Comparer
Knjiga o Jovu 34
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Knjiga o Jovu
Chapitre 34
1
Još govori Elijuj i reče:
2
Čujte, mudri, besedu moju,
i razumni poslušajte me.
3
Jer uho poznaje besedu
kao što grlo kuša jelo.
4
Razaberimo šta je pravo,
izvidimo među sobom šta je dobro.
5
Jer Jov reče: Pravedan sam,
a Bog odbaci moju pravdu.
6
Hoću li lagati za svoju pravdu?
Strela je moja smrtna, a bez krivice.
7
Koji je čovek kao Jov
da kao vodu pije podsmeh?
8
I da se druži s onima koji čine bezakonje,
i da hodi s bezbožnim ljudima?
9
Jer reče: Ne pomaže čoveku da ugađa Bogu.
10
Zato, ljudi razumni, poslušajte me;
daleko je od Boga zloća
i nepravda od Svemogućeg.
11
Jer po delu plaća čoveku
i daje svakom da nađe prema putu svom.
12
Doista Bog ne radi zlo
i Svemogući ne izvrće pravde.
13
Ko Mu je predao zemlju?
I ko je uredio vasiljenu?
14
Kad bi na sebe okrenuo srce svoje,
uzeo bi k sebi duh svoj i disanje svoje;
15
Izginulo bi svako telo,
i čovek bi se vratio u prah.
16
Ako si, dakle, razuman, čuj ovo;
slušaj glas reči mojih.
17
Može li vladati onaj koji mrzi na pravdu?
Hoćeš li osuditi onog koji je najpravedniji?
18
Kaže li se caru: Nitkove!
I knezovima: Bezbožnici?
19
A kamo li Onome koji ne gleda knezovima ko su,
niti u Njega vredi više bogati od siromaha,
jer su svi delo ruku Njegovih.
20
Umiru za čas,
i u po noći uskoleba se narod i propadne,
i odnese se jaki bez ruke ljudske.
21
Jer su oči Njegove obraćene na puteve čovečije
i vidi sve korake njegove.
22
Nema mraka ni sena smrtnoga
gde bi se sakrili koji čine bezakonje.
23
Jer nikome ne odgađa
kad dođe da se sudi s Bogom.
24
Satire jake nedokučivo,
i postavlja druge na njihovo mesto.
25
Jer zna dela njihova,
i dok obrati noć, satru se.
26
Kao bezbožne razbija ih na vidiku.
27
Jer odstupiše od Njega
i ne gledaše ni na koje puteve Njegove;
28
Te dođe do Njega vika siromahova,
i ču viku nevoljnih.
29
Kad On umiri, ko će uznemiriti?
I kad On sakrije lice, ko će Ga videti?
I to biva i narodu i čoveku.
30
Da ne bi carovao licemer,
da ne bi bilo zamke narodu.
31
Zaista, treba kazati Bogu: Podnosio sam,
neću više grešiti.
32
A šta ne vidim, Ti me nauči;
ako sam činio nepravdu, neću više.
33
Eda li će po tebi plaćati,
jer tebi nije po volji, jer ti biraš a ne On?
Ako znaš šta, govori.
34
Ljudi će razumni sa mnom kazati,
i mudar će čovek pristati,
35
Da Jov ne govori razumno,
i da reči njegove nisu mudre.
36
Oče moj, neka se Jov iskuša do kraja,
što odgovara kao zli ljudi.
37
Jer domeće na greh svoj bezakonje,
pljeska rukama među nama,
i mnogo govori na Boga.
Jób
Chapitre 34
1
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2
Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3
Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4
Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5
Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6
Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7
Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8
A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9
Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10
A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11
Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12
A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13
Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14
Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15
Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16
Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17
Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18
Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19
Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20
V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21
Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22
Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23
Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24
Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25
Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26
Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27
Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28
Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29
(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30
Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31
Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32
Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33
Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34
Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35
Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36
Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37
Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.