Comparer
Prva knjiga o carevima koja se zove i Treća knjiga o carevima 11
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Prva knjiga o carevima koja se zove i Treća knjiga o carevima
Chapitre 11
1
Ali car Solomun ljubljaše mnoge žene tuđinke osim kćeri Faraonove, Moavke, Amonke, Edomke, Sidonke i Hetejke,
2
od ovih naroda za koje beše rekao Gospod sinovima Izrailjevim: Ne idite k njima i oni da ne dolaze k vama, jer će zaneti srce vaše za svojim bogovima. Za njih prionu Solomun ljubeći ih.
3
Te imaše žena carica sedam stotina, i tri stotina inoča; i žene njegove zanesoše srce njegovo.
4
I kad ostare Solomun, žene zanesoše srce njegovo za tuđim bogovima; i srce njegovo ne bi celo prema Gospodu Bogu njegovom kao što je bilo srce Davida, oca njegovog.
5
I Solomun hođaše za Astarotom, boginjom sidonskom, i za Melhomom, gadom amonskim.
6
I činjaše Solomun šta beše zlo pred Gospodom, i ne hođaše sasvim za Gospodom kao David, otac njegov.
7
Tada sagradi Solomun visinu Hemosu, gadu moavskom, na gori prema Jerusalimu, i Molohu gadu amonskom.
8
Tako učini svim ženama tuđinkama, te kađahu i prinošahu žrtve svojim bogovima.
9
A Gospod se razgnevi na Solomuna što se odvrati srce njegovo od Gospoda Boga Izrailjevog, koji mu se beše javio dva puta,
10
i beše mu zapovedio da ne ide za drugim bogovima, a on ne održa šta mu Gospod zapovedi.
11
I reče Gospod Solomunu: Što se to nađe na tebi, i nisi držao zavet moj ni uredbe moje, koje sam ti zapovedio, zato ću otrgnuti od tebe carstvo i daću ga sluzi tvom.
12
Ali za tvog veka neću to učiniti radi Davida oca tvog; nego ću ga otrgnuti iz ruke sina tvog.
13
Ali neću otrgnuti svo carstvo; jedno ću pleme dati sinu tvom radi Davida sluge svog i radi Jerusalima, koji izabrah.
14
I podiže Gospod protivnika Solomunu, Adada Idumejca, koji beše od carskog roda u Idumeji.
15
Jer kad David beše u Idumeji i Joav vojvoda dođe da pokopa pobijene, pobi sve muškinje u Idumeji.
16
Jer Joav osta onde šest meseci sa svim Izrailjem dokle ne pobi sve muškinje u Idumeji.
17
Tada uteče Adad s nekoliko Idumejaca, sluga oca svog, i otide u Misir; a Adad beše tada dete.
18
I otišavši iz Madijana dođoše u Faran; i uzevši sa sobom ljudi iz Farana dođoše u Misir k Faraonu, caru misirskom, koji mu dade kuću i odredi mu hranu, i dade mu i zemlje.
19
I Adad nađe veliku milost u Faraona, te ga oženi sestrom žene svoje, sestrom carice Tahpenese.
20
I sestra Tahpenesina rodi mu sina Genuvata, kog othrani Tahpenesa na dvoru Faraonovom, i beše Genuvat na dvoru Faraonovom među sinovima Faraonovim.
21
A kad Adad ču u Misiru da je David počinuo kod otaca svojih i da je umro Joav vojvoda, reče Adad Faraonu: Pusti me da idem u svoju zemlju.
22
A Faraon mu reče: A šta ti je malo kod mene, te hoćeš da ideš u svoju zemlju? A on reče: Ništa; ali me pusti.
23
Podiže mu Bog još jednog protivnika, Rezona sina Elijadinog, koji beše pobegao od gospodara svog Adad-Ezera, cara sovskog.
24
I skupivši k sebi ljude posta starešina od čete kad ih David ubi; potom otišavši u Damask ostaše onde i ovladaše Damaskom.
25
I beše protivnik Izrailjev svega veka Solomunovog, i to osim zla koje činjaše Adad; i mržaše na Izrailja carujući u Siriji.
26
I Jerovoam sin Navatov, Efraćanin iz Saride, čija mati beše po imenu Seruja žena udovica, sluga Solomunov, podiže se na cara.
27
A ovo bi uzrok zašto se podiže na cara: Solomun građaše Milon i zaziđivaše prolom grada Davida, oca svog;
28
a Jerovoam beše krepak i hrabar; zato videći Solomun mladića da nastaje za poslom postavi ga nad svim podanicima doma Josifovog.
29
Pa u to vreme kad Jerovoam otide iz Jerusalima, nađe ga na putu Ahija Silomljanin, prorok imajući na sebi novu haljinu, i behu njih dvojica sami u polju.
30
I Ahija uze novu haljinu koja beše na njemu, i razdre je na dvanaest komada.
31
I reče Jerovoamu: Uzmi deset komada; jer ovako veli Gospod Bog Izrailjev: Evo istrgnuću carstvo iz ruke Solomunove, i daću tebi deset plemena.
32
Samo će jedno pleme ostati njemu radi sluge mog Davida i radi grada Jerusalima, koji izabrah između svih plemena Izrailjevih.
33
Jer ostaviše mene i pokloniše se Astaroti, boginji sidonskoj i Hemosu bogu moavskom i Melhomu bogu sinova Amonovih, i ne hodiše putevima mojim čineći što je pravo preda mnom, uredbe moje i zakone moje, kao David otac njegov.
34
Ali neću uzeti carstvo iz ruku njegovih, nego ću ga ostaviti neka vlada dokle je god živ Davida radi sluge svog, kog izabrah, koji je držao zapovesti moje i uredbe moje.
35
Nego ću uzeti carstvo iz ruku sina njegovog, i daću tebi od njega deset plemena.
36
A sinu ću njegovom dati jedno pleme da bude videlo Davidu sluzi mom vazda preda mnom u gradu Jerusalimu, koji izabrah da u njemu namestim ime svoje.
37
Tebe ću, dakle, uzeti da caruješ nad svim šta ti duša želi, i bićeš car nad Izrailjem.
38
I ako uzaslušaš sve što ti zapovedim, i uzideš mojim putevima i uščiniš što je pravo preda mnom, držeći uredbe moje i zapovesti moje, kao što je činio David sluga moj, biću s tobom i sazidaću ti tvrd dom, kao što sam sazidao Davidu, i daću ti Izrailja.
39
I mučiću seme Davidovo zato, ali ne svagda.
40
Zato tražaše Solomun da ubije Jerovoama; ali se Jerovoam podiže i pobeže u Misir k Sisaku, caru misirskom, i bi u Misiru dokle ne umre Solomun.
41
A ostala dela Solomunova i šta je god činio, i mudrost njegova, nije li to zapisano u knjizi dela Solomunovih?
42
A carova Solomun u Jerusalimu nad svim Izrailjem četrdeset godina.
43
I počinu Solomun kod otaca svojih, i bi pogreben u gradu Davida, oca svog; a Rovoam, sin njegov, zacari se na njegovo mesto.
1 Královská
Chapitre 11
1
V tom král Šalomoun zamiloval ženy cizozemky mnohé, i dceru Faraonovu, i Moábské, Ammonitské, Idumejské, Sidonské a Hetejské,
2
Z národů těch, kteréž zapověděl Hospodin synům Izraelským, řka: Nebudete se směšovati s nimi, aniž se oni budou směšovati s vámi, neboť by naklonili srdce vaše k bohům svým. K těm přilnul Šalomoun milostí,
3
Tak že měl žen královen sedm set a ženin tři sta. I odvrátily ženy jeho srdce jeho.
4
Stalo se tedy, že když se zstaral Šalomoun, ženy jeho naklonily srdce jeho k bohům cizím, tak že nebylo srdce jeho celé při Hospodinu Bohu jeho, jako bylo srdce Davida otce jeho.
5
Ale obrátil se Šalomoun k Astarot, bohyni Sidonské, a k Moloch, ohavnosti Ammonské.
6
I činil Šalomoun to, což se nelíbilo Hospodinu, a nenásledoval cele Hospodina, jako David otec jeho.
7
Tedy vystavěl Šalomoun výsost Chámosovi, ohavnosti Moábské, na hoře, kteráž jest naproti Jeruzalému, a Molochovi, ohavnosti synů Ammon.
8
A tak vzdělal všechněm ženám svým z cizího národu, kteréž kadily a obětovaly bohům svým.
9
I rozhněval se Hospodin na Šalamouna, proto že se uchýlilo srdce jeho od Hospodina Boha Izraelského, kterýž se jemu byl ukázal po dvakrát,
10
A zapověděl jemu tu věc, aby nechodil po bozích cizích. Ale neostříhal toho, což byl přikázal Hospodin.
11
Protož řekl Hospodin Šalomounovi: Poněvadž se to nalezlo při tobě, a neostříhal jsi smlouvy mé ani ustanovení mých, kterážť jsem přikázal, věz, že odtrhnu království toto od tebe, a dám je služebníku tvému.
12
A však za dnů tvých neučiním toho pro Davida otce tvého, než z ruky syna tvého odtrhnu je.
13
Všeho pak království neodtrhnu, ale pokolení jednoho zanechám synu tvému pro Davida služebníka svého a pro Jeruzalém, kterýž jsem vyvolil.
14
A tak vzbudil Hospodin protivníka Šalomounovi, Adada Idumejského z semene královského, kterýž byl v zemi Idumejské.
15
Nebo stalo se, když bojoval David proti Idumejským, a Joáb kníže vojska vytáhl, aby pochoval zmordované, a pobil všecky pohlaví mužského v zemi Idumejské,
16
(Za šest zajisté měsíců byl tam Joáb se vším lidem Izraelským, dokudž nevyplénil všech pohlaví mužského v zemi Idumejské),
17
Že tehdáž utekl Adad sám, a někteří muži Idumejští z služebníků otce jeho s ním, aby šli do Egypta. Adad pak byl pachole neveliké.
18
Kteříž jdouce z Madian, přišli do Fáran, a vzavše s sebou některé muže z Fáran, přišli do Egypta k Faraonovi, králi Egyptskému, kterýž dal jemu dům, i stravou opatřil ho, dal jemu také i zemi.
19
A tak nalezl Adad milost velikou před Faraonem, tak že jemu dal za manželku sestru ženy své, sestru Tafnes královny.
20
I porodila jemu sestra Tafnes syna Genubata, a odchovala ho Tafnes v domu Faraonovu. I byl Genubat v domě Faraonově mezi syny Faraonovými.
21
Když pak uslyšel Adad v Egyptě, že by usnul David s otci svými, a že umřel i Joáb kníže vojska, tedy řekl Adad Faraonovi: Propusť mne, ať jdu do země své.
22
Jemuž řekl Farao: Èehožť se nedostává u mne, že chceš odjíti do země své? I řekl: Ničeho, a však vždy mne propusť.
23
Vzbudil ještě Bůh proti němu protivníka, Rázona syna Eliadova, kterýž byl utekl od Hadarezera krále Soby, pána svého,
24
A shromáždiv k sobě muže, byl knížetem roty, když je David hubil. Protož odšedše do Damašku, bydlili v něm a kralovali v Damašku.
25
I byl protivníkem Izraelovým po všecky dny Šalomounovy; a to bylo nad to zlé, kteréž mu činil Adad. I měl v ošklivosti Izraele, když kraloval v Syrii.
26
Jeroboám také syn Nebatův Efratejský z Sareda, (a jméno matky jeho ženy vdovy bylo Serua), služebník Šalomounův, pozdvihl ruky proti králi.
27
A tato byla příčina, pro kterouž pozdvihl ruky proti králi Šalomounovi: Že vystavěv Šalomoun Mello, zavřel mezeru města Davidova otce svého.
28
Jeroboám pak byl muž silný a udatný. Protož vida Šalomoun mládence, že by pracovitý byl, ustanovil ho nade všemi platy z domu Jozefa.
29
I stalo se téhož času, že když vyšel Jeroboám z Jeruzaléma, našel jej prorok Achiáš Silonský na cestě, jsa odín rouchem novým. A byli sami dva na poli.
30
Tedy ujav Achiáš roucho nové, kteréž měl na sobě, roztrhal je na dvanácte kusů.
31
A řekl Jeroboámovi: Vezmi sobě deset kusů; nebo takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Aj, já roztrhnu království z ruky Šalomounovy, a dám tobě desatero pokolení.
32
Jedno toliko pokolení zůstane jemu pro služebníka mého Davida, a pro město Jeruzalém, kteréž jsem vyvolil ze všech pokolení Izraelských,
33
Proto že opustili mne, a klaněli se Astarot bohyni Sidonské, a Chámos bohu Moábskému, i Moloch bohu Ammonskému, a nechodili po cestách mých, aby činili to, což mi se líbí, totiž ustanovení má a soudy mé, jako David otec jeho.
34
A však neodejmu ničeho z království z rukou jemu; nebo vůdcím zanechám ho po všecky dny života jeho pro Davida služebníka svého, kteréhož jsem vyvolil, kterýž ostříhal přikázaní mých a ustanovení mých.
35
Ale potom vezma království z ruky syna jeho, dám tobě z něho desatero pokolení,
36
Synu pak jeho dám jedno pokolení, aby zůstala svíce Davidovi služebníku mému po všecky dny přede mnou v městě Jeruzalémě, kteréž jsem sobě vyvolil, aby tam jméno mé přebývalo.
37
A tak tebe vezmu, abys kraloval ve všech věcech, kterýchž by žádala duše tvá, a budeš králem nad Izraelem.
38
Protož jestliže uposlechneš všeho toho, což přikáži tobě, a choditi budeš po cestách mých, a činiti to, což mi se líbí, ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých, jako činil David služebník můj: budu s tebou a vzdělám tobě dům stálý, jako jsem vzdělal Davidovi, a dám tobě lid Izraelský.
39
Potrápímť zajisté semene Davidova pro tu věc, a však ne po všecky dny.
40
Pro tu příčinu chtěl Šalomoun zabiti Jeroboáma. Kterýž vstav, utekl do Egypta k Sesákovi králi Egyptskému, a byl v Egyptě, dokudž neumřel Šalomoun.
41
Jiné pak věci Šalomounovy, kteréž činil, i moudrost jeho vypsány jsou v knize činů Šalomounových.
42
Dnů pak, v nichž kraloval Šalomoun v Jeruzalémě nade vším Izraelem, bylo čtyřidceti let.
43
I usnul Šalomoun s otci svými, a pochován jest v městě Davida otce svého. Kraloval pak Roboám syn jeho místo něho.