene već se skupljaju grobari.
2
Rugači su evo mene dohvatili, od uvreda oka sklopiti ne mogu.
3
Stoga me zaštiti i budi mi jamcem kad mi nitko u dlan neće da udari.
4
Jer, srca si njina lišio razuma i dopustiti im nećeš da opstanu.
5
K'o taj što imanje dijeli drugovima, a djeci njegovoj dotle oči gasnu,
6
narodima svim sam na ruglo postao, onaj kom u lice svatko pljunut' može.
7
Od tuge vid mi se muti u očima, poput sjene moji udovi postaju.
8
Začudit će se zbog toga pravednici, na bezbožnika će planuti čestiti;
9
neporočni će na svom ustrajat' putu, čovjek čistih ruku ojačat će još više.
10
Hajde, svi vi, nećete li opet počet', tÓa među vama ja mudra ne nalazim!
11
Minuli su dani, propale zamisli, želje srca moga izjalovile se.
12
'U noći najcrnjoj, dan se približava; blizu je već svjetlo što tminu izgoni.'
13
A meni je nada otići u Šeol i prostrijeti sebi ležaj u mrklini.
14
Dovikujem grobu: 'Oče moj rođeni!' a crve pozdravljam: 'Mati moja, sestro!'
15
Ali gdje za mene ima jošte nade? Sreću moju tko će ikada vidjeti?
16
Hoće li u Šeol ona sa mnom sići da u prahu zajedno otpočinemo?”
Jób
Chapitre 17
1
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
14
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
16
Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.