Comparer

Isaías 57

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Isaías

Chapitre 57
1 O justo perece, e ninguém leva isso ao coração. Homens misericordiosos são levados, e ninguém considera que o justo é levado para longe do mal.
2 Ele entra na paz. Eles descansam em seus leitos, cada um que anda na sua retidão.
3 “Mas cheguem perto, vocês, filhos de uma feiticeira, descendência de adúlteros e prostitutas.
4 De quem vocês zombam? Contra quem vocês escancaram a boca e mostram a língua? Não são vocês filhos da desobediência e descendência da falsidade,
5 vocês que se inflamam entre os carvalhos, debaixo de toda árvore verde; que matam as crianças nos vales, nas fendas das rochas?
6 Entre as pedras lisas do vale está a sua porção. Elas, elas são a sua sorte. Até para elas vocês derramaram ofertas de bebida. Vocês apresentaram uma oferta. Acaso eu me aplacaria com essas coisas?
7 Sobre um monte alto e elevado vocês armaram o seu leito. Vocês também subiram lá para oferecer sacrifícios.
8 Vocês colocaram o seu memorial atrás das portas e dos batentes, pois vocês se expuseram a outro além de mim, e subiram. Vocês alargaram o seu leito e fizeram uma aliança com eles. Vocês amaram o que viram no leito deles.
9 Vocês foram ao rei com óleo, multiplicaram os seus perfumes, enviaram os seus embaixadores para longe, e se rebaixaram até o Seol.
10 Vocês se cansaram com a extensão dos seus caminhos; contudo, não disseram: ‘É em vão.’ Vocês encontraram um renovo para a sua força; por isso não desfaleceram.
11 “De quem vocês tiveram tanto pavor e medo, a ponto de mentirem, e não se lembrarem de mim, nem considerarem isso em seu coração? Não fiquei eu calado por muito tempo, e vocês não me temem?
12 Eu declararei a sua justiça; e quanto às suas obras, elas não lhes trarão proveito.
13 Quando vocês clamarem, que aqueles que vocês ajuntaram os livrem, mas o vento levará a todos eles. Um sopro os carregará para longe, mas aquele que se refugia em mim possuirá a terra, e herdará o meu santo monte.”
14 Ele dirá: “Construam, construam, preparem o caminho! Removam a pedra de tropeço do caminho do meu povo.”
15 Pois o Alto e Sublime, que habita na eternidade, cujo nome é Santo, diz: “Eu habito no alto e santo lugar, mas também com o contrito e humilde de espírito, para vivificar o espírito dos humildes, e para vivificar o coração dos contritos.
16 Pois não contenderei para sempre, nem ficarei irado continuamente; pois o espírito desfaleceria diante de mim, e as almas que eu criei.
17 Por causa da iniquidade da sua cobiça eu me irei e o feri. Escondi-me e me irei; e ele continuou se desviando pelo caminho do seu coração.
18 Eu vi os seus caminhos, e o curarei. Também o guiarei, e restaurarei o consolo a ele e aos que pranteiam com ele.
19 Eu crio o fruto dos lábios: Paz, paz, ao que está longe e ao que está perto”, diz o SENHOR; “e eu os curarei.”
20 Mas os ímpios são como o mar agitado; pois não pode se acalmar, e as suas águas lançam lama e lodo.
21 “Não há paz”, diz o meu Deus, “para os ímpios.”

Izajáš

Chapitre 57
1 Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,
2 Že dochází pokoje, a odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své.
3 Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice.
4 Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?
5 Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami.
6 Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj. Tiť jsou, ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal?
7 Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti.
8 Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.
9 Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.
10 Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce.
11 A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne?
12 Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí.
13 Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou.
14 Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého.
15 Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.
16 Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.
17 Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.
18 Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním.
19 Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.
20 Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto.
21 Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.

Choisir un livre