Comparer

Lucas 13

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Lucas

Chapitre 13
1 Naquele mesmo tempo, estavam presentes alguns que lhe falaram sobre os galileus cujo sangue Pilatos havia misturado com os sacrifícios deles.
2 Jesus lhes respondeu: “Vocês pensam que esses galileus eram mais pecadores do que todos os outros galileus, por terem sofrido tais coisas?
3 Eu lhes digo que não; mas, a menos que se arrependam, todos vocês perecerão da mesma forma.
4 Ou aqueles dezoito sobre os quais caiu a torre de Siloé e os matou — vocês pensam que eles eram mais culpados do que todos os homens que habitam em Jerusalém?
5 Eu lhes digo que não; mas, a menos que se arrependam, todos vocês perecerão da mesma forma.”
6 Então ele contou esta parábola: “Certo homem tinha uma figueira plantada em sua vinha; e foi procurar fruto nela, e não achou nenhum.
7 Ele disse ao viticultor: ‘Eis que há três anos venho procurar fruto nesta figueira, e não acho nenhum. Corte-a! Por que ela ainda ocupa a terra inutilmente?’
8 Ele respondeu: ‘Senhor, deixe-a por este ano ainda, até que eu cave ao redor dela e coloque adubo.
9 Se der fruto, muito bem; mas se não, depois disso, o senhor poderá cortá-la.’”
10 Ele estava ensinando em uma das sinagogas no dia de sábado.
11 Eis que estava ali uma mulher que tinha um espírito de enfermidade havia dezoito anos. Ela andava encurvada e de forma alguma conseguia se endireitar.
12 Quando Jesus a viu, chamou-a e lhe disse: “Mulher, você está livre da sua enfermidade.”
13 Ele impôs as mãos sobre ela, e imediatamente ela se endireitou e glorificou a Deus.
14 O chefe da sinagoga, indignado porque Jesus havia curado no sábado, disse à multidão: “Há seis dias em que os homens devem trabalhar. Portanto, venham nesses dias para serem curados, e não no dia de sábado!”
15 Portanto, o Senhor lhe respondeu: “Hipócritas! Cada um de vocês não solta do estábulo o seu boi ou o seu jumento no sábado, e o leva para beber água?
16 E não deveria esta mulher, sendo uma filha de Abraão, a quem Satanás manteve presa por dezoito longos anos, ser liberta desse cativeiro no dia de sábado?”
17 Ao dizer ele estas coisas, todos os seus adversários ficaram frustrados; e toda a multidão se alegrava por todas as coisas gloriosas que eram feitas por ele.
18 Ele disse: “A que é semelhante o Reino de Deus? A que o compararei?
19 É semelhante a um grão de mostarda que um homem pegou e plantou em sua própria horta. Ele cresceu e se tornou uma grande árvore, e as aves do céu habitam em seus ramos.”
20 Novamente ele disse: “A que compararei o Reino de Deus?
21 É semelhante ao fermento que uma mulher pegou e escondeu em três medidas de farinha, até que tudo ficasse levedado.”
22 Ele seguia o seu caminho por cidades e aldeias, ensinando e viajando em direção a Jerusalém.
23 Alguém lhe perguntou: “Senhor, são poucos os que são salvos?” Ele lhes disse:
24 “Esforcem-se para entrar pela porta estreita, pois muitos, eu lhes digo, procurarão entrar e não conseguirão.
25 Quando o dono da casa se levantar e fechar a porta, e vocês começarem a ficar do lado de fora e a bater na porta, dizendo: ‘Senhor, Senhor, abra para nós!’, então ele responderá e lhes dirá: ‘Não os conheço, nem sei de onde vocês são.’
26 Então vocês começarão a dizer: ‘Comemos e bebemos na sua presença, e o senhor ensinou em nossas ruas.’
27 Ele dirá: ‘Eu lhes digo que não sei de onde vocês são. Afastem-se de mim, todos vocês, praticantes da iniquidade.’
28 Ali haverá choro e ranger de dentes, quando vocês virem Abraão, Isaque, Jacó e todos os profetas no Reino de Deus, enquanto vocês mesmos serão lançados para fora.
29 Virão pessoas do oriente, do ocidente, do norte e do sul e se assentarão no Reino de Deus.
30 Eis que há alguns que são os últimos que serão os primeiros, e há alguns que são os primeiros que serão os últimos.”
31 Naquele mesmo dia, alguns fariseus se aproximaram, dizendo-lhe: “Saia daqui e vá embora, pois Herodes quer matá-lo.”
32 Ele lhes disse: “Vão e digam àquela raposa: ‘Eis que expulso demônios e realizo curas hoje e amanhã, e no terceiro dia completarei a minha missão.
33 No entanto, devo seguir o meu caminho hoje, amanhã e depois de amanhã, pois não pode ser que um profeta pereça fora de Jerusalém.’
34 “Jerusalém, Jerusalém, você que mata os profetas e apedreja os que lhe são enviados! Quantas vezes eu quis ajuntar os seus filhos, como a galinha ajunta a sua própria ninhada debaixo das asas, e vocês não quiseram!
35 Eis que a casa de vocês lhes ficará deserta. Eu lhes digo que vocês não me verão até que digam: ‘Bendito é o que vem em nome do Senhor!’”

Lukáš

Chapitre 13
1 Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchžto krev Pilát smísil s obětmi jejich.
2 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že jsou ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni jiní Galilejští, že takové věci trpěli?
3 Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
4 Anebo oněch osmnácte, na kteréžto upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi přebývající v Jeruzalémě?
5 Nikoli, pravím vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.
6 Pověděl pak toto podobenství: Èlověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.
7 I řekl k vinaři: Aj, po tři léta již přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proč i tu zemi darmo kazí?
8 On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,
9 Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.
10 Učil pak v jedné škole jejich v den sváteční.
11 A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zprostiti.
12 A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.
13 I vložil na ni ruce, a ihned zdvihla se, a velebila Boha.
14 Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sváteční uzdravoval Ježíš, řekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch dnech přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.
15 I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v den sváteční neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti?
16 Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což neměla býti rozvázána od svazku v den sváteční?
17 A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.
18 I řekl Ježíš: Èemu podobno jest království Boží a k čemu je přirovnám?
19 Podobno jest zrnu horčičnému, kteréžto vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.
20 A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?
21 Podobno jest kvasu, kterýžto vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.
22 I chodil po městech a městečkách uče, bera se do Jeruzaléma.
23 I řekl jemu jeden: Pane, tuším, že jest málo těch, kteříž spaseni býti mají? On pak řekl k nim:
24 Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám) mnozí hledati budou vjíti, a nebudou moci,
25 Totiž když vejde hospodář, a zavře dveře, a počnete vně státi a tlouci na dveře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:
26 Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učil.
27 I dí: Pravím vám, žeť vás neznám, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.
28 Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.
29 I přijdouť mnozí od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.
30 A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.
31 A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Herodes chce tě zamordovati.
32 I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.
33 Ale však musím dnes a zítra i pozejtří choditi; neboť jest nelze proroku zahynouti jinde kromě Jeruzaléma.
34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi syny tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? A nechtěli jste.
35 Aj, opuštěn bude dům váš a zanechán vám pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde čas, když díte: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.

Choisir un livre