Comparer
Isaías 57
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Isaías
Chapitre 57
1
O justo perece,
e ninguém leva isso ao coração.
Homens misericordiosos são levados,
e ninguém considera que o justo é levado para longe do mal.
2
Ele entra na paz.
Eles descansam em seus leitos,
cada um que anda na sua retidão.
3
“Mas cheguem perto, vocês, filhos de uma feiticeira,
descendência de adúlteros e prostitutas.
4
De quem vocês zombam?
Contra quem vocês escancaram a boca
e mostram a língua?
Não são vocês filhos da desobediência
e descendência da falsidade,
5
vocês que se inflamam entre os carvalhos,
debaixo de toda árvore verde;
que matam as crianças nos vales,
nas fendas das rochas?
6
Entre as pedras lisas do vale está a sua porção.
Elas, elas são a sua sorte.
Até para elas vocês derramaram ofertas de bebida.
Vocês apresentaram uma oferta.
Acaso eu me aplacaria com essas coisas?
7
Sobre um monte alto e elevado vocês armaram o seu leito.
Vocês também subiram lá para oferecer sacrifícios.
8
Vocês colocaram o seu memorial atrás das portas e dos batentes,
pois vocês se expuseram a outro além de mim,
e subiram.
Vocês alargaram o seu leito
e fizeram uma aliança com eles.
Vocês amaram o que viram no leito deles.
9
Vocês foram ao rei com óleo,
multiplicaram os seus perfumes,
enviaram os seus embaixadores para longe,
e se rebaixaram até o Seol.
10
Vocês se cansaram com a extensão dos seus caminhos;
contudo, não disseram: ‘É em vão.’
Vocês encontraram um renovo para a sua força;
por isso não desfaleceram.
11
“De quem vocês tiveram tanto pavor e medo,
a ponto de mentirem,
e não se lembrarem de mim, nem considerarem isso em seu coração?
Não fiquei eu calado por muito tempo,
e vocês não me temem?
12
Eu declararei a sua justiça;
e quanto às suas obras, elas não lhes trarão proveito.
13
Quando vocês clamarem,
que aqueles que vocês ajuntaram os livrem,
mas o vento levará a todos eles.
Um sopro os carregará para longe,
mas aquele que se refugia em mim possuirá a terra,
e herdará o meu santo monte.”
14
Ele dirá: “Construam, construam, preparem o caminho!
Removam a pedra de tropeço do caminho do meu povo.”
15
Pois o Alto e Sublime, que habita na eternidade,
cujo nome é Santo, diz:
“Eu habito no alto e santo lugar, mas também com o contrito e humilde de espírito,
para vivificar o espírito dos humildes,
e para vivificar o coração dos contritos.
16
Pois não contenderei para sempre, nem ficarei irado continuamente;
pois o espírito desfaleceria diante de mim,
e as almas que eu criei.
17
Por causa da iniquidade da sua cobiça eu me irei e o feri.
Escondi-me e me irei;
e ele continuou se desviando pelo caminho do seu coração.
18
Eu vi os seus caminhos, e o curarei.
Também o guiarei,
e restaurarei o consolo a ele e aos que pranteiam com ele.
19
Eu crio o fruto dos lábios:
Paz, paz, ao que está longe e ao que está perto”,
diz o SENHOR; “e eu os curarei.”
20
Mas os ímpios são como o mar agitado;
pois não pode se acalmar, e as suas águas lançam lama e lodo.
21
“Não há paz”, diz o meu Deus,
“para os ímpios.”
Izajáš
Chapitre 57
1
Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,
2
Že dochází pokoje, a odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své.
3
Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice.
4
Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?
5
Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami.
6
Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj. Tiť jsou, ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal?
7
Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti.
8
Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.
9
Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.
10
Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce.
11
A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne?
12
Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí.
13
Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou.
14
Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého.
15
Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.
16
Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.
17
Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.
18
Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním.
19
Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.
20
Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto.
21
Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.