Comparer

Lucas 14

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Lucas

Chapitre 14
1 Quando ele entrou na casa de um dos líderes dos fariseus num sábado para comer pão, eles o observavam.
2 Eis que um certo homem que tinha hidropisia estava diante dele.
3 Jesus, respondendo, falou aos intérpretes da lei e aos fariseus, dizendo: “É lícito curar no sábado?”
4 Mas eles ficaram calados. Então ele o tomou, o curou e o despediu.
5 Ele lhes respondeu: “Qual de vocês, se o seu filho ou um boi cair num poço, não o tirará imediatamente no dia de sábado?”
6 Eles não puderam lhe responder a respeito dessas coisas.
7 Ele contou uma parábola aos convidados, ao notar como escolhiam os melhores lugares, dizendo-lhes:
8 “Quando você for convidado por alguém para um banquete de casamento, não se sente no lugar de honra, pois talvez alguém mais honrado do que você tenha sido convidado,
9 e aquele que convidou a ambos venha e lhe diga: 'Ceda o lugar a este homem'. Então você começará, com vergonha, a ocupar o último lugar.
10 Mas, quando você for convidado, vá e sente-se no último lugar, para que, quando vier aquele que o convidou, ele lhe diga: 'Amigo, venha para um lugar mais alto'. Então você será honrado na presença de todos os que se sentam à mesa com você.
11 Pois todo o que a si mesmo se exaltar será humilhado, e quem a si mesmo se humilhar será exaltado.”
12 Ele também disse àquele que o havia convidado: “Quando você der um jantar ou uma ceia, não chame os seus amigos, nem os seus irmãos, nem os seus parentes, nem os vizinhos ricos, para que não aconteça que eles também o convidem em retribuição, e isso lhe seja pago.
13 Mas, quando você der um banquete, convide os pobres, os aleijados, os mancos e os cegos;
14 e você será abençoado, porque eles não têm como lhe retribuir. Pois isso lhe será recompensado na ressurreição dos justos.”
15 Ao ouvir essas coisas, um dos que estavam sentados à mesa com ele lhe disse: “Bem-aventurado aquele que participar do banquete no Reino de Deus!”
16 Mas ele lhe disse: “Um certo homem deu uma grande ceia e convidou muitas pessoas.
17 Na hora da ceia, ele enviou o seu servo para dizer aos convidados: 'Venham, pois tudo já está pronto'.
18 Mas todos, sem exceção, começaram a dar desculpas. “O primeiro lhe disse: 'Comprei um campo e preciso ir vê-lo. Peço-lhe que me desculpe.'
19 “Outro disse: 'Comprei cinco juntas de bois e vou experimentá-las. Peço-lhe que me desculpe.'
20 “Ainda outro disse: 'Casei-me e, por isso, não posso ir.'
21 “Aquele servo voltou e relatou essas coisas ao seu senhor. Então o dono da casa, irado, disse ao seu servo: 'Saia depressa pelas ruas e becos da cidade e traga para cá os pobres, os aleijados, os cegos e os mancos.'
22 “O servo disse: 'Senhor, o que ordenaste foi feito, e ainda há lugar.'
23 “O senhor disse ao servo: 'Saia pelos caminhos e cercas e obrigue-os a entrar, para que a minha casa fique cheia.
24 Pois eu lhes digo que nenhum daqueles homens que foram convidados provará da minha ceia. Pois muitos são chamados, mas poucos são escolhidos. '“
25 Ora, grandes multidões o acompanhavam. Ele se virou e lhes disse:
26 “Se alguém vem a mim e não despreza o seu próprio pai, mãe, esposa, filhos, irmãos e irmãs, e até mesmo a sua própria vida, não pode ser meu discípulo.
27 Quem não carrega a sua própria cruz e não me segue não pode ser meu discípulo.
28 Pois qual de vocês, querendo construir uma torre, não se assenta primeiro e calcula o custo, para ver se tem o suficiente para terminá-la?
29 Caso contrário, depois de lançar o alicerce e não conseguir terminar, todos os que virem começarão a zombar dele,
30 dizendo: 'Este homem começou a construir e não conseguiu terminar.'
31 Ou qual é o rei que, indo para a guerra contra outro rei, não se assenta primeiro e considera se com dez mil homens pode enfrentar o que vem contra ele com vinte mil?
32 Caso contrário, estando o outro ainda longe, ele envia uma embaixada e pede condições de paz.
33 Assim, pois, qualquer de vocês que não renuncia a tudo o que tem, não pode ser meu discípulo.
34 “O sal é bom, mas se o sal perder o sabor, com que será temperado?
35 Não serve nem para a terra nem para o monte de esterco. É jogado fora. Quem tem ouvidos para ouvir, ouça.”

Lukáš

Chapitre 14
1 I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.
2 A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.
3 I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?
4 A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.
5 A odpověděv k nim řekl: Èí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?
6 I nemohli jemu na to odpovědíti.
7 Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali,) řka k nim:
8 Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.
9 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.
10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.
11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.
13 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,
14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.
15 I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.
16 On pak řekl jemu: Èlověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.
17 I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.
18 I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.
19 A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.
20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.
21 I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.
22 I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.
23 Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.
24 Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.
25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:
26 Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.
27 A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.
28 Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?
29 Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,
30 Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.
31 Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?
32 Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.
33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.
34 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?
35 Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.

Choisir un livre